Smetanománie v Plzni: Brilantní Kahánek

Ambasadorem projektu je klavírista Jan Simon, který jako intendant Akademie klasické hudby a ředitel Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha má s podobnou akcí zkušenosti – Dvořákova Praha už uvedla souborné klavírní dílo Antonína Dvořáka. To je ovšem ve srovnání s tím Smetanovým, jak Jan Simon při zahájení plzeňské Smetanománie připomněl, podstatně menší. „Kompletní klavírní dílo Bedřicha Smetany představuje 9 a půl hodiny hudby, Dvořákovo polovinu,“ uvedl Jan Simon, když s ředitelkou pořádající Plzeňské filharmonie Lenkou Kavalovou přivítal v pátek 5. dubna ve zcela zaplněném komorním sále Domu hudby publikum. „Smetanovo klavírní dílo je základním kamenem české pianistické literatury,“ dodal. Sám se Smetanománie jako pianista aktivně nezúčastnil, klavír Steinway přenechal svým kolegům. Společně s renomovanými klavíristy, mimo jiné s Ivo Kahánkem, Janem Jiraským a Igorem Ardaševem, se do něj zapojili i studenti Konzervatoře Plzeň a vysokých hudebních škol – Janáčkovy akademie múzických umění, Ostravské univerzity umění a Akademie múzických umění v Praze. Klavírní dílo bylo představeno v deseti koncertních blocích, které následovaly bezprostředně po sobě, po pátečním večerním zahajovacím koncertě začínaly vždy v sobotu i v neděli v 11:00 hodin dopoledne, den byl uzavřen večerním koncertem. Skladby nebyly řazeny chronologicky, klavírní cykly však byly uváděny jako celek. Vedle sólových skladeb na dvě ruce bylo součástí programu i čtyřruční provedení Mé vlasti.

Zahajovací páteční večer patřil Ivo Kahánkovi. Jeho recitál zahrnoval tři cykly a dvě samostatné skladby. V první půli zazněly Tři salónní polky, op. 7 z let 1848 až 1850 – optimistická díla, která Smetana věnoval své manželce Kateřině a v nichž se snoubí půvab lidové intonace s mistrovskou invencí geniálního mistra, jsou vzájemně dosti odlišné. První Fis dur je výtečný virtuózní kus, melancholicky vášnivá polka f moll má polyfonní ráz a polka E dur je typická svou kouzelnou hudební hravostí. Následovaly Tři poetické polky, op. 8 vzniklé v témže časovém období, jež Smetana věnoval své žačce Matildě Bellotové. Tyto polky mají jemný charakter romantických básní, přesto jsou i ony rozdílné. První Es dur je charakteristická synkopickou rozverností, v druhé g moll je cítit zádumčivost a závěrečná As dur je typická svým působivým začátkem a jímavou střední melodií. Koncertní etuda gis moll Na břehu mořském s podtitulem Vzpomínka odráží Smetanovy zážitky a dojmy ze Švédska, zkomponoval ji v roce 1861 pro svá koncertní vystoupení. Je ve své ucelenosti vynikající skladbou, která v sobě spojuje salonní eleganci s expresivitou, sugestivně vyjadřuje zvuk moře a vln narážejících na pobřeží. První polovinu večera uzavřela rovněž technicky vysoce náročná, hudebně znamenitá Koncertní etuda C dur, op. 17., kterou Smetana komponoval v letech 1858–1859. Tematicky se vyvíjí ze dvou myšlenek, které se střídají a prolínají. První z nich je toccatově brilantní a zvukově jiskřivá, druhá naopak lyricky kantabilní a schumannovsky vášnivá. Závěr tvoří efektní akordické skoky a fortissimové pasáže.

