Jaký byl návrat k seriálové partě Stínů v mlze a jaké bylo natáčení?
Jiří Vyorálek: Bylo to, jako kdyby k žádnému většímu časovému odstupu od první řady nedošlo. Scénář napsal opět Zdeněk Zapletal, zůstal režisér Radim Špaček i většina týmu. Takže jsme se setkali jako jedna velká rodina. První řadu jsme točili v době koronavirové pandemie a byli jsme buď na place, nebo hodně času zavření v hotelu. Navázali jsme tak pěkné a silné přátelské pouto, takže nástup do druhé řady byl hladký, stejně jako natáčení.
Petra Špalková: Měla jsem kolem stovky natáčecích dní, bylo to intenzivní a musím říct, že vyčerpávající. Natáčení bylo napěchované spoustou emocí, takže na jeho konci se dostavil pocit jako po probuzení z nějakého intenzivního snu, na nějž musíte třeba ještě půl dne myslet, než rozklíčujete všechny ty podvědomé obrazce. Při natáčení se s kolegy sblížíte a vnímáte jejich osudy, jejich životy. Jsou tam tedy dvě roviny, ta pracovní a pak ta lidská. Obě se uzavřely, ale ještě mi při procházkách po lese občas v hlavě vyplouvají vzpomínky, které postupně zpracovávám.
Co se u vaší postavy změnilo?
Jiří: Diváci vědí, že na konci první řady visel Černému život na vlásku. A tak se z toho střelce na první dobrou stal přemýšlivějším a trošku rozvážnějším. Ale v zásadně to pořád zůstává ten stejný ranař, jen je starší a má větší zkušenosti. S Ostravou se už sžil, a dokonce začal občas používat některé ostravské výrazy. Myslím, že se mu tam líbí, zažil spoustu životních zlomů i změn v soukromí. Diváci mohou být zase zvědaví, bude to pestré.
Petra: V první sérii jsem asi neodhadla míru uzavřenosti, kterou jsem u té postavy chtěla držet. A když jsem pak seriál sledovala, tak jsem si říkala, že to není styl, ve kterém bych chtěla pokračovat. Spíš jsem se nově držela polohy, kterou jsem měla v druhé polovině první řady, kdy je Magda Malá trošku otevřenější. Ona prožívá jisté bezčasí v tom ženském životě, kdy řeší krizi svého manželství. Zmizely jistoty, na které byla zvyklá, a najednou má úplně jinak rozdané karty, sen o ideální rodině se rozplynul.
Vyčítá si, že se kariéře věnovala víc?
Petra: To je jedním z témat druhé řady a vlastně je čím dál aktuálnější i ve společnosti. Spousta žen má slibně rozjeté kariéry, a pak nastane rozpolcenost mezi tou biologickou rolí matky a prací. Magda Malá nechce stoupat po kariérním žebříčku, ale jde jí o samotné jádro té práce, chce řešit vraždy. Ale tlak, kterému čelí od svých blízkých, ji staví do situací, ve kterých musí volit, co je její priorita, jestli práce – nebo rodina.
Soukromí vašich postav je výraznou částí seriálu Stíny v mlze. Přemýšleli jste o tom nebo řešili s poradci, jak reální policisté řeší soukromé trable?
Jiří: Máme dobré zrcadlo v podobě našich policejních poradců, kteří se za dobu spolupráce stali i přáteli. Často se setkáváme i mimo natáčení a povídáme si o životě. Slýchám od nich, jak musejí skládat dohromady pracovní život a soukromí a jak hledají tu rovnováhu. Zjišťuju i způsob, jakým případy řeší. Jak jsou do toho lidsky zainteresovaní, protože se neustále brodí bahnem. Je to jejich denní chleba a zároveň musí třeba fungovat taky jako rodiče.
Petra: Já jsem to moc nekonzultovala, ale myslím, že si to dovedu sama představit. Přestože se nesetkávám s hrůzou ve formě oběti, jejíž tělo pachatel znetvořil žíravinou, tak se v rámci své práce setkávám s takhle rozežranou lidskou duší. Umím se ale odstřihnout, zabouchnout dveře a říct si: „Petro, a teď je život, realita.“
První řada nabídla důraz na vztah matka–dcera a jen částečně se řešil i ten otcovsko–synovský. Jak to bude dál?
Jiří: Nebudu prozrazovat, jakým způsobem, ale je to jedna ze zásadních linek, která postavu Martina Černého formuje. Vztah k synovi ho staví do tak vyhrocených situací, že se svým jednáním dostává na velmi tenký led. A musí zvážit, jestli se bude chovat v mezích zákona, nebo půjde za hranu.
Čeho si všímáte nejvíc při prvním čtení scénářů kriminálních seriálů?
Petra: Hlavně toho, jak je příběh rafinovaně vystavěný. Nesmí být všechno jasné na první dobrou. Zajímají mě různé odbočky, kličky, slepá ramena a takové ty zoufalé okamžiky kriminalistů, kdy nevědí, kudy dál, a situace se zdá být neřešitelná. To je podle mě kořením příběhu.
Jak jste se rozloučil se svou rolí?
Jiří: Tuhle postavu jsme společně s Radimem Špačkem dotvářeli, přirostla mi k srdci. Nějakou dobu ze mě Černý vyprchával, to přiznávám. Přece jenom jsem mu věnoval dvakrát tři čtvrtě roku života, a to už ve vás něco zanechá. Vzpomínky zůstanou, ale jde se dál.
Scenárista Zdeněk Zapletal o rodinných vztazích ve Stínech v mlze
Jde to trochu proti žánru, ale od začátku jsme chtěli ve Stínech ukázat kriminalisty jako normální lidi, s jejich obyčejnými rodinnými a všedními starostmi. Těch civilních obrazů je tam víc, než bývá v detektivkách zvykem. Přiznám se, že jsem ze začátku chvíli pochyboval, jestli to bude fungovat. Do té doby, než jsem uviděl Petru s Andělkou (dcera Petry Špalkové – pozn. red.) v akci. Tam nebylo co předepisovat ani tvořit. Stejně tak fungovala od začátku chemie mezi Jiřím a jeho seriálovým synem Tomášem Mrvíkem.“
Zdroj: časopis TV Star
