Céline Dion se před časem stáhla do soukromí kvůli vážnému neurologickému onemocnění. Teď je na titulní straně francouzské mutace časopisu Vogue, kterému poskytla i rozhovor. A nevylučuje ani návrat ke zpívání.
Skvělá zpěvačka Céline Dion, kterou zná celý svět, trpí syndromem ztuhlé osoby (anglicky stiff person syndrom, zkráceně SPS). „Syndrom ztuhlé osoby je vzácné autoimunitní neurologické onemocnění, které nejčastěji způsobuje svalovou ztuhlost a bolestivé křeče. Ty přicházejí a odcházejí a mohou se časem zhoršovat. U některých lidí se však objevují i další příznaky, jako je nejistá chůze, dvojité vidění nebo nezřetelná řeč,“ popisuje syndrom onemocnění Johns Hopkins University.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Obličej bez mimiky jako socha a problémy s nezřetelnou výslovností by byly značným problém pro každou zpěvačku. Céline Dion postihla nemoc jen několik let po smrti manžela a manažera Reného Angélila, kvůli jehož rakovině už jednou kariéru na několik let přerušila. Doufejme, že focení a interview pro časopis Vogue jsou prvním krokem i k návratu k hudbě.
Céline Dion na scéně zářila už od svých 13 let, tedy od roku 1981. Ale pohádku o tom, jak dívka z chudé rodiny díky svému talentu a zkušenostem Reného ke štěstí přišla už zná asi každý.
Rozhovor: Jak je na tom Céline Dion dnes?
Za časopis Vogue se ptal Clovis Goux a my z odpovědí Céline Dion vybíráme její vyjádření k několika zásadním tématům. Je z nich cítit síla ženy, kterou ani rány osudu neporazily, která se nevzdává a dokáže být pro mnohé inspirací i dnes, kdy bojuje s těžkou nevyléčitelnou nemocí.
O zdraví
Nemoc jsem neporazila, stále ve mně je a vždycky bude. Doufám, že se podaří najít zázrak, způsob, jak nemoc pomocí vědeckého výzkumu vyléčit, ale zatím se s ní musím naučit žít. Jsem to pořád já, nyní se syndromem ztuhlé osoby. Pět dní v týdnu podstupuji sportovní, fyzickou a hlasovou terapii. Pracuji na svých prstech na nohou i rukou, na kolenou, lýtkách, zpěvu, hlase…
Na začátku jsem se ptala sama sebe: „Proč zrovna já? Jak se to stalo? Co jsem udělala? Je to moje vina?“ Život vám ale nedává žádné odpovědi. Musíte ho prostě žít! Mám tuhle nemoc z neznámého důvodu. A mám dvě možnosti. Buď budu trénovat jako sportovec a super tvrdě makat, nebo vypnu a je po všem, zůstanu doma, budu poslouchat svoje písničky, stát před zrcadlem a zpívat si. Rozhodla jsem se pracovat celým tělem i duší, od hlavy až k patě, s lékařským týmem. Chci být co nejlepší. Mým cílem je znovu vidět Eiffelovu věž!
Pomáhá mi především láska mé rodiny, mých dětí. A také láska fanoušků a podpora mého týmu. Lidé, kteří trpí SPS, nemusí mít to štěstí nebo prostředky, aby měli dobré lékaře a dobrou léčbu. Já tyto prostředky mám, a to je dar. A co víc, mám v sobě sílu. Vím, že mě nic nezastaví. Je morálně těžké žít ze dne na den. Pracuji velmi tvrdě a zítra to bude ještě těžší, protože zítra je další den. Ale jedna věc nezmizí – vůle, vášeň, sen, odhodlání.
O zpívání
Lidé se na mě vždycky chodili dívat, jak zpívám. A to byl pro mě důkaz, že jsem byla a pořád skutečně jsem zpěvačka. Vím jistě, že tenhle pocit budu milovat až do smrti. Čtyři roky jsem říkala sama sobě, že se nevrátím. Neumím říct, jestli se vrátím a kdy. Moje tělo mi to řekne. Na druhou stranu nechci jen čekat.
Začala jsem vystupovat, když mi bylo pět let. Neměla jsem čas ptát, jestli chci zpěvačkou být. Jeviště, moje rodina, moje děti a moje písničky mě naučily všechno, co umím. Nikdy bychom neměli zapomínat na pěveckou techniku! Je třeba cvičit každý den se svým učitelem zpěvu, klasický nebo popový styl. Pokud chcete vystupovat na pódiu, je to nezbytně nutné. Stejně jako když chcete umět dělat roznožky, musíte trénovat svaly, aby byly pružné. Hodiny zpěvu nejsou jen nějaké zpívání, ale práce. Jakmile jste na jevišti, musíte na to všechno zapomenout.
