Hlavní obsah
Lidé a společnost

Jak jsme přišli o Podkarpatskou Rus -Za každého brance dva metráky pšenice

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Wikimedia Commons / volné dílo

Molotov, Stalin, Vorošilov.

Jak mohla československá vláda připustit odtržení Podkarpatské Rusi od republiky? Otázka vyplynula z diskuse o válce na Ukrajině.

Článek

Částečnou odpověď v Národním Osvobození dává Ivan Pilip, přímý účastník událostí. Zdůraznil, jak moc ho trápí, že se nemluví o tom, jak to s připojením Podkarpatské Rusi k Sovětskému svazu bylo.

Věřili, že zůstanou součástí republiky

Uvedl, že po osvobození území koncem října 1944, zdejší obyvatelé žili v přesvědčení, že zůstanou součástí ČSR. Ostatně, předmnichovské hranice Československa zaručovala také sovětská vláda ve všech dokumentech, podepsaných s naší exilovou vládou.

Byla to především smlouva z 12. prosince 1943, podepsaná v Moskvě a dohoda z 8. května 1944, podepsaná v Londýně o spolupráci Rudé armády s čs. vládou. Na jejím základě byla vytvořena vládní delegace v čele s ministrem londýnské vlády Františkem Němcem. Úřad vládního delegáta (ÚVD) měl zavést a zajistit administrativu a všeobecnou správu na osvobozeném území ČSR. Za sídlo ÚVD bylo vybráno okresní město Chust. Vládní delegát s několika členy delegace sem dorazil 27. října 1944 a další členové den poté. Delegaci tvořili ministr F. Němec, gen. A. Hasal, gen. R. Viest, Msgre. Hála, poslanec Valo, por. Ivan Turjanica, ppor. Valo, F. Uhlíř, E. Bosák (ten bydlel u nás doma), M. Mastej a další.“

Začal fungovat sovětský systém

Osmadvacátého října bylo obyvatelstvo svoláno na následující den na náměstí T. G. Masaryka. Shromáždění začalo vojenskou přehlídkou Rudé armády, doplněnou o motorizovanou jednotku naší armády. Na tribunu vystoupil sovětský major, velitel města a vyzdvihl zásluhy Rudé armády v bojích při osvobozování Československa a bojové odhodlání 1. čs. armádního sboru v SSSR. Následně přečetl text telegramu Stalinovi a sklidil velký potlesk.

Nadšení brzo opadlo, když kritizoval složení členů Národního výboru, zvoleného po osvobození. Následně byl proto předložen návrh na nové členy. Kandidátní listinu předtím sestavili delegáti schůze Komunistické strany Karpatské Ukrajiny (KSKU). Nový komitét byl zvolen přečtením jmen kandidátů. Pokud nebylo námitek, nový člen byl zvolen automaticky, aniž by se hlasovalo. Tak začal na osvobozeném území fungovat sovětský systém,“ uvedl Ivan Pilip.

Jako hlavní řečník tehdy vystoupil politický poradce ministra Němce Ivan Ivanovič Turjanica ve stejnokroji poručíka čs. armády. Přečetl pozdravné telegramy Benešovi a Stalinovi. … Projev ukončil provoláním: Ať žije svobodné Československo! Poté zazněly hymny česká, slovenská a podkarpatská, stejně jako kdysi za první republiky.“

Nátlak na Rusíny – připojte se k Sovětskému Svazu!

Neuplynulo ani čtrnáct dnů, když se v osvobozené západní zóně Podkarpatské Rusi sešlo shromáždění obyvatel, avšak bez vědomí ÚVD. Komunističtí řečníci na nich Rusíny přesvědčovali, aby hlasováním schválili tzv. Manifest, požadující připojení Zakarpatské Ukrajiny k sovětské Ukrajině. Podobná shromáždění se podle předem připraveného scénáře KGB konala ve městech i na venkově. Na konferenci 19. listopadu delegáti Komunistické strany Zakarpatské Ukrajiny (KSZU) jednomyslně odhlasovali rezoluci požadující, aby území bylo připojeno k sovětské Ukrajině. ÚVD činnost oficiálně zahájil 12. listopadu 1944 v Chustu, leč pomoci ze strany ONV ani místních orgánů se nedočkal.

