Po absolvování FAMO přišla nabídka na celovečerní film, mladý filmař Pavel Sýkora o tom, jak se dostal k filmování

Pavel Sýkora, čerstvý absolvent Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku, uvedl na filmovém festivalu FAMOsféra 2024 svůj absolventský film s názvem Krajan. Jedná se o krátkometrážní film otevírající témata Sudet, odlišnosti názorů a rodinných tragédií.

Můžete mi popsat celý proces vzniku vašeho absolventského filmu?

Celé to začalo v den, kdy Ruská federace zahájila invazi na Ukrajině. Přesně v ten den jsme s kolegy dotočili studentský film Doupě. Stále jsme byli přímo na natáčení a začali jsme se bavit o aktuálním dění. Říkal jsem si, že bych chtěl nějakým způsobem vyjádřit podporu Ukrajině. S kolegy jsme chtěli přijít s něčím, co bude historické, ale zároveň to bude mít přesah do současnosti. Mé myšlenky a nápady mě zavedly do české historie. Námět, který jsem původně sepsal, byl trošku jiný a v podstatě mnohem složitější.

Oslovil jsem scénáristu Petra Pelecha, aby mi pomohl dát to vše dohromady a sepsat. Následně jsme dlouho pracovali, škrtali, přidávali věci a vraceli jsme se. Oslovili jsme ještě našeho kolegu Viktora Horáka, který se mnou dělal spolurežii. Viktora jsem si vybral proto, že jsme spolu už předtím spolupracovali, takže jsem šel najisto. Petr Pelech i Viktor jsou za mě velice šikovní, a tak jsem si říkal, že z toho nemůže vzniknout nic špatného a já doufám, že z toho ve výsledku vznikla dobrá věc.

Je vám téma filmu nějak blízké?

Osobně mám blízko k tématu historie Sudet, jelikož pocházím z vesnice Litice. Tehdy byla tato vesnice takovým mostem mezi Protektorátem a Sudety. Vesnice se dokonce rozdělila a polovina byla v rámci Sudet a druhá polovina zůstala v Protektorátu. Hodně toho vím i díky mému dědovi. Ten mi vždycky vyprávěl, že támhle u toho mostu byla brána do Sudet, že tam stála stráž a podobně. Nějakým způsobem jsem o té historii tedy věděl. Ne, že by to bylo něco, co potřebuji nutně zfilmovat, ale spíše mě to zajímalo a fascinovalo. Takže když jsem hledal téma, které je blízké situaci na Ukrajině, tak jsem si vzpomněl, že otázka Sudet je vlastně dosti podobná.

Co se týče hereckého obsazení, měl jste dopředu nějaké tipy?

Ve filmu nám hraje Pavel Batěk a Jiří Štěpnička. Pavel Batěk byl pro mě první volbou už při vzniku námětu. Podle mě je velice nadaný herec. Všiml jsem si ho už před několika lety v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Připadal mi jako kluk, ve kterém je něco velkého a jednoho dne bych ho chtěl do svého filmu obsadit. Tady se nabídla role blonďatého Němce a Pavel byl pro mě ideální možností. Doufal jsem tedy, že se nám podaří ho pro film získat a ono se to povedlo. Já jsem vlastně ani nikoho jiného do této role nezvažoval.

Jak dlouho jste na filmu pracovali?

Námět jsem měl v hlavě asi rok. Větší realizace začala v září roku 2022. Tehdy jsem náhodou dostal grand od Plzeňského kraje. Zkusil jsem je oslovit a k mému velkému překvapení mi ho poskytli. Pak jsem si ale říkal, co s tím. Vždyť já přece nejsem režisér, co budu dělat. Tak jsem zapracoval a začal jsem celý nápad realizovat. Dá se tedy říct, že tento film vznikl náhodou díky Plzeňskému kraji.

Kolik stojí natáčení takového filmu?

Takové natáčení je opravdu drahá záležitost. Studentské filmy mají ale tu výhodu, že na spoustu věcí dostávají obrovské slevy. Někdy dostanou i něco zadarmo. Přesto se však jejich rozpočty pohybují okolo 100 000 Kč. Jde to samozřejmě i levněji, ale pokud chcete kvalitní techniku, lokaci podle vašich představ, nebo třeba dobové kostýmy, tak rozpočet velice snadno naroste. V některých případech můžete překročit hranici 200 000 Kč. My jsme se s filmem snažili šetřit, kde se dalo a díky tomu nás film vyšel zhruba na těch 100 000 Kč

Jedná se o vaši první zkušenost s režií?

Pro mě je tento film třetí zkušeností s režií. Jako první jsem natočil svůj low-budgetový film, který vznikl před několika lety. Následně jsem spolupracoval s Viktorem a natočili jsme film v rámci kamerového cvičení. Tato práce byla výrazně jednodušší, jelikož byl film bez dialogů a byla to v podstatě jen taková obrazová báseň. Krajan je první film, kde máme dialogy, takže je to taková trošku prvotina, ale nejsme v tom úplní nováčci.

Láká vás do budoucna spíše kamera nebo režie?

Já bych řekl, že to mám tak v rovnováze. Já jsem chtěl být vždycky režisér. Na střední škole jsem studoval fotografii a na vysokou školu jsem chtěl jít původně na režii. Bál jsem se ale toho, že bych se jako režisér neuplatnil, a tak jsem šel raději studovat kameru. Kamera mě ale hrozně baví a je to takový moment, kdy ten film mohu na malý okamžik vidět z pohledu diváka. Říká se totiž, že kamera jsou divákovy oči.

Pracujete aktuálně na nových projektech?

Ano, s Viktorem Horákem teď pracujeme na minisérii, která je aktuálně ve fázi scénáře. Tam uvidíme, kdy a jestli vyjde, protože budeme potřebovat získat sponzory.  Zároveň pracuji na dokumentárním filmu, kde se zabývám režií i kamerou. K tomu všemu jsem ještě v procesu mého prvního celovečerního filmu, kde budu na pozici kamery. Tento film vznikne letos v létě.