Kvůli vlastnímu tetování vyhledala tatérka čarodějku z kmene lovců lebek

Jednou z motivací návštěvy Nágálandu v Indii bylo pro Barboru najít někoho, kdo by ji udělal tradiční tetování. „Nebylo to ale vůbec snadné, protože tyto zvyky mají spjaty s jejich dřívější kulturou. Tetování teď vlivem křesanství považují za ďábelské,“ povídá.

9 fotografií

O tetování se totiž dříve válečníci zasloužili po dosažení určitého cíle. „Bojovníci byli ozdobeni lebkou na obličej poté, co zabili useknutím hlavy určitý počet protivníků z nepřátelského kmene. Byla to velká událost, mnohdy se u toho zabilo i nějaké zvíře, sešla se celá vesnice,“ popisuje Barbora.

Původně byl mezi Nágy rozšířený animismus, víra v duše předků, rostlin nebo místa. „Věřili i v to, že když nepříteli useknou hlavu, tak si berou celou jeho energii do své vesnice, a tím se stávají silnějšími bojovníky. Zároveň vystavovali v jejich vesnici hlavy, aby ukázali, jak moc jsou silní a někdo je tak nenapadl,“ dodává.

Hlavu zemřelého si vystavovali

Tatérkami byly tradičně ženy z královské rodiny, a kromě válečných zdobení se tetovalo i při přechodových rituálech. Například, když dívka dostala první menstruaci. „Pokud při tetování křičela a nemohla bolest snést, byla u ní obětovaná slepice, která měla případně odnést jakéhokoli zlého ducha,“ vysvětluje Barbora.

Nágové jsou etnickou skupinou čítající pětasedmdesát kmenů. „Nikdy nebyli kanibalové, vzájemně se lovili vyloženě ze statečných nebo bojovnických nebo magických důvodů,“ uvádí Barbora, která teď pro veřejnost připravuje přednášky o návštěvě Nágálandu.

Smrti byli dříve Nágové vystavováni už od mala. „Děti strkaly ruce do kýblu s krví a hlavami nepřátel, aby si zvykly na tu brutálnost. Zároveň když zemřel člen rodiny, tak si vystavili jeho hlavu, aby s ním mohli ještě nějakou chvíli mluvit,“ vypráví.

Někde byli cizinci po dlouhé době

Mezikmenové války trvaly až do příchodu křesanství, které k Nágům přivedl Edward Winter Clark se svojí ženou před 152 lety a mezi kmeny tak postupně nastolil mír. „V některých vesnicích, které jsme navštívili, ale slavili teprve padesát let výročí křesanství,“ podotýká Barbora s tím, že ve vesnicích i městech se museli zapsat do knihy návštěvníků. V odlehlejších oblastech byla jejich přítomnost mnohdy vzácnou událostí, jelikož se stávalo, že tam žádný cizinec už léta nevkročil.

V každé vesnici teď mají kostel a pastora. „Pastoři uměli anglicky, a tak nám překládali. Když jsme chtěli jít do další vesnice, tak zavolal dalšímu pastorovi, který nás pak očekával,“ říká Barbora. Při cestách džunglí pak běžně potkávali lidi s mačetami nebo puškami. Lebky už tam však nikdo neloví.

Poslední hlavu sal kmen Konyaků údajně v sedmdesátých letech minulého století. „S příchodem křesanství sice zanikly krvelačné boje, ale s nimi i přechodové rituály a zdobení těla tetováním. Přichází o nějakou část svojí identity,“ upozorňuje.

Mladí lidé často odcházejí do měst za vzděláním a prací. „Na vesnicích bylo nejvíc dětí a starých. Všichni ale touží po spojení se světem, i staří chtějí být vidět na sociálních sítích,“ povídá s tím, že telefony jsou ve vesnicích běžnou součástí života.

Hygienu při tetování nikdo neřešil

Právě přes místní a několik pastorů Barbora a její tehdejší přítel sehnali kontakt na čarodějku Neyoung. Tatérka sídlící na vrcholu v horách ve vesnici Wui nejprve odmítala, ale nakonec ji přesvědčili k tomu, aby jim rituální tetování přece jen udělala.

„První mi popelem a dřívkem z bambusu na ruku vytvořila vzor. Návrh byl ale křivě a já věděla, že se na to budu dívat celý život, tak mi ho musela dělat na dvakrát,“ říká se smíchem Barbora.

Neyoung dělala tetování ratanovým trnem upevněným šňůrkou z bambusu na bambusovém dřívku. „Její asistentka si na ruce namatlala popel rozmíchaný s vodou. Hygienu nikdo neřešil. Neyoung kůži rozpíchala do krve, znovu nanesla popel a antiseptickými bylinami sedřela strup, který se vytvořil. Pak to rozpíchala znovu a znovu, aby bylo tetování hezky tmavé,“ přibližuje Barbora techniku tvorby tetování.

Domorodci se netrápí složitými problémy

Nágové jsou podle Barbory velmi dobře naladění. „Hodně lidí tam žvýká betel, což je slabý opiát, který jim barví zuby do červeno-černa. Někteří ho ale vyměnili za opium,“ říká.

Rovněž jejich pohled na svět se podle Barbory od toho našeho velmi liší. „Mají jednoduché odpovědi na všechno, my hledáme ve všem vysvětlení a záhady,“ dodává s tím, že po dotazu na význam tetování ji Neyoung pouze řekla, že je tradiční.

Neyoung Barboře vytetovala stejný znak, jako má ona. „Mají svoje tradiční symboly a každý symbol má záměr. Pro mě to znamenalo vydat se na svou cestu a plnit své poslání,“ uvádí.

Barbora je rovněž tatérkou, a také se zaměřuje na rituální tetování. Inspiraci na návrhy získává všude kolem sebe. „Kmenové vzory jsou často jednoduché a založené na opakování. V jedné vesnici jsem si třeba překreslovala, jak mají proplétané židličky,“ uvádí.

Podobně jako Neyoung se i Barbora věnuje tetování bez strojku, technice handpoke, při které se barva vpichuje pod kůži pomocí jehly. Podle Barbory je jemnější a rituálnější než samotný strojek. „Někdy dělám návrhy skrze meditaci. Člověk si při ní představuje, jak by mělo jeho tetování vypadat a já to překreslím,“ podotýká tatérka.

Tetování od Neyoung už nejsou o změně statusu, ale mají spirituální a léčebný záměr. „Když má někdo zdravotní problém, tak si v blízkosti místa bolesti na kloub nechá vytetovat třeba křížek a věří, že tím z něj vypustí zlé duchy,“ dodává Barbora a potvrzuje, že od doby, co ji Neyoung potetovala, nebyla nemocná.