Češi, známí jako pivní národ, který se asi raději poflakuje a stěžuje si na práci, zažívají křivdu. Podle nedávného výzkumu národního institutu SYRI totiž naopak tíhnou k workoholismu, tedy závislosti na práci.
Perfekcionismus?
Průzkum zaměřený na workoholismus byl prováděn v 82 zemích a účastnilo se ho 32 tisíc lidí. Umožnil tak porovnat tento fenomén v jednotlivých státech a zjistit, jak je na tom mimo jiné i Česko.
Podle zjištění závislost na práci ohrožuje ve zvýšené míře až čtvrtinu Čechů a Češek se středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Při vzniku závislosti hraje podle autorů studie klíčovou roli kombinace nezdravého pracovního prostředí a osobnostní charakteristiky konkrétního člověka jako třeba perfekcionismus. „Naše výsledky však jednoznačně ukazují, že závislost na práci není spojena s duševní pohodou a pracovní spokojeností, ale naopak s řadou psychických obtíží. U respondentů splňujících kritéria závislosti na práci jsme zjistili významně vyšší výskyt jak pracovního stresu, tak vyhoření a deprese. V dlouhodobém horizontu tyto stavy poškozují schopnost jedince kvalitně pracovat i jeho psychickou odolnost a v důsledku toho podrývají odolnost celého týmu a organizace. Existuje tedy mnoho důvodů, proč se snažit se závislostí na práci bojovat,“ komentuje autorka studie Kateřina Zábrodská.
Vysoké nároky na práci
Výsledky výzkumu ukázaly, že při vzniku závislosti hraje klíčovou roli kombinace nezdravého pracovního prostředí a určitých osobnostních tendencí. Právě komplexní analýza rizikových faktorů a důsledků byla pro výzkumníky klíčová. „Je zřejmé, že některé typy pracovního prostředí nezdravě podporují závislost na práci. Jedná se o pracoviště, kde jsou na zaměstnance kladeny velmi vysoké pracovní nároky, kde je soutěživé klima, založené na soupeření a vzájemném porovnávání se namísto důrazu na osobní rozvoj, a kde pracovníci vnímají workoholické tendence i u svých kolegů,“ popisuje Zábrodská.
Kdo je workoholik
|
Sítě vedou k dokonalosti
Podle psycholožky z poradny Mojra.cz Venduly Šild Vojtové můžeme v moderní společnosti vidět velkou orientaci na výkon. „Za úspěšné lidi považujeme ty, kteří toho hodně zvládají, a za úspěchy často považujeme milníky, které můžeme lehce změřit, ohodnotit. Začíná to už na základní škole, kde dostáváme známky, a pak to přirozeně pokračuje do dalšího života, kde se honíme třeba za dalším povýšením. Pokud pracujeme hodně nebo i nad rámec našich povinností, často dostáváme od okolí hromady ocenění,“ popisuje Šild Vojtová a dodává, že tato pozitivní zpětná vazba bývá hnacím motorem špatných pracovních návyků, ale zároveň to může být pro člověka i jediným jasným důkazem toho, že je v něčem dobrý. Současně ale podle ní v problematice mohou mít vliv sociální sítě.
„On-line je zvykem ukazovat jen naše úspěchy, dobré stránky či povedené fotografie. Ty jsou často ještě upraveny do úplné dokonalosti, kterou nám influenceři ukazují jako běžnou realitu jejich života. Díky tomu si nastavujeme také nereálná očekávání od našeho života a potřeba vyrovnat se této dokonalosti může vést k nezdravému chování v různých aspektech života včetně toho pracovního,“ vysvětluje pro Metro Šild Vojtová.
