Přelom 19. a 20. století, období nazývané též Fin de siècle, byla doba spjatá s celou řadou společenských jevů, kdy se o slovo hlásily jevy jako nacionalismus, feminismus, ženská práva, sociální problematika nebo zrod dělnického hnutí.
„Už ve své bakalářské práci jsem se zabývala podnikáním v Novém Jičíně, konkrétně rodinou kloboučnických továrníků Hückelových. Na to jsem pak navázala tím, že jsem se zabývala děním v Novém Jičíně v druhé polovině 19. století, a nakonec jsem se domluvila s vedoucím mé práce, docentem Viktoříkem, že bych se v diplomové práci věnovala právě období Fin de siècle. S tím, že bych se zaměřila na to, jak se toto období projevilo ve městě střední velikosti, jako je právě Nový Jičín,“ přiblížila Lenka Chobotová.
Chápu tedy, že Fin de siècle bylo období velkých změn, a Nový Jičín tehdy, ač vlastně město na periferii, nezůstával pozadu. Čím to bylo?
Asi schopnými lidmi. Vždy tady byla silná vazba na metropoli, na Vídeň, lidé z Nového Jičína tam jezdili studovat. Díky tomu vznikl i Spolek Novojičínských ve Vídni, který měl za cíl podporovat převážně studující rodáky a nějakou formou jim i finančně pomáhat. Vídeň byla pro Nový Jičín velkým vzorem. V době, kdy se začaly bourat hradby, vznikla například podle vídeňského vzoru i vlastní novojičínská Okružní třída. Takže napojení tam bylo značné, ale určitě ne dopravní.
Jako v každém dobrém příběhu potkáme i v historii ty dobré, moudré, odvážné, ale také zlé, hloupé, zbabělé a chamtivé.
