náhledy
Od neděle jich je devatenáct. Devatenáct českých fotbalistů, kteří v novodobých dějinách po revoluci aspoň jednou vyhráli jednu z pěti největších ligových soutěží v Evropě. Patrik Schick, Adam Hložek a Matěj Kovář z Leverkusenu v bundeslize navázali nejen na Tomáše Rosického s Janem Kollerem. Vždyť posledním českým šampionem v Německu byl obránce Jan Šimůnek. A zajímavá jména se objevují i v dalších zemích.
Autor: Profimedia.cz
MIROSLAV KADLEC, KAISERSLAUTERN (1991 a 1998). Bývalý reprezentační kapitán nebyl daleko dokonce od třetího titulu. „Ale v roce 1994 jsme skončili bod za Bayernem,“ litoval. S Kaiserslauternem slavil hned v první sezoně v Německu, kam přestoupil po světovém šampionátu 1990 z Vítkovic. A s mistrovským talířem nad hlavou se také loučil, protože druhý titul získal v květnu 1998 těsně před návratem do Česka, kde dohrál kariéru v Drnovicích a v Brně.
Autor: ČTK
PATRIK BERGER, DORTMUND (1996). Na zisk německého titulu mu stačila jediná sezona v bundeslize, kam odešel v létě 1995 ze Slavie. V 27 zápasech měl bilanci čtyř góly a pěti asistencí. Hned poté zazářil na evropském šampionátu v Anglii a upsal se Liverpoolu.
Autor: ČTK
KAREL POBORSKÝ, MANCHESTER UNITED (1997). Slavný manažer Sir Alex Ferguson později přiznal, že Poborského koupil hlavně na základě vydařeného Eura 1996, což prý byla chyba. Na druhou stranu: Poborský ve své jediné kompletní sezoně naskočil navzdory obří konkurenci do 22 zápasů a měl v nich bilanci 3+3. Vedle borců, jako byli Schmeichel, Neville, Beckham, Butt, Scholes, Cantona nebo Solskajer oslavil anglický titul, půl roku nato zamířil do Benfiky.
Autor: Profimedia.cz
PAVEL KUKA, KAISERSLAUTERN (1998). Kadlecův spoluhráč z Kaiserslauternu, za který reprezentační útočník v mistrovské sezoně 1997/98 nasázel pět bundesligových gólů. Legendární slávista Kuka hrál v Německu i za Norimberk a Stuttgart. Na titul, který oslavil se spoluhráčem z národního týmu, ovšem vzpomíná nejraději.
Autor: ČTK
VLADIMÍR ŠMICER, LENS (1998). Nečekaný úspěch ve Francii, kam zamířil mladík Šmicer rovněž po vydařeném mistrovství Evropy 1996. Lens nepatřilo mezi kandidáty na mistrovskou trofej. Před Šmicerovým příchodem bylo dvakrát páté, v jeho první sezoně dokonce až třinácté. Přesto v ročníku 1997/98 senzačně vyhrálo celou soutěž. Tahounem byl nejen Šmicer, ale třeba i nejlepší střelec týmu: Černohorec Drobnjak. Mimochodem, francouzský titul mají z třicátých, respektive čtyřicátých let minulého století také pánové Ferdinand Faczinek (Sochaux) a Miroslav Vrátil (Marseille).
Autor: Profimedia.cz
DAVID JAROLÍM, BAYERN MNICHOV (1999 a 2000). V Německu Jarolímovi oba tituly připisují, byť na nich měl ve skutečnosti minimální podíl. V sezoně 1998/99 odehrál za áčko Bayernu v bundeslize pouhých 10 minut proti Kaiserslauternu, o rok později se dokonce jen jedinkrát dostal na lavičku a vůbec nenastoupil. Do Mnichova šel tehdy ještě jako dorostenec, výrazněji se neprosadil a úspěšný byl až později v Norimberku a hlavně v Hamburku. Fotografie je ze srazu reprezentace do 21 let.
Autor: ČTK
PAVEL NEDVĚD, LAZIO ŘÍM (2000) a JUVENTUS (2002 a 2003). Jediný Čech, který má v rámci jedné z top pěti soutěží mistrovský titul se dvěma kluby. Nedvěd v Itálii slavil nejdřív s Laziem a později dokonce čtyřikrát s Juventusem. O prvenství z let 2005 a 2006 však slavný turínský klub kvůli rozsáhlé korupční aféře přišel. Disciplinární tribunál Italské fotbalové federace navíc přeřadil Juventus do druhé ligy.
Autor: Profimedia.cz
PETR KOUBA, DEPORTIVO LA CORUŇA (2000). Když nepočítáte Jiřího Hankeho a Janko Daučíka, kteří v padesátých a šedesátých letech váleli v Realu Madrid a Barceloně, jediným novodobým španělským šampionem z Česka je brankář Petr Kouba. Slavil s Deportivem La Coruňa, i když v mistrovské sezoně 1999/00 odchytal jen dva zápasy. Jedničkou byl Kamerunec Songo'o. Mimochodem, Kouba má u svého jména i německý titul z roku 1997/98 z Kaiserslauternem, tehdy v bundeslize půl roku hostoval, ani jednou nenastoupil a pouze jednou seděl na lavičce. Na snímku sedí vedle svého agenta Pavla Pasky.
