Májový polibek (triolet)

Májový polibek probouzí touhy,
když halí nevinnost závojem květů,
splétá si k naději provázek dlouhý.

Májový polibek probouzí touhy,
když smývá ze srdcí šedivé čmouhy,
romanci o lásce zazpívá světu.

Májový polibek probouzí touhy,
když halí nevinnost závojem květů...

Jak chutná láska

Láska chutná po ovoci,
opuštěné trápí v noci.
Nektar šťávy pijí doušky,
co obstáli její zkoušky.

Proč jen pár vyvolených
dostalo lístek do předních řad,
poznali lásku a můžou se smát?

Proč jen hrstka šťastných lidí
dotýká se srdcem ráje,
zbytek ji jen hledá stále?

Láska chutná po ovoci.
Čekej na ni ve dne v noci.
Jen neztrácej svoji víru.
Až ji potkáš, dá ti sílu.

Láska chutná po ovoci,
nenechá tě bez pomoci.
Ona přijde, už je tady,
neotáčej se k ní zády!

Karamel a vanilka

Z očí ti slížu karamel,
ty tvé slzy namísto pláče...
Snad tomu i sám Bůh chtěl,
dost možná, že i zapomněl,
přeměnit cukr na sůl...
Pojď ke mně, na malou chvilku,
miluji tvůj veselý smích,
tu sladkou vanilku,
kterou rozdáváš všem bez čekání...
Pojď ke mně, moje paní,
i já dnes ochutnám
bez váhání,
tu příchuť života
plného sladké naděje...

Tak už se nemrač,
když padá z nebe,
déšť co tě pálí
i trochu zebe
schovám tě k sobě,
pod svůj plášť

Holka mladá, pitomá

Na tvářích vybledlých,
s příchutí červánků,
ztratila na chvíli smích,
ze rtů ji zmizel ve spánku.

Nemůže zničit tkanou past,
chytá se vláken pavučiny,
své srdce nutí pouze krást
a bez pocitu vlastní viny.

Snad promine ji mistr nitek,
zas přelstila to dílo zkázy,
má na rty lesk a střípek z vázy,
co byla včera plná kytek.

Možná už za dva,
nejspíš však za sto let
ji bude o tom vyprávět
jen vlastní pohled do zrcadla,

jak život si čmárala fixem do vlasů
za něhu, lásku a naději.
Trhala stuhy utkané pro krásu
a pro štěstí raději.

Zítra se ozdobí vlčími máky,
řasy ji smáčí jen ranní rosa,
smíchem svým vyplaší ptáky,
poběží po kopcích bezhlavě bosa...
Je holka mladá, pitomá...