Na chodbách v sídle liberecké Dukly, která se stará o nejlepší lyžaře v Česku, visí fotky slavných skokanů minulosti. Dnes už to jsou jen nostalgické vzpomínky.
V zemi, kterou proslavila jména jako Raška, Ploc, Sakala nebo Janda, zbyl už jediný skokan schopný bojovat s těmi nejlepšími na světě: čtyřiatřicetiletý Roman Koudelka.
„Roman je nesmírný dříč. On si to svou pílí zaslouží, dělal pro to maximum. Nejdřív se musel dostat do stoprocentního stavu se zraněným kolenem, což se mu z velké části podařilo,“ říká šéftrenér armádního klubu Georgiev na adresu lomnického skokana, který se v uplynulé sezoně vrátil ve velkém stylu a dvakrát pronikl do desítky ve Světovém poháru.
Jeden den, tři končící mladíci. Rýdl, Hauser a Holík opouštějí skoky na lyžích |
Další věci však už radostné nejsou. Skokani Radek Rýdl, Kryštof Hauser a František Holík ukončili kariéru. Dva z nich přitom tvořili polovinu reprezentačního týmu. Loni navíc skončili Filip Sakala, dnešní sportovní ředitel svazového skokanského úseku, a František Lejsek. Rok předtím dal ve 24 letech sportu sbohem bývalý juniorský mistr světa Viktor Polášek.
Jak jste přijal zprávu o tom, že tři členové už tak úzkého reprezentačního výběru končí?
Mrzí mě, jakým způsobem k tomu došlo. Určitě bych ty kluky nechtěl přemlouvat, to vůbec ne, ale myslím si, že se nevyčerpaly všechny možnosti jednání. Možná si úplně nesedli se slovinskými trenéry (Gajem Trčkem a Jure Šinkovcem), kteří vedou reprezentaci. Mohli jsme jim ale třeba najít domácího trenéra. Možná by pak někdo z nich zůstal. Je zkrátka škoda, že jsme to ukončili takhle rychle. My jako armádní resort s nimi máme až do 31. května smlouvy, ale k těm rozhovorům jsme ani nebyli přizvaní.
Překvapilo vás to?
Ano. Mohli jsme si k tomu aspoň sednout za přítomnosti reprezentačních trenérů, promluvit si i s každým závodníkem jednotlivě a všechno rozebrat do hloubky. Takhle v podstatě jen říkáme, že ti kluci neměli profesionální přístup, ale bližší podrobnosti neznáme. Nechci se v tom ale moc babrat. Ti tři řekli, že když nás slovinští trenéři nechtějí, tak skončíme, ale já s takovým hodnocením zkrátka spokojený nejsem. Působili tady několik let, nějak to fungovalo a potom to rázem takhle utneme.
Všichni tři byli členy Dukly?
Holík skákal za Lomnici nad Popelkou, ale trénoval pod Libercem. Rýdl s Hauserem byli závodníci Dukly Liberec.
Kdo vám mezi skokanskou elitou vůbec zbyl?
Samozřejmě naše jednička Roman Koudelka. Za ním je Benedikt Holub z Frenštátu, o kterého se pod Duklou taky staráme. Pak jsou tu čtyři junioři mezi šestnácti a sedmnácti lety. Střední generaci ale teď nemáme vůbec, ta nám vymizela. A s tím souvisí jedna důležitá věc.
Jaká?
Vzhledem k úbytku skokanů na ty nejlepší nemůžeme vyvíjet nějaký tlak zespoda. Zkrátka nemáme takový počet závodníků, abychom si mohli vybírat podle výsledků. A tím, jak se zúžila špička a nemáme ani dobré možnosti trénování, skoky dostávají na frak.
Můžete dnešní situaci srovnat s dobou, kdy jste na Dukle jako šéftrenér začínal?
To bylo v roce 2001. Tenkrát ještě byla základní vojenská služba, takže to úplně srovnatelné není. Vždycky jsme tu ale měli zhruba osm starších skokanů-reprezentantů, potom dejme tomu čtyři vojáky základní služby a pod nimi bylo středisko mládeže. Dohromady mohlo být na Dukle zabezpečených zhruba dvacet skokanů na lyžích.
A dnes?
Teď jich máme šest nebo sedm. Je to žalostné. Klesli jsme na úroveň států, které vysílají na Světové poháry jediného skokana.
Tím je nestárnoucí Roman Koudelka. Bylo pro vás překvapení, jakým stylem se vrátil mezi světovou elitu?
