Co je pro chudobu v Česku specifické?
Specifické je, že tady nemáme tak vysokou míru nerovnosti mezi různými regiony, jako je tomu například v Polsku nebo Slovensku. Chudoba v extrémní podobě se tady dotýká poměrně malé skupiny lidí. Co je ale důležité, a ukazují to i data Českého statistického úřadu: roste tady takzvaná materiální deprivace.
Poté, co jsme začali počítat minimální důstojnou mzdu, tak se ukázalo, že máme poměrně velkou skupinu lidí, kteří jsou v ekonomicky nejisté situaci, a to i přestože pracují víc než v předcházejíích letech. Jedna věc je totiž chudoba – můžeme se bavit o tom, jak ji definovat, jestli to či ono chudoba je, či není – ale faktem je, že ekonomickou nejistotu pociťuje třicet až čtyřicet procent obyvatel.
Což je opravdu hodně.
Na důstojný život je potřeba 45 tisíc, v Praze ještě víc, vypočetla platforma |
Podle dat ministerstva práce a sociálních věcí je míra nezaměstnanosti v Česku celkem stabilní, ale podle projektu Život k nezaplacení rapidně stoupá omezování výdajů domácností. Čím to je?
Na datech vidíme, že lidí, kteří by neměli práci a pobírali příspěvky v hmotné nouzi, nepřibývá. Systém dávek v hmotné nouzi je pro lidi, kteří nemají žádné příjmy a v Česku je nyní takových domácností přibližně 60 tisíc. Navíc máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, kolem 2,5 procenta.
Lucie Trlifajová (*1984)
|
Podle dat Českého statistického úřadu nám tady roste podíl domácností, které jsou v ekonomicky nejisté situaci. Podle dat projektu Život k nezaplacení si víc než polovina domácností s dětmi a příjmem pod mediánem vůbec nic neuspoří.
Trend, který vidíme v datech, je, že nám výrazně roste počet lidí, kteří nedosáhnou na minimální důstojnou mzdu. Což do tohoto obrazu silně zapadá a dochází tím k rozevírání sociálních nůžek.
Proč tomu ale tak je, že Češi pracují, a přesto chudnou?
Jde o to, jak se vyvíjí kupní síla: odměňování v Česku prostě neodpovídá růstu cen. Problém je, že nemáme mechanismy, které by umožňovaly, aby mzdy rostly adekvátně k tomu, jak se vyvíjejí ceny. Hodně to souvisí i s tím, že máme extrémně nízké odborové zastoupení ve vyjednávání.
Druhá věc je ta, že v Česku výrazně rostou náklady na život. Především jde o náklady kolem bydlení a ceny potravin a spotřebního zboží v posledních letech. Zároveň politici, kteří by měli sloužit veřejnosti, v tomto ohledu selhávají.
Takže představa toho, že chudí lidé, jsou lidé bez práce, kteří nemají peníze, v současné době neplatí?
Vůbec neplatí. Toto je opravdu důležité a je potřeba se o tom začít bavit. Zároveň by se mělo uvažovat úplně jinak o veřejných opatřeních, jak těmto lidem pomoct. Ti lidé, kteří pracují, a přesto se nemají dobře, vnímají, že jim společnost nevěnuje pozornost. To přesně vede k pocitu frustrace a nedůvěry v demokratické uspořádání.
Ovlivňuje tyto lidi, kteří pracují, ale stejně chudnou, jejich situace jejich politické preference?
Není v tom přímá kauzalita. Ale je pokud jedinec dělá, co po něm společnost chce, a přesto má problém se uživit, tak to určitě přispívá k pocitu nedůvěry ve společenské uspořádání.
Za druhé je důležité se ptát, zda o tom společnost umí mluvit. Je tady někdo, kdo se zajímá o moje témata, kdo zvedá moji zkušenost? Pokud ne, tak to samozřejmě pomáhá tomu, že se lidé přiklánějí ke stranám které nabízejí alternativní způsoby, které pocit zviditelnění zkušenosti nabízí. To mohou být některé nacionalistická nebo antisystémová uskupení.
ANO skokově narostlo, SPOLU slábne. Piráti jsou před SPD, lidovci čelí debaklu |
Test příjmů můžu žadatele o dávky odradit
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka představil takzvanou „superdávku“, která by měla spojovat čtyři nyní samostatné dávky. Její základ se vypočítává z minimální mzdy. Co je na ní problematického?
Je to položka, která byla spočítána v roce 2006 k zákonu o hmotné nouzi a podle které se tenkrát vypočítalo životní minimum. Částka byla několikrát zvyšovaná, zároveň se od ní odvozuje velká část sociálních dávek.
Letošní státem garantovaná minimální mzda je 18 900 korun |
Podle mě je tam problematických věcí víc. Jednou z nich je skutečnost, že když už se dělá takto velká reforma, tak se nevede debata o tom, co je to životní minimum. To dnes vůbec neodpovídá základu, ze kterého jde vyžít.
Co je důležité v debatě o reformě dávek je, že vývoj minimální důstojné mzdy ukazuje, jak je nutné, aby se životní minimum pravidelně valorizovalo. V současné době není zvedané podle toho, jak se mění ceny. Tím dochází k odtrhávání výše dávek od reálných potřeb domácnosti.
Žadatelé budou muset také předkládat své majetkové poměry, ukazovat, zda vlastní auto nebo nemovitost. Může tento krok žadatelům spíše pomoct, nebo uškodit?
Může vést k tomu, že o dávku bude žádat méně lidí, protože budou mít obavu z narušení v soukromí. Ale v principu test majetku, když není moc přísný, nevnímám jako problematický. Člověk, který má pět domů, tak dávku nepotřebuje.
Pokud se vrátíme k debatě o pomoci nejohroženějším, tak vidíme, že dávky jsou hlavním nástrojem, kterým část řeší ekonomickou nejistotu. Dávky jsou navíc vnímané jako stigma.
Jurečka dokončil návrh superdávky. Některá vytýkaná pravidla zůstala |
Součástí podmínek pro příspěvky na děti bude, že děti musí chodit do školy. Rodiče záškoláků na příspěvek nedosáhnou. Je to podle vás efektivní nástroj?
Problém toho, že děti nechodí do školy, je potřeba řešit úplně jinými nástroji. Důležitá je adekvátní podpora rodin, práce s nimi – a také s učiteli, kteří jsou s takovými dětmi v kontaktu. Obecně, je potřeba komplexní přístup, když chceme takové problémy řešit.
Pokud některé rodiny přijdou kvůli těmto podmínkám o příspěvky, tak jaké zásadní dopady to může na dítě mít?
Máme výzkumy, které ukazují, že v Česku dochází k mezigeneračnímu přenosu chudoby – tedy, že nízké příjmy domácností se dědí z generace na generaci. Dále se ukazuje, že negativní dopady právě na vzdělávání dětí mají exekuce.
Takže nebude to tak, že odebrání jedné dávky by měl být faktor, který něco zásadně zlomí. Může to ale být jeden ze souboru faktorů.