Stal se opak. Od prosince uvedeného roku ONV pod tlakem KSZU a vlády Zakarpatské Ukrajiny přestal s ÚVD spolupracovat. Také za demarkační čárou se šířilo komunisty organizované hnutí pro odtržení Zakarpatské Ukrajiny od ČSR, třebaže nálada a naděje obyvatelstva ve městech i na venkově, až na některé výjimky, svědčily o opaku. Dne 16. listopadu 1944 se konal 1. sjezd delegátů národních výborů měst a obcí Zakarpatské Ukrajiny, na němž byl přijat v Moskvě předem připravený Manifest o opětovném sjednocení zmíněného území se sovětskou Ukrajinou.“

Mimo jiné se v něm praví, že „obyvatelé Zakarpatské Ukrajiny podle své vůle a přání nechtějí nadále setrvat ve spojení s ČSR a požadují, aby se ZU opětovně spojila se sovětskou Ukrajinou“.

Rezoluce byla předem natištěna. V azbuce. Sloužila jako prezenční listina na schůzích Profsojuzu s podpisem na rubu i jako přihláška na příděl masa, cukru, cigaret, rýže a dalších potravin. Také školní děti sbíraly podpisy občanů s tím, že je to přihláška na příděl potravin. Všechny archy s přibližně půl milionem podpisů byly soustředěny v Užhorodu a poté odvezeny do Moskvy. Ministr zahraničí SSSR Molotov jimi na zasedání OSN argumentoval jako s přáním a svobodnou vůlí lidu Zakarpatské Ukrajiny. Na zasedání byl dokument schválen. Nikdo netušil, že podpisy byly zmanipulované. V té době na území Podkarpatské Rusi žilo asi 750 tisíc obyvatel včetně kojenců, dětí předškolního věku a negramotných. Znamená to, že každý dospělý obyvatel musel Manifest podepsat nejméně dvakrát. Sám jsem jej tenkrát pod dohledem funkcionářů Profsojuzu podepsal třikrát. Dvakrát jako prezentaci na schůzi a jednou jako přihlášku na příděl potravin,“ vzpomínal Ivan Pilip.

Vzájemné vztahy se horšily. Stalo se tak poté, co Turjanica jménem Národní rady 1. prosince 1944 osobně ministru Němcovi předal ustanovení sjezdu o vystoupení Zakarpatské Ukrajiny ze svazku ČSR a také ultimátum, aby čs. delegace ÚVD zemi do tří dnů opustila. Současně Národní rada zakázala čs. vojenskému velitelství nábor do čs. armády, zatímco Rudá armáda mohla brance získávat bez omezení. Za každého rodina brance získala dva metráky pšenice.

Prezident Edvard Beneš dostal telegram se zprávou o setkání F. Němce a Z. Fierlingera s Molotovem a Vyšinským.

Není možno očekávat, že by se Sovětský svaz stavěl proti spontánním projevům svobodné vůle lidu, který se cítí tak blízce příbuzný ukrajinskému národu.“

Když Ivan Pilip uvedená Molotovova slova citoval, povzdechl si: „A tak si prezident Edvard Beneš uvědomoval, že Podkarpatská Rus je již pro ČR ztracena. I přesto stále odmítal uvěřit, že ho Kreml podvedl.“

Anexe byla dodatečně posvěcena dohodou mezi ČSR a SSSR (29. 6. 1945) o „předání“ Podkarpatské Rusi/Zakarpatské Ukrajiny Sovětskému svazu, jež byla podepsána bez účasti Rusínů. Ti ji dodnes považují za „Rusínský Mnichov“.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz