To je pro mezinárodní investory dostatečnou zárukou, že země pod jeho vedením neuhne z dosavadního základního kursu. Pokud by zvítězil Ivan Korčok, ani tak by k žádnému úhybu z dosavadního kursu nedošlo, pochopitelně.
To, že je Pellegrini často hodnocený, i předními zahraničními médii typu BBC nebo New York Times, jako méně proevropský než Korčok, nebo dokonce jako „proruský“, případně jako „spojenec proruského premiéra (Roberta Fica)“, mezinárodní investory nijak zásadně nezneklidní.
Zatím totiž nemají důvod domnívat se, že Slovensko se v důsledku Pellegriniho zvolení jakkoli pravděpodobněji dostane do střetu s Evropskou komisí, který by potenciálně mohl ohrozit příliv prostředků z rozpočtů EU, jako se to děje v sousedním Maďarsku.
Pellegrini vystupuje více konsensuálně než Orbán nebo Fico a pravomoci slovenského prezidenta jsou do značné míry ceremoniální, byť například zemi zastupuje na summitech NATO. Sám Fico již vykládá Pellegriniho vítězství jako potvrzení správného směřování slovenské vlády, což je sice zkratka, avšak opodstatnitelná.
Pellegrini totiž dokázal zvítězit i přes očekávatelnou, obecnou tendenci voličstva „vyvažovat“. Avšak slovenští voliči zjevně necítili natolik silnou vůli po vyvažování, aby do prezidentského křesla poslali kandidáta – Korčoka –, jenž je vůči Ficovi dramaticky kritičtější než Pellegrini.
Avšak i když se nyní Fico může cítit posílen, a nepochybně jeho moc se po prezidentské volbě dále upevní, stále to v očích mezinárodních investorů neznamená, že Slovensko „sejde z cesty“ a stane se „druhým Maďarskem“.
Fico i při posílení své pozice ve slovenském vnitropolitickém dění má stále určitý prostor pro testování, kam až může v nesouladných aspektech svého vztahu k Bruselu zajít.
Navíc, protože Pellegrini je široce vnímaný jako jeho spojenec, ba dokonce jako politik, jenž jde Ficovi „na ruku“, Fico nyní nebude mít na slovenské politické scéně „hromosvod“, na který by případně sváděl možné neúspěchy své vlády nebo jiné nepříznivé okolnosti.
To může Fica vést k tomu, že upustí od vyhrocenějších kroků, třeba i ve svém vztahu k Bruselu, které jsou právě pro svoji vyhrocenost z povahy věci zpravidla rizikovější. Pokud by totiž některý z jeho rizikovějších kroků nevyšel, Fico nebude mít příliš možnost takové potenciální fiasko svést na kohokoli relevantního na slovenské politické scéně.
Riziko svých potenciálně kontroverzních kroků nyní vlastně nese sám, což tedy může značit, že si je bude důkladněji rozmýšlet – a od některých může zcela upustit. I to je z hlediska mezinárodních investorů uklidňující moment.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
