Nádhernou zátoku na poloostrově Krym, který před desíti lety plnil média kvůli anektaci Ruskem, znali již Řekové v době antiky.

Krym: Křižovatka světů

Ti měli na jejích březích vystavěné důležité obchodní město Symbolon. Ve středověku zde udržovala pořádek Byzantská říše, jejímu panování udělala přítrž Janovská republika, která roku 1365 převzala nad zátokou vládu a město, včetně nově postavené pevnosti, přejmenovala na Čembalo. Pro Janovany byla zátoka s přístavem velice důležitým strategickým a obchodním bodem. Ve východní Evropě totiž nakupovali otroky a následně je přes Balaklavu posílali až do Egypta. Janovanům obchod zdárně vzkvétal a vrásky jim dělali jen Turci. Nedaleké řeckojazyčné knížectví Theondoro sice Čembalo taky chvíli okupovalo, nicméně rychlá zpětná ofenzíva je nejen zahnala, ale taky obrala o jejich vlastní území. Větší práci měli Janované s Turky, kteří jejich pevnost a město dobyli roku 1475. V pevnosti, která dostala název Balyk-juv (v překladu rybí hnízdo; základ pro současné Balaklava), byla rozmístěna turecká posádka a později zde byli vězněni krymští chánové, kteří se provinili vůči tureckému sultánovi. Turci drželi Balaklavu přibližně tři století než ji získalo Rusko po rusko-tureckých bojích, které do historie vešly jako Krymská válka.

Telekomunikační šum

Krymská válka byla primárně konfliktem mezi carským Ruskem a Osmanskou říší, který se naplno rozhořel mezi roky 1853 – 1856. Počátek problému je však třeba hledat již o tři roky dříve, když sultán Abdülmecid I. předal do rukou Francie správu křesťanských svatostánků v Jeruzalémě. To navýsost pobouřilo cara Mikuláše I. protože tato funkce od nepaměti patřila pravoslavným Rusům. Během tří let pak proběhlo několik diplomatických misí, které však nepřinesly žádnou odpověď. Poslední diplomatická sešlost se udála ve Vídni v roce 1853 a jediným výsledkem bylo odhalení, že proti Rusku má Osmanská říše spojence ve Francii a Anglii. Co car nechtěl, během pár dalších neuvážených politických přešlapů, proti Mikuláši I. znenadání stála skoro celá Evropa. Během Krymské války proběhlo několik důležitých bitev, přičemž čtyři jsou stěžejní. Výhra spojenců na řece Almě, těžká porážka Ruska u Inkermanu, pád Sevastopolu po bitvě na řece Čorna a bitva u Balaklavy. Poslední zmiňovaná se uskutečnila před 170 lety 25. října 1854 na místě bývalé vesnice Kadikoj, dnes městské části Balaklavy. Ačkoliv střet dopadl v rámci Krymské války nerozhodně pro obě strany, vešla zde do dějin britská lehká jízda. Na jedné straně je její sebevražedný útok považován za skvělou ukázku profesionální loajality vojáků armádě, kdy jezdci vyrazili splnit úkol navzdory malé šanci jej úspěšně dokončit. Na druhé straně jde o nejznámější případ zničení jedné z nejkvalitnějších lehkých kavalérií bez hlubšího vojenského účelu. O co šlo? Vše bylo otázkou špatné interpretace rozkazu, kdy lehká jízda vyrazila obsadit pozice ruského dělostřelectva, místo aby zabránila k zamezení ukořistění vlastních děl Rusy. Tento telekomunikační šum, který poslal kavalérii do křížové dělostřelecké palby, stál jednotku přibližně pět set mužů z celkových sedmi set a k tomu čtyři stovky koní.

Studená válka

Jak vidno, Balaklava měla bohatou vojenskou minulost, její nejzajímavější historií je ale patrně doba studené války. Po rozdělení světa na západ a východ, kde na jedné straně stály Spojené státy americké a na druhé straně Rusko, samozřejmě k oběma stranám patřili i jejich spojenci, rozhořela se mezi oběma velemocemi řevnivost o dominantní pozici ve světě. Začaly vesmírné závody, snaha získat lepší výsledky než soupeř se objevovala na poli vědy a bohužel nepoučeni hrůzou druhé světové války započali nejvyšší vůdci závod ve zbrojení. A to včetně atomových zbraní. Studená válka se rozhořela podle historiků roku 1947, v té době SSSR a USA zintenzivnily svůj jaderný arzenál a navzájem si vyhrožovaly preventivními i odvetnými útoky.

Tehdy uzrál taky plán pro výstavbu základny v Balaklavě. Roku 1953 angažoval Josif Vissarionovič Stalin svého ministra vnitra Lavrentije Pavloviče Beriju, který byl zodpovědný i za jaderné projekty, k nalezení místa pro ponorkovou základnu, jenž bude jedním z nejtajnějších zařízení svého druhu v Rusku. Balaklava se vcelku nabízela sama. Místo se osvědčilo již v minulosti, je chráněno přírodní hradbou hor a navíc bylo strategicky blízko Sevastopolu, přístavu kde kotví ruská Černomořská flotila. Výstavba trvala osm let. Během nich bylo z hory Tavros, která spadá do Balaklavského zálivu, odtěženo přibližně 120 000 tun kamene. Ten byl z důvodu utajení vyvážen na volné moře pod rouškou tmy. Základna byla zprovozněna 1961 a měla tvar jakéhosi tunelu v hoře. Na jedné straně vstup a na druhé výstup, obojí kryté maskováním. Celá základna pak byla uvnitř hory Tavros a tudíž kamufláž nepotřebovala. Zařízení sloužilo hlavně k uložení, opravě a údržbě ponorek typu 613 a 633. Do centrálního kanálu o délce přes 600 metrů se bez problémů dostalo sedm ponorek a celá základna pojala strojů čtrnáct. Balaklava sloužila i jako sklad jaderných zbraní a díky svému umístění a projektování má být schopna bez problémů ustát zásah atomové bomby o síle 100 kilotun (jaderná bomba Fatman z Nagasaki měla sílu 22 kilotun).

Prohlídka Sevastopolem a Baklavou:

Zdroj: Youtube

Obnovit či ne?

V době své největší slávy jistě zažila základna 825 GTS mnoho špionských akcí a vojenských operací nadnárodní důležitosti, ale čas si již vzal svou daň. S vývojem nových technologií a též stavbou větších ponorek se objekt v Balaklavském zálivu stal zastaralý a roku 1993 byl vyřazen z provozu. Až roku 2000 byla předána do rukou ukrajinské armády, která zde o tři roky později zřídila námořní muzeum a zároveň památník obětí studené války, které našli smrt v hlubinách oceánu při potopení ponorky. Anektování Krymu Ruskem v roce 2014 vyvolalo nové otázky, na které už dnes známe odpovědi. Každý den můžeme vidět kus vojenského života na Krymu přímo ,,v akci”. Ukrajina, posilněna jednotným západem, bojuje za navrácení území, které nebyla schopna obhájit před desíti lety. Sevastopolem zní výbuchy, lodě se potápí a Krym, Sevastopol i Černomořská flotila jsou opět v obležení, tentokrát ale bez pomoci Balaklavy.

Od roku 2021 jsou ve velké oblibě kukly, které nesou jméno pevnosti - balaklava. Dnes si můžete vybrat ze všech možných materiálů, tvarů i barev:

Zdroje: denik.cz, avcr.cz