Sny Francoise Merlina

Jeho zbraní byl otlučený psací stroj. Kdykoli byl nucen čelit nějakému protivenství, sedl ke stroji a jeho klávesy se rozezněly salvami úderů. Divák byl v okamžiku vtažen do vysněného světa autora. Do světa, v němž to Franois každému nepříteli vrchovatě spočítal i s úroky, a to i tím nejbizarnějším způsobem. Největším nepřítelem byl jeho lakomý vydavatel Charron, pro něhož vytvořil roli zloducha se jménem Karpof.

Francoisova fantasie nemá hranic. V jedné chvíli si dokonce musel přiznat, že se nechal svým zápalem vykolejit a že smrtící zařízení, které Karpofovi  schystal, má vážnou vadu. Tou byla krysa, která měla být zloduchovi osudnou:

 „Že má zuby napuštěné prudkým jedem? To je blbost, to by přece chcípla.“ 

Tuto slavnou komedii mi jedním prvkem připomněl rodící se román Veroniky Šubové. V něm rozběsněná Markétka (zatím hlavní postava) vylétává na koštěti, aby navštívila své protivníky a dala jim co proto. Podobný zápal, s jakým Francois vypouští ze svého psacího stroje agenta Boba do boje.

Autorčinou ambicí zřejmě není čtenáře pobavit vtipně vymyšlenými postavami. Hlavní téma románu bude asi mnohem vážnější. Zatímco Muž z Acapulca je komedie, Jean-Paul Belmondo herec a celý děj je ryzí fikce, autorka rodícího se románu je s hlavní postavou srostlá natolik, že například vyjádřený dojem z podnapilosti Markétky, vztahuje na sebe a ujišťuje čtenáře i administraci blog.IDNES, že sama abstinuje a má na to svědky. V té souvislosti budí rozpaky i její ujišťování o satiře a vymyšlených postavách.

Když Francois znovu začne snít o kvalitní knize, kterou chtěl kdysi napsat, rozhodne se agenta Boba zničit. Dalo by se říci, že agenta Boba zničila láska. Nebyl to druh četby, který by zaujal půvabnou sousedku Christin, studentku sociologie, která se o tvorbu Francoise zajímala jen ze studijních důvodů.