Autor: Profimedia.cz
TOMÁŠ ROSICKÝ, DORTMUND (2002). Jeho jediný zahraniční titul kariéry, protože s Arsenalem se ho v Anglii nikdy nedočkal. V Dortmundu v létě 2002 oslavoval i s reprezentačním parťákem Kollerem. Rosický měl ve třiceti zápasech kromě pěti vstřelených gólů především jedenáct asistencí, takže patřil mezi nejlepší nahrávače v soutěži.
Autor: Profimedia.cz
JAN KOLLER, DORTMUND (2002). Zatímco Rosický byl v Dortmundu o půl roku dřív, Koller dorazil až v létě před mistrovskou sezonou coby důležitá posila z Anderlechtu, k titulu pomohl jedenácti góly a v klubu se stal legendou. Před dvěma lety nechyběl ani na výjimečném setkání šampionů po dvaceti letech (na snímku).
Autor: Profimedia.cz
PETR ČECH, CHELSEA (2005, 2006, 2010 a 2015). K prvním třem titulům pomohl coby jednoznačná jednička, ten poslední v roce 2015 už zvedal nad hlavu jako náhradník Belgičana Courtoise. I proto po čtvrtém titulu odešel do konkurenčního Arsenalu, kde už zdaleka tak úspěšný nebyl. V Premier League však zanechal mimořádnou stopu: je rekordmanem v počtu vychytaných čistých kont (202) a od loňského května také členem Síně slávy.
Autor: Reuters
JIŘÍ JAROŠÍK, CHELSEA (2005). Poněkud nenápadný šampion (třetí zleva). Vždyť v první mistrovské sezoně Chelsea pod trenérem Mourinhem byl Jarošík v týmu jen půl roku. Podíl na zisku trofeje měl však po příchodu z CSKA Moskva zásadní: od 23. kola nezasáhl pouze do dvou ligových zápasů, v další sezoně hostoval v Birminghamu a pak odešel do Celtiku, s kterým se stal pro změnu skotským šampionem. Titul má i z Ruska.
Autor: Profimedia.cz
MILAN BAROŠ, LYON (2007 a 2008). V Liverpoolu se stal šampionem v Lize mistrů a vyhrál oba domácí poháry, ale až ve Francii zjistil, jaké to je vyhrát jednu z top evropských ligových soutěží. Do Lyonu přišel v době, kdy klub francouzskému fotbalu kraloval. Vyhrál sedm titulů v řadě a Baroš je podepsaný pod dvěma posledními, i když ani jednu sezonu ve Francii neodehrál celou. Dorazil v polovině ročníku 2006/07 a už o rok později zamířil na hostování do Portsmouthu. Následně přestoupil do tureckého Galatasaraye, s kterým má také titul.
Autor: Profimedia.cz
JAN ŠIMŮNEK, WOLFSBURG (2009). Poslední český šampion bundesligy. Vzpomínáte? Šimůnek byl jedním z důležitých borců v zadních řadách Wolfsburgu, který v ročníku 2008/09 za titulem táhlo především produktivní ofenzivní duo Džeko, Grafite. Šimůnek odehrál 17 zápasů, kvůli zraněním však na podobný úspěch už nikdy nenavázal. V Německu sice dohromady vydržel devět let, ale také si při fotbale zhuntoval tělo. Dnes má umělou kyčel a pracuje v realitách.
Autor: ČTK
MAREK JANKULOVSKI, AC MILÁN (2011). V Miláně vyhrál Champions League, evropský Superpohár i mistrovství světa klubů. Na italský titul ovšem čekal až do roku 2011, což byla zároveň jeho poslední sezona v klubu. Tenkrát už příliš nenastupoval, v Serii A měl jen dvanáct startů, ale náladu ze zisku scudetta mu to jistě nezkazilo.
Autor: ČTK
DAVID ROZEHNAL, LILLE (2011). Skromňák z Hané poznal belgickou, italskou, francouzskou i anglickou ligu. A v roce 2011 se stal šampionem Ligue 1 s Lille, ve kterém tehdy zářili Hazard, Gervinho, Debuchy nebo Cabaye. Kapitánem byl Mavuba, který na sklonku kariéry přestoupil do Sparty. Rozehnal má titul i z Belgie, kde zvítězil s Bruggami.
Autor: ČTK
PATRIK SCHICK, MATĚJ KOVÁŘ A ADAM HLOŽEK, LEVERKUSEN (2024). Mimořádná sezona Bayeru pod vedením španělského kouče Xabiho Alonsa (vpravo). Na šampiona v jedné z pěti nejlepších evropských soutěží čekal český fotbal dlouhých devět let. Teď má rovnou tři.
Autor: Reuters