Před uvedením první třídílné série Ivety na Voyu jste o zpěvačce řekla, že všechno, o čem kdy snila, se jí podařilo, ale i přesto byla křehká. Vnímala jste ji stejně i po druhé sérii a vnímáte ji tak i teď, když už je dotočená třetí řada?
Já ji vnímám jako osobnost celkově. Zvláště po druhé sérii, kde prožívá vše, o čem celou dobu snila. Ten můj dřívější výrok ji možná ještě více vystihuje a je přesnějším popisem toho, jaká ve druhé sérii je.
Jak se jí tedy podle vás podařilo dosáhnout toho, o čem snila, navzdory době a vzhledem k té její křehkosti?
Nemyslím si, že to vždy musí být tak, že je potřeba mít ostré lokty, abyste něčeho v životě dosáhli nebo jste něco získali. Občas asi ano, ale myslím si, že ona byla pro všechny okolo uhrančivá právě tou svou křehkostí a až téměř andělským vzhledem. A také měla obrovský talent, opravdu. Ty její písničky jsou strašně těžké a myslím, že tenkrát se zpěvy tolik neupravovaly jako dneska, kdy je možné v nich následně něco dotáhnout a vyladit, když jste pod tónem nebo naopak. V tomhle byla naprosto perfektní. Ten její úspěch podle mě tkvěl především v talentu a šikovnosti. Díky té křehkosti byla trochu jiná než osobnosti tehdejší scény. Taková čistá.
Ptám se i proto, že druhá série Ivety, kterou Nova naváže hned 21. dubna na první řadu, je možná vyhrocenější a děj se přesouvá do období jejího života, které není zrovna snadné. Když obě série porovnáte, v čem byl pro vás rozdíl?
V první sérii je Iveta mladá holka, která všechno teprve poznává, má svou první lásku a vlastně teprve začíná ty své sny mít. Bohužel se jí hned stane, že o svou první lásku nešťastnou náhodou přijde a začíná prožívat věci, které jsou pro takhle mladou holku strašně náročné. Ve druhé sérii je z ní už sebevědomá žena, která byla v té době podle mě neskutečně úspěšná. Byla sexsymbolem, byla nádherná. Měla skutečně obrovskou základnu fanoušků, získávala jednoho Slavíka za druhým a plnilo se jí všechno, včetně vysněného duetu s Karlem Gottem. Našla další lásku a podle mě si žila ten svůj sen. Ale už se jí do toho samozřejmě začaly dít další věci, které pro ni nebyly lehké, jako například ten známý únos. Když už se zdálo, že se pro ni vše vyvíjí příznivě, tak se objeví věci, které pro ni přestávají být v pořádku.
Jaké to pro vás bylo ztvárnit Ivetu v tomto období? Byl v tom výrazný rozdíl?
Určitě ano, vlastně jsou to dvě úplně odlišné holky. Nebylo to snadné. Když se do toho člověk ponoří, tak to její období nebylo úplně růžové. A tím to nebylo ani nijak růžové pro mě, protože já si při takovém natáčení představuju, že se to všechno děje mně.
Jak vypadala vaše příprava na roli?
Měli jsme společné zkoušky s režisérem Michalem Samirem, v první sérii to bylo společně s Vojtou Vodochodským, při pokračování s Ondrou Brzobohatým i Oskarem Hesem. Při první sérii jsme ještě neměli k dispozici tolik materiálu, ze kterého bychom mohli vycházet. Koukali jsme jen na to, co bylo dostupné, a snažili jsme se „nacítit“ esenci těch lidí.
Michal nám k tomu samozřejmě říkal spoustu věcí, jak o Ivetě, tak o Petrovi a všech okolnostech, které s nimi souvisely. Snažili jsme se do těch postav pohybově vcítit, abychom charakter těch pohybů vystihli. A člověka to pak navede. Když jsme pak s Vojtou točili, byl to jeden z posledních natáčecích dnů, tak aniž jsme to nějak extra zkoušeli, dělali jsme to úplně přirozeně. Michal nás za to pak i chválil a bylo to právě díky tomu, že jsme si to vše předem společně propovídali, nakoukali a procítili. Pak už se to dělo vlastně spontánně. A podobný postup se opakoval i v případě druhé série Ivety, jakkoli se jedná o jiné životní období, jiné situace, které zažívá.
Znamená to, že jste s Michalem Samirem společně studovali dobová videa? Není pak o to obtížnější uchopit postavu tak, aby nepůsobila parodicky?
Ano, právě proto jsme se ale vyhýbali tomu, abychom do detailu kopírovali například každé její gesto nebo se snažili přiblížit jejímu hlasu. Já mám například o něco hlubší hlas, než měla Iveta, a určitě jsem se nesnažila ho položit výš, protože pak už by to skutečně byla parodie. Proto to spíše bylo o tom nacítění její povahy a o tom přistupovat k tomu hodně jemně, aby hrana té naší adaptace byla hodně křehká.
V pokračování Ivety máte později i kratší vlasy – a i vy sama jste si nechala vlasy zkrátit. Bylo to kvůli roli?
Já už jsem jednou krátké vlasy měla, takže mi to nevadilo. Cítím se v tom vlastně fajn a jsem radši, když nemusím nosit paruky. A i ve svých volných dnech to ocením, že si vlasy nemusím extra česat, foukat nebo plést. A také by asi bylo poznat, kdybych měla paruku, protože paruky s krátkými vlasy už nepůsobí tak přirozeně, je to s nimi ošemetnější, krátké vlasy mají jiný pohyb a může být vidět i tyl, který u dlouhých paruk zakryjete snadněji. A musím říct, že jsem se tentokrát na to zkrácení vlasů vlastně i těšila.
Související články
Také v pokračování Ivety přezpíváváte její písně, někdy i s dalšími kolegy. Jak probíhala příprava téhle části a se kterými kolegy jste písně zpívala?
Michal nejdřív přišel s výběrem písní, které v pokračování Ivety zaznějí, a já se zhrozila, protože už v případě první série byly některé z těch písní opravdu těžké. Jako Snad jednou najdu průvodce. A ve druhé sérii jsem pokaždé měla až návaly, protože ty písně byly těžké skoro všechny. Já nejsem úplně soprán, dozpívám se do něj, ale není to pro mě úplně jednoduché. A když navíc nahráváte ty písně ve studiu, tak slyšíte opravdu sebemenší chybu a zádrhel nebo jste trochu pod tónem, nad tónem, neodpustí vám to nic. A já ten zpěv tak čistý nemám, abych byla ve studiu úplně v klidu a řekla si: „Jo, zpívám výborně.“ Měla jsem tam i jeden takový propad, kdy jsem i prchla ven, abych se vybrečela, protože jsem třeba dvanáctkrát nebyla schopná trefit jeden blbej tón.
Zdroj: časopis TV Pohoda