Po přestávce provedl Ivo Kahánek cyklus šesti charakteristických skladeb Sny (Rêves) z roku 1875, které Smetana psal již za pobytu v Jabkenicích pro své žačky ze šlechtických kruhů, jež ho tehdy navštěvovaly. Každou ze šesti skladeb jedné z nich věnoval – Zašlé štěstí (Le Bonheur éteint) Karle Thunové-Hohensteinové, Útěchu (La Consolation) Leopoldině Ledebourové, V Čechách (En Bohême) Selině Nosticové, V salóně (Au Salon) Willi Lerchenfeldové, Před hradem (Près du Château) Jeanne Nosticové a Slavnost českých venkovanů (La Fête des Paysans Bohémiens) Josefině Arcové-Zinnebergové. Smetana se k jejich kompozici dostal po mnohaleté přestávce a vytvořil klavíristicky náročná a posluchačsky strhující díla. V jejich pevné, precizně prokomponované formě se proplétají melodické linky v neuvěřitelné polyfonii a dynamických hladinách, jako by se v cyklu odrážely životní bouře a niterné pocity – je v nich jemnost a půvab, křehkost a perlivost stejně jako bouře mohutných akordů. O jednotlivých skladbách se však posluchač v programové brožuře Smetanománie nic nedočte, koncertu také chybělo průvodní slovo, které by tyto nedostatky napravilo.

Ivo Kahánek hrál všechny skladby virtuózně s obdivuhodnou technickou jistotou, i když v osobitém pojetí. Smetanovými přednesovými předpisy se necítil být svazován: hned první Salónní polku Fis dur přednesl místo v Allegro comodo v jakémsi Andante a piano leggierissimo staccatovaných šestnáctin nahradil sytým legatem. Vsadil především na takřka permanentní dramatičnost a často silnou zvukovou dimenzi, místy zatíženou nadměrnou pedalizací, s menším počtem pian. Melodická linka lyrických pasáží, často rozvlněná rubáty, byla v tomto pojetí hůře čitelná stejně jako odlišný charakter jednotlivých skladeb. V majestátní kompozici Pod hradem ze Snů se zpěvná melodie dokonce rozpadla do jednotlivých not. Také bleskurychle zahraná obtížná Etuda C dur by měla zanechat více hudebního dojmu, ovšem užaslé publikum přijalo Kahánkovu bravuru s nadšením. I při této interpretaci však byla hloubka a mimořádnost jednotlivých děl zřejmá a velmi působivá.

Pro přídavek zvolil Ivo Kahánek znovu Poetickou polku g moll, aby, jak se sympatickým nadhledem posluchačům vysvětlil, „nebral jiné Smetanovy skladby svým kolegům“. A toto druhé provedení bylo překvapivě odlišné od provedení v první části koncertu – více respektovalo formu, zvukové nuance a bylo proto Smetanovi podstatně blíže. V každém případě v zahajovacím koncertu Smetanománie nasadil Ivo Kahánek, co se efektní techniky týká, vysokou interpretační laťku. A z provedení děl bylo zřejmé, jak mimořádným skladatelem Bedřich Smetana byl, což je i deklarovaným cílem celého projektu.

Na hodnocení Smetanománie jako projektu bylo po prvním koncertním večeru samozřejmě brzy, mnoho měli ještě posluchači před sebou. Ale co bylo možné zhodnotit hned, byla její programová brožura. Ač výpravná a na křídovém papíře, je z obsahového hlediska nedostatečná, o prováděných skladbách nepřináší vůbec žádné informace. A stačilo by přitom málo: jen několik krátkých údajů, které by je zařadily do kontextu skladatelovy celé tvorby a života. Chybí zde také alespoň stručná charakteristika Smetanova klavírního díla jako komplexu a zmínka o jeho mimořádném pianistickém umění a koncertní kariéře. Místo toho jsou hlavním obsahem brožury neúměrně obsáhlé životopisy účinkujících v rozsahu až dvou plných stran s jejich celostránkovými fotografiemi, vše doplněno prázdnými nevyužitými bílými plochami. Přitom Smetanománie, při vší úctě, není o umělcích – je o Bedřichu Smetanovi a jeho mimořádném klavírním díle. Jeho portrét se však v programu nevyskytuje. Fundovaná úvaha Jana Simona na prvních stránkách brožury je sice zajímavá, ale nic z výše řečeného nenahradí.

Smetanománie
5. dubna 2024, 19:30 hodin
Dům hudby, Plzeň

Program:
Bedřich Smetana: Tři salonní polky, op. 7
Bedřich Smetana: Tři poetické polky, op. 8
Bedřich Smetana: Koncertní etuda C dur „Na břehu mořském“
Bedřich Smetana: Koncertní etuda gis moll, op. 17
Bedřich Smetana: Sny. Šest charakteristických skladeb

Účinkující:
Ivo Kahánek – klavír