O manželovi
Byla jsem trochu vyděšená a úzkostlivá, takže jsem se držela blízko matky (tehdy jí bylo 12 let, pozn. red.). Vešli jsme do budovy, do výtahu, do kanceláře se zlatými deskami a sekretářkou… A pak otevřel dveře. Velmi pohledný a velmi dobře oblečený muž na úrovni se mě zeptal: „Můžeš mi zazpívat kousek té písničky?“ Zpívat před jedním člověkem je horší než vystupovat před dvacetitisícovým davem. Chtěl se ujistit, že na demo nahrávce zpívám opravdu já. Když jsem zpívala, začal plakat. Tak jsem se seznámila s Reném.
Můj manžel mi řekl, že talent tvoří 20 až 25 % úspěchu. Kromě toho potřebujete dobré písně, správné načasování a správný tým. Pokud jeden kousek skládačky nezapadá, nemá to smysl. Neměla jsem konkrétní představu, ale chtěla jsem vyjít na pódium, podělit se o svou vášeň s lidmi, kteří milují hudbu, kteří jí rozumí. A využít hudbu, jak nejlépe umím. Můžete mít hit a úspěch, ale já nechtěla mít hit jen jeden.
O kráse a módě
Neřekla bych, že spolupracuji s módními návrháři, protože by to ode mě bylo velmi domýšlivé. Celý život mi moje maminka spravovala oblečení. Měla jsem velké štěstí, protože jsem měla třináct sourozenců, a tak jsem dostávala oblečení po nich. Z peněz za první placené televizní vystoupení jsem si koupila oblečení jen pro sebe. Za své první úspěchy jsem koupila dům pro sebe a svého manžela a také pro své rodiče a další členy rodiny. Po svém prvním albu v angličtině jsem si už mohla dovolit kupovat oblečení od známých návrhářů.
A začala jsem číst módní časopisy. Nikdy nezapomenu na jednu přehlídku Karla Lagerfelda. Podíval se na mě a řekl: „Připomínáte mi La Callasovou.“ A já jsem mu řekla: „To je skvělé.“ Dopřála jsem si Lagerfeldovo sako stejně, jako si lidé kupují diamanty. Vždycky jsem si všechno kupovala sama. Nechtěla jsem si (oblečení předních módních značek, pozn. red.) půjčovat. Je to forma úcty. Lidé platí za to, aby si přišli poslechnout můj zpěv, já zase platím za oblečení od návrhářů.
Bylo mi ctí fotit pro Vogue France. Ačkoli jsem byla ve třiceti zdravější a krásnější, tehdy mě o to nikdo nepožádal. Jsem pyšná na to, že mě v mých 55 letech poprosili, abych svou krásu ukázala. Ale co je to krása? Krása jste vy, jsem to já, je to to, co je uvnitř, jsou to naše sny, je to dnešek. Krása je to, co nás obklopuje, je tam. Jsou lidé, kteří ji vidí, a jsou lidé, kteří ji pozorují.
O sobě
Cítím se jako žena a matka, zpěvačka i snílek. Se svými dětmi mluvím francouzsky nebo anglicky. Narodila jsem se v Québecu, moje děti se narodily v Americe. Mám francouzskou, québeckou a americkou krev. A kamkoli přijedu, zpívám v jiném jazyce, něco se naučím, ukradnu si část kultury, která mi imponuje.
To, že jsem celebritou, mě přimělo nikdy se ničeho nevzdávat. Sláva mi nevzala nic, protože žiju každý den a jdu dopředu. Žijeme v Las Vegas, dům jsem si tu pořídila před 22 lety. Do práce to mám 35 minut. Můžu se vídat se svým týmem, vtipkujeme spolu, zkoušíme zpěv… A mohu vyrazit na cestu, najím se v autě, dojedu domů, uvidím své děti a můžu spát ve vlastní posteli. Mám to nejlepší z obou světů.
Lidé se neustále ptají na život. Přestaňte ho zpochybňovat, měli bychom ho žít. Není vždycky krásný, ale je tady. Mým snem je žít přítomností.
Céline Dion má opravdu velké štěstí. Dnes je ženou, která se cítí silná a pozitivně vnímá budoucnost, den za dnem.
Autor, překlad rozhovoru: Magdalena Boukhemisová. Zdroj: Vogue France