Ano, velice příjemné, ale Roman je nesmírný dříč. On si to svou pílí zaslouží, dělal pro to maximum. Nejdřív se musel dostat do stoprocentního stavu se zraněným kolenem, což se mu z velké části podařilo. No a potom šlo o to, aby si sedl s reprezentačními trenéry, což se taky povedlo, protože Roman už dobře ví, co potřebuje a co mu sedí. Sám věděl, že jediná cesta, jak se vrátit mezi nejlepší, vede přes dřinu. Když viděl vůli a nadšení u reprezentačních trenérů, roztočil to i on.
Ale koho teď budou reprezentační trenéři po odchodu zmíněných tří skokanů vůbec trénovat?
Asi se bude muset přikročit k tomu, že budou brát i mladé juniory. Takže teď se nám tady krystalizuje družstvo nějakých šesti skokanů – včetně čtyřiatřicetiletého Koudelky a sedmnáctiletého Buchara.
Čím to vlastně je, že mladí skokani kolem dvacítky končí s kariérou? Špatnými podmínkami, které jim nabízíte?
Myslím si, že na podmínky si skokani nenaříkají. Jsou smíření s tím, že za tréninky musí většinou dojet do Rakouska nebo Německa. Spíš jde o profesionalitu. Někdo si to přebere tak, že když je desátý nebo patnáctý ve Světovém poháru, ještě mu kousek schází.
No a na druhé straně mladí – a teď nemluvím jen o skokanech – to mají nastavené tak, že ve svěťáku obsazují čtyřicáté, padesáté místo a myslí si, že makají na sto procent, ale přitom to zdaleka není pravda. Nedokážou si představit, co všechno musí udělat Koudelka, když se chce dostat do desítky. Na tom asi zčásti ztroskotali i ti tři kluci, kteří si myslí, že tomu dávají maximum, ale trenéři jim říkají: Nedostali jste se na tu váhu, na kterou jste se měli dostat, a chodíte na tréninky jako do práce. A když trenéři nesleví Koudelkovi, tak budou nároční i na ostatní. Ale v týmu taky musí být dobrá chemie.
A to nebyla?
Ze začátku jsem věřil, že to půjde, ale jak přicházelo závodní období, vycítil jsem nervozitu z „nevýsledků“ a začalo se to bortit. No, a postupně z toho vznikl asi nějaký konflikt, který vyústil v odchod těch tří.
Jaká je vlastně role Dukly Liberec v přípravě lyžařů?
Armádní sportovní centrum Dukla zabezpečuje přípravu státní sportovní reprezentace. Financujeme všechny tréninkové kempy v domácích i zahraničních podmínkách, i trenéři jsou zaměstnaní pod Duklou. Ale jak jdeme výsledkově dolů, tenčí se i zabezpečení trenérů, takže ti reprezentační jsou teď placení svazem.
Známým problémem je nedostatek můstků, na nichž by se skokani mohli připravovat...
Ano, je to tak, můstky nejsou, mládež nemáme. Musíme skákat v Desné, v Lomnici a hlavně v Harrachově. V létě se můžeme připravovat i na Ještědu, než se nám to tam úplně rozpadne... Ale jinak jezdíme do zahraničí. Musíme ale se soupeři bojovat i za těchto podmínek, všechno nejde svádět jen na nedostatek můstků.
Skokan na lyžích Sakala po neúspěchu na letech v Kulmu ukončil kariéru |
Teď se má v Harrachově opravit velký můstek. Bude to pro skoky vzpruha?
Ano, bývalá stodvacítka se má zvětšit na můstek HS-162, jaký v Evropě není. Pro závody Kontinentálního nebo i Světového poháru to bude skvělé. Ale v Harrachově pořád nemáme úplně zrekonstruovaný areál malých skokanských můstků, který bychom potřebovali pro výchovu mládeže.
Dá se říct, že skoky jsou na tom ze sportů, které máte na Dukle, aktuálně nejhůř?
Ano, řekl bych, že jsou v nejhlubším propadu. To je prostě realita. V žactvu i v dorostu máme nějakou základnu, ale v rozmezí od patnácti do osmnácti let bohužel nastává velký úbytek mladých závodníků.
Pojďme na závěr říct, jaká nejznámější jména Dukla Liberec podporuje.
Jsou to samozřejmě olympijské vítězky Ester Ledecká a Eva Adamczyková. Velký pokrok udělala také další snowboardistka Zuzana Maděrová. V běhu na lyžích tu máme Michala Nováka, Kateřinu Janatovou, Terezu Beranovou nebo Jiřího Tuže, který byl sedmý na mistrovství světa juniorů ve sprintu. Běžecký oddíl TJ Dukla Liberec po delší době vyhrál Superpohár, což je bodování tuzemských klubů, a to mi dělá velkou radost. V bězích máme pořád velkou líheň talentů.
