Kuba je bez mléka, bez elektřiny, bez důvěry v nástupce bratří Castrů
Kubánci protestují kvůli dlouhým výpadkům elektřiny, režim prosí OSN o dodávky mléka pro děti. Země se sune do ještě hlubší hospodářské krize, než ve které se nalézala na počátku 90. let po pádu svého sponzora Sovětského svazu. Tehdy kubánskou diktaturu udrželo u moci charisma Fidela Castra a otevření pláží západním turistům. Jaké možnosti má „ostrov (ne)svobody“ teď?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Revoluční režim se od převratu v roce 1959 kasal tím, že na rozdíl od jiných latinskoamerických republik dokáže zajistit, aby se ke všem obyvatelům dostaly základní potraviny (například rýže, olej a fazole) a nikdo netrpěl hladem. Jenže počátkem března 2024 zažila Kuba neslavnou premiéru, když zažádala Světový potravinový program při OSN (WFP) o pomoc se sušeným mlékem pro předškolní děti, které dlouhodobě chybělo v regálech státem řízené sítě obchodů.
Není to výjimka potvrzující jinak fungující pravidlo. Sušené mléko je zhmotněním hospodářské krize, do které se země od nástupu Miguela Díaze-Canela do prezidentského úřadu po bratrech Castrových v dubnu 2019 setrvale sesouvá. Výpadky dodávek potravin jsou běžným fenoménem současné Kuby, stejně jako výpadky proudu. Lidé musejí být bez elektřiny až osmnáct hodin denně.
K tomu se rozjíždí inflace – za loňský rok dosáhla podle oficiálních údajů 30 procent. Ale například regulovaná cena nedostatkového benzinu, na který úřady sestavují whatsappové pořadníky, se během poslední únorové noci zvýšila pětinásobně.
Trpí především ti, kdo jsou závislí na veřejných penězích – tedy například státní zaměstnanci a důchodci. Terno je mít spolehlivé příbuzné za mořem na Floridě, kteří rodině odtamtud do bývalé domoviny posílají dolary na přilepšenou. Rovnostářská společnost se kvůli rozdílnému přístupu lidí k dolarům stává chimérou – komunistická Kuba má zase chudinu. V zemi bez perspektivy mladí, kteří dosud na ostrově zůstali, hledají cestu, jak se dostat pryč.
„Jídlo, elektřina, svoboda“
Pro komunistický režim je horší, že v polovině března v Santiagu de Cuba, které je druhým největším městem ostrova,
