Babičce s vnučkou se nedaří pronajmout si byt. Vláda bude brzy hlasovat o návrhu zákona o podpoře v bydlení

Ester je na ubytovně v Hostivicích u Prahy jediné dítě. V nenápadném domě v zastrčené ulici sdílí s babičkou Ladislavou jednu místnost. S ostatními obyvateli se musejí dělit o sociální zařízení i společnou kuchyň. „Je tu klid, ale jakmile se obyvatelé ubytovny napijí, tak křičí a sprostě nadávají. Není to vhodné prostředí pro děti,“ vyprávěla paní Ladislava redaktorovi Deníku s tím, že to končívá i příjezdy policie. Proto si ani nedovede představit, že by tam někdy mohla nechat vnučku samotnou.

Za tuhle střechu nad hlavou dá měsíčně 13 750 korun, na ostatní výdaje jí zbývají necelé čtyři tisíce. Chodit do práce zatím nemůže, protože vnučku nevzali do mateřské školky. „Jakmile řeknu, že jsem Romka, i když mám české občanství a tady jsem se narodila, lidé mi na rovinu říkají, že nechtějí Romy. Ale my jsme také lidi, taky tady žijeme,“ povzdechla si žena, kterou se snažíme v její nelehké situaci podpořit naší službou.

Bez zákona o podpoře v bydlení se počet lidí v bytové nouzi nesníží

V nevyhovujících podmínkách podle analýzy Ministerstva pro místní rozvoj žije asi 154 tisíc lidí, z toho 61 tisíc dětí. To nezahrnuje pouze ubytovny, ale i bydlení s nájemní smlouvou na velmi krátkou dobu, způsobující časté stěhování, azylové domy nebo byty ve velmi špatném technickém stavu.

Lidé se zkušeností s bytovou nouzí nebo v ohrožení bytovou nouzí, zástupci*kyně odborné veřejnosti a neziskového sektoru se tento týden potkali v Senátu PČR na kulatém stole k tématu vyloučení ze standardního bydlení a k tomu, proč a jaký zákon o podpoře v bydlení potřebujeme. Vláda totiž bude brzy hlasovat o návrhu zákona o podpoře v bydlení, který připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Kulatého stolu se za naši organizaci zúčastnila koordinátorka terénní práce pražské pobočky Hedvika Schormová, která má přímou zkušenost s tím, že podpora rodin v bydlení má přinos pro celou rodinu a zejména děti. „Bohužel, opakující se téma z prostředí ubytoven je i vystavení dětí sexuálnímu obtěžování. Únik z takto ohrožujícího prostředí díky možnosti přestěhovat se do sociálního bytu lze určitě považovat za jednu z velkých pozitivních změn v rámci procesu zabydlování,“ upozorňuje Hedvika Schormová v článku Šest důvodů, proč děti potřebují mít domov.

Navrhovaná legislativa nemá řešit výstavbu a s ní související investice, ale na systémové úrovni ukotvit základní principy a nejen v české praxi osvědčené nástroje pro řešení bytové nouze. Mezi ně patří nízkoprahové a dostupné poradenství na kontaktních místech pro bydlení, asistence v bydlení, tedy komplexní specializovaná podpora v bydlení. Nebo bydlení s garancemi, díky kterým se ohrožené domácnosti mohou zabydlet ve standardních bytech, aniž by majiteli bytu hrozilo jakékoliv riziko. Garance motivují soukromé majitele k pronájmu dlouhodobě prázdných bytů.

Bez zákona o podpoře v bydlení se do bytové nouze mohou dostávat další

Bez těchto opatření nejenže není možné snížit počet lidí v bytové nouzi, ale bez zákona o podpoře v bydlení také není možné zabránit tomu, aby se do bytové nouze dostávaly další domácnosti. Pokud chce vláda přispět k řešení problému s bydlením, je podle odborníků*nic potřeba, aby byl zákon v tomto volebním období schválen.

Akci zorganizoval senátní výbor pro sociální politiku ve spolupráci s širokou meziresortní koalicí odborníků*ic sdružených v iniciativě Za bydlení.

„Zorganizovali jsme tuto akci, protože téma bydlení je naprosto zásadní a ukazuje se to čím dál více. Počet jednotlivců a celých rodin v bytové nouzi narůstá, a pokud s tím stát nezačne skutečně něco dělat, tak si zaděláváme na obrovský problém. Zákon o podpoře v bydlení, o kterém už brzy bude hlasovat vláda, je důležitým prvním krokem k řešení problematiky bydlení. Je v zájmu nás všech, aby lidé nepřicházeli o bydlení a nedostávali se pak do rukou obchodníků s chudobou. Zákon vnímám jako investici do budoucnosti, pomůže totiž dětem v bytové nouzi získat stabilní domov, který zvýší jejich šanci na lepší vzdělání a na vyšší kvalitu života. Myslím si, že to těm dětem dlužíme,” říká senátorka Miluše Horská, která kulatý stůl ve spolupráci s iniciativou Za bydlení iniciovala.

„Silnou stránkou návrhu Zákona o podpoře v bydlení je, že není řešením ,od stoluʻ, ale naopak zcela vychází z praxe v zahraničí i v České republice a reaguje na potřeby měst a obcí. Dbali jsme na to, aby se do přípravy zákona zapojila co nejširší paleta aktérů, kteří dnes a denně problematiku bydlení řeší. Je také důležité uvědomit si, kolik peněz stojí ročně náš stát neřešení bytové nouze. Když to srovnáme s náklady na realizaci zákona, tak zjistíme, že díky zákonu ve výsledku ušetříme peníze daňových poplatníků,” vysvětluje ředitel odboru strategií a analýz regionální politiky a politiky bydlení ministerstva pro místní rozvoj Jan Schneider.

Celou tiskovou zprávu iniciativy Za bydlení si můžete přečíst tady.
Článek Deníku popisující příběh paní Ladislavy a její vnučky zde.
Šest důvodů, proč děti potřebují domov, popisujeme ve starším článku.