TikTok umí, datovou schránku ne. Třetina Čechů má problémy s digitálním světem

Třiačtyřicetiletý David má chytrý mobil, ale na ubytovně, kde bydlí, nemá internet. Když má peníze, koupí si data na mobil, ale obvykle se připojuje jenom na veřejných WiFi. Se státem digitálně nekomunikuje, když už něco potřebuje vyřídit, jde na úřad osobně.

„Mám v mobilu Facebook a TikTok, ale to jenom sleduji. O sobě bych tam nic nedával. Koukám se, co se děje ve světě, na videa, když se chci pobavit, nebo si tam hledám něco o motorkách, které mě baví. Ale hlavně tam hledám nabídky brigád,“ popisuje David, který byl součástí projektu Digitální inkluze.

Za tím stojí odborníci z organizace Česko.Digital, zaměřují se na digitální gramotnost u lidí z horších socioekonomických oblastí a spolupracují mimo jiné se sociálními pracovníky, kteří se svými klienty „digitální negramotnost“ řeší.

Momentálně jsou jedním z největších problémů neotevřené datové schránky, ve kterých na lidi čekají třeba i exekuce.

„V tomto momentě je v přibližně v polovině z 450 tisíc neotevřených datovek dopis od finančáku nebo exekutora,“ informoval v březnu Ivan Bartoš (Piráti), vicepremiér pro digitalizaci.

Čísla vyplývající z posledního průzkumu PAQ research ukazují, že 17 procent (1,5 milionu lidí) dospělé populace je digitálně vyloučeno, nemají přístup k moderním technologiím jako chytrý mobil nebo tablet, nebo s nimi neumí pracovat. Dalších 44 procent (4 miliony) čelí rizikům kvůli nedostatečným digitálním dovednostem. Česko.Digital na základě rozhovorů s lidmi vytipovalo osm profilů digitálních Čechů.

Problémy s všudypřítomnou digitalizací má také jednasedmdesátiletý Luděk, který spadá do profilu jako nepravidelný uživatel. V současnosti se připojuje k internetu asi jednou týdně z počítače v městské knihovně, kde si hlavně čte maily.

„Chytrý telefon nemám, nechci dopadnout jako vnoučata, která na tom visí od rána do večera. Už ani skoro neumí vést normální konverzaci. Je mi jasné, že dnešní technologie jsou úmyslně vyrobené tak, aby byly co největším žroutem času. Podobně jako hrací automaty,“ říká Luděk.

Na druhou stranu by se mu ale líbilo objednat si přes mobil potraviny nebo léky nebo se online objednat u doktora, kde někdy musí sedět i přes hodinu. „To jsou takové drobné zlepšováky, ale osobní problémy ty technologie podle mého názoru stejně nevyřeší,“ míní senior.

Podvody číhají všude

Digitální vyloučení ale s věkem tak úplně nesouvisí, omezený přístup k technologiím postihuje i mladou generaci, u které se přitom automaticky předpokládá, že bude s moderními přístroji umět zacházet.

„U mladých je vyloučení velkou překážkou při získání vzdělání, kdy už se předpokládá, že každý student nebo žák může vypracovávat úkoly na počítači nebo si dohledat informace na internetu,“ popisuje Lujza Kotryová, designérka projektu Digitální inkluze.

Veliké ohrožení pak podle expertky vzniká nízkou digitální gramotností v oblasti bezpečnosti. „Většina digitálních podvodů cílí právě na tyto lidi, na které to může mít drastické ekonomické i sociální dopady,“ zmiňuje Kotryová. Počet kybernetických zločinů každý rok roste, podvodníci využívají falešné telefonáty, maily nebo třeba SMS.

Spam, tedy nevyžádaná pošta, se v minulosti dostala také do datových schránek, ve kterých nyní na digitálně vyloučené čekají „tikající bomby“. Problémy viděla v praxi také Kotryová. „Nejčastěji jsme se setkali s případy, kdy klient nevěděl, že má zřízenou datovou schránku a neměl k ní přístup. V některých případech si nebyl ani vědom zřízené živnosti,“ přibližuje Kotryová.

Tito lidé podle ní často nemají představu o výhodách digitálního kontaktu se státem. Neví například, že komunikace datovou schránkou je na rozdíl od pošty zdarma, nebo mají představu, že jde o nástroj výhradně pro komunikaci s úřady. „To se týká hlavně mladých,“ doplňuje Kotryová.

Datovky neměly být povinné, říká právník

Tématem neaktivních datovek se zabývá také nezisková organizace Iuridicum Remedium zaměřující se na digitální svobodu. Podle Jana Vobořila, právníka a člena týmu neziskovky, je povinné zřizování datových schránek zatím nejviditelnější příklad špatně připravené a provedené digitalizace.

„Vláda zde popřela programové prohlášení, ve kterém slibuje zachování papírové cesty pro seniory,“ říká Vobořil. Systém datových schránek měl být podle něj ponechán jako dobrovolný, maximálně jako povinný pro vysoce specializované profese, jako jsou advokáti.

„V praxi se setkáváme jak s lidmi, kteří mají problémy proto, že si nikdy datovku neotevřeli nebo o ní ani neví, tak s lidmi, kterým byla datovka zřízena, oni začali spoléhat na to, že do ní bude vše doručeno a neuvědomili si například rozdělení rolí u fyzické osoby podnikající a nepodnikající,“ přibližuje Vobořil a dodává, že nepodnikající fyzické osobě stále chodí dopisy z úřadů poštou.

S kritikou datovek souhlasí také Veronika Quek, která se v rámci projektu Digitální inkluze stará o strategii.

„Jako produkt to má hodně nedostatků týkajících se jejich použitelnosti a užitečnosti. Ale otázka je spíše, jaký je jejich účel – pokud je to efektivní komunikace s veřejnou správou, tak věřím, že jsou i jiné cesty, jak tohoto dosáhnout. Začít by to mělo tím, že se zeptáme občanů, co jim nejvíce vyhovuje při komunikaci se státem. Nenutíme nástroje, které se nepřizpůsobují uživatelům,“ míní Quek.

Pomoci stávajícímu stavu datových schránek může pomoci alespoň fakt, že už ji lze spravovat také z mobilu, uživatelské prostředí připomíná poštovní aplikace jako Gmail.

„Datová schránka, která vypadá jako Gmail nebo jakýkoliv e-mailový klient, je určitě dobrá cesta, protože zvyšuje přístupnost. Čerpá reference z uživatelských prostředí, se kterými jsou občané už zvyklí pracovat a ví intuitivně, co zmáčknout a co kde najít. Jsem ráda, že se to takto zjednodušilo. Dalším krokem je, že bude stačit náš e-mail na komunikaci s úřady, a nebudeme muset na to mít vůbec datovou schránku,“ uzavírá expertka.