Hana Brejchová byla především filmová herečka a bez profesionálního školení. Byla spojená s novou českou filmovou vlnou závěru 60. let a hned poprvé se objevila v jednom ze stěžejních děl tohoto proudu – v Láskách jedné plavovlásky režiséra Miloše Formana z roku 1965.
Hořká komedie je nenápadným svědectvím o bezvýchodné době socialismu a zároveň je i její výsměšnou kritikou. Jednoduchý děj vznikl podle skutečné historky, s níž se Formanovi svěřila jedna dívka, a Hana Brejchová coby neherečka tu projevila velkou autenticitu a tvárnost.
Nabídku ztvárnit hlavní postavu dostala od režiséra Formana – který byl tehdy manželem její sestry Jany – ještě coby osmnáctiletá studentka gymnázia. Obě sestry pocházely z početné rodiny, otec pracoval jako řidič.
Zemřela herečka Hana Brejchová. Proslavil ji film Lásky jedné plavovlásky |
Lásky jedné plavovlásky měly velký úspěch ve světě, snímek byl nominován na Oscara a Hana doprovázela Formana na všech festivalech, na kterých se film představil. Například na přehlídce v Benátkách byl její herecký výkon vysoce hodnocen.
Nejkrásnější věk
Přesto Hana zůstávala ve stínu své slavnější sestry a její hlavní úspěchy spadají do konce šedesátých let minulého století. Dva roky po „Plavovlásce“ natočila s Václavem Gajerem tragikomedii Jak se zbavit Helenky a poté hrála studentku Květu ve snímku Těch několik dnů..., který vzešel ze spolupráce československých a francouzských filmařů.
Jeho výsledná podoba se několikrát změnila, a to podle politické situace před srpnem 1968 a po něm. Děj se odehrával v pražském studentském prostředí, kde Francouzka prožívá milostný románek s Čechem, do něhož zasáhne sovětská okupace roku 1968.
Hana Brejchová se objevila i ve výtečném debutu Jaroslava Papouška z roku 1969 Nejkrásnější věk, který je situován do sochařského ateliéru na Akademii výtvarného umění (AVU). Její výkon patřil k nejvýraznějším, Brejchové kombinace naivnosti a bezprostřednosti byla přímo odzbrojující, podobně jako ve Formanově díle.
Vytvořila zde postavu mladé ženy, která stojí nahá modelem a do ateliéru dorazí i s miminem v kočárku. Pro její aktivity ovšem její manžel nemá příliš pochopení a rozzuřeně přijde do ateliéru sochy rozmlátit.
V závěru 60. let Hana ještě hrála v dětském filmu s kriminální zápletkou Žirafa v okně a v detektivce režiséra Petra Schulhoffa Po stopách krve. Až v roce 1977 dostala roli ve snímku Adéla ještě nevečeřela a její další filmografie zahrnuje převážně epizodní role, například ve Formanově Amadeovi (1984) ztvárnila členku císařské rodiny.
Naposledy se objevila ve skvělém pozapomenutém snímku Antonína Máši Byli jsme to my? z roku 1990.
V televizi měla na svém kontě od konce 80. let menší role v několika seriálech (Cirkus Humberto, O zvířatech a lidech, Zlá krev a Přítelkyně z domu smutku), i tam její účinkování skončilo v půlce 90. let.
Poslední léta žila Hana Brejchová v domově s pečovatelskou službou v Buštěhradu na Kladensku.
