LUKÁŠ URBANEC: Jsem opavským patriotem

Lukáš Urbanec je majitelem úspěšné opavské firmy U plus U, spol. s r.o., která se mimo jiné zabývá dovozem substrátů pro výrobu léčiv. Jeho život se však od samého začátku točí kolem fotbalu, na který nezanevřel ani po svém zranění. Pro utkání se Spartou se navíc společnost U plus U, spol. s r.o. stala hlavním partnerem tohoto semifinálového duelu.

Pane Urbanec, podnikání se věnujete přes dvacet let. Čemu se věnuje Vaše společnost U plus U, spol. s r.o.?

S podnikáním jsem začal v roce 2001, kdy jsme začali s půjčovnou vozů. V roce 2004 jsme pak rozšířili naše pole působnosti o autodopravu a v roce 2007 o celní deklaraci. Nyní se však specializujeme zejména na dovoz substrátů z celého světa pro výrobu léčiv. Nejsme tedy úplně klasická autodoprava, ale specializujeme se na léky a na všechno co se jich týká. V podnikání jsem se ale vždy zaměřoval také na to, abych mohl zase něco vrátit zpátky. Dělal jsem to proto, abych mohl podporovat věci i dál za hranice své firmy. Považuji se za opavského patriota, který dává hodně peněz zpátky, před rokem jsem proto založil nadaci a podnikání pro mě znamená především nástroj, jak peníze vrátit zpátky, a jak pomoci dalším lidem.

Při utkání se Spartou budete hlavním partnerem zápasu. Vaše logo bude navíc umístěno na přední straně dresu. Jaký je tedy Váš vztah ke sportu obecně?

Když to vezmu úplně od začátku, tak já sám jsem bývalý fotbalista. Na postu brankáře jsem hrál první dorosteneckou ligu v Olomouci, ale pak jsem se zranil a nemohl jsem v kariéře dále pokračovat. Mými spoluhráči byli třeba Tomáš Ujfaluši nebo Radoslav Kováč, takže ke sportu mám velice blízko. První dorosteneckou ligu momentálně hraje také můj syn, kterému se ve fotbale snažím maximálně pomáhat, aby viděl, že fotbal je především radost. Kvůli zranění jsem se ale na fotbal a sport obecně začal dívat také jinou optikou. Začal jsem ve veřejném prostoru apelovat na to, aby naše stadiony byly přístupné vozíčkářům. V tomto ohledu má Opava své nedostatky, protože si někdo může myslet, že nás stačí postavit do první řady. Málokdo ovšem myslí na to, že tam zmokneme nebo zmrzneme. Když to vztáhnu konkrétně k Opavě, tak je z prostoru vyhrazeného pro vozíčkáře také komplikovaná cesta na toaletu a především snížená viditelnost na hru. Je to velká škoda, že zde takové nedostatky jsou. V jisté době pak v mém záměru byla koupě olomoucké Sigmy, kde jsem chtěl z pozice majitele více tlačit právě třeba na zlepšování těchto prostorů. Navíc mám i srovnání s jinými kluby v tuzemsku nebo v zahraničí. Teď jsem byl například se Spartou na Liverpoolu, kde byl servis pro handicapované na opravdu jiné úrovni. Jsem si vědom, že Liverpool je příliš vzdálená destinace, ale vhodné příměry lze nalézt také v naší zemi, kdy například Sparta otevřela místa pro vozíčkáře i v sektoru hostů. Je třeba si totiž uvědomit, že to není jen o tom se na zápas dostat, ale především o tom, aby si ho člověk mohl užít. A právě v tomto má opavský stadion obrovské rezervy.

V minulosti jste již podporoval fotbalové kempy mládeže. Je pro Vás fotbal srdcovou záležitostí?

Stoprocentně je. Podporuji dlouhé roky fotbalovou školu v Olomouci, dále jsme darovali velké množství peněz olomoucké traumatologii, kdy se částka vyšplhala až téměř na 1,2 milionů korun. Podporujeme také různé mládežnické akademie a centra tady na Opavsku, v minulém roce jsem pak s Jakubem Ihnatišinem založil uvědomělý trénink Academy s.r.o. a podporuji také nejrůznější charitativní utkání nebo například CECA Cup Libora Kozáka. Z toho tedy jednoznačně vyplývá, že je pro mě fotbal srdcovou záležitostí a vždycky bude. Netajím se také tím, že jsem chtěl vlastnit nějaký klub a myslím si, že to tak jednou dopadne. Ačkoliv to například s SFC nedopadlo, tak to nevnímám negativně a opavskému fotbalu přeji pod novými majiteli jen to nejlepší a věřím, že opavský fotbal bude vzkvétat a půjde vzhůru. Fotbal a klub se dá samozřejmě poměřovat jen výsledky, ale já se vždy na firmu, nebo v tomto případě na klub, dívám jako na celek. A-tým je pro mě taková třešnička, ale člověk by se měl starat také o mládež, technické zázemí, oblečení nebo stadion. Fotbal není jen těch devadesát minut na hřišti. Fotbal je dle mého pohledu právě všechno okolo a závěrečných devadesát minut je až ten pomyslný bonus.

U fotbalu na chvíli zůstaňme. Považujete se za fanouška Slezského FC?

Upřímně řečeno se jedná o těžkou otázku. Máme toho hodně společného. Máme například žlutomodré barvy, které v našem firemním podání znamenají slunce a vodu. Z obecného pohledu fanouškem SFC jednoznačně jsem. Klub jsem také v minulosti již podporoval a nyní se to opakuje, byť je to jen na jedno utkání. Tady to vnímám spíše z pohledu byznysového, a v tomto bodě se jedná spíše o prestiž, nežli o fanouškovství. Přirovnal bych to ke koupi dresu pana Trojana, který jsem zakoupil v aukci po utkání BK Opava. Byla to pro mě totiž příležitost, jak se zapojit do něčeho, co se již nebude opakovat. A podobně vnímám i možnost se zapojit do semifinále MOL Cupu proti Spartě, i když bych samozřejmě SFC přál, aby zápasy na téhle úrovni zažívala častěji.

Abych však neutekl z otázky, tak je to pro mě opravdu složitá otázka, jelikož se musím přiznat, že jsem na stadionu z nejrůznějších důvodů nebyl nějakých devět let. Věřím však, že s novým vedením klub může vzkvétat a nebráním se nové éře a novým začátkům. Opavě přeji jen to nejlepší a budu upřímně rád, pokud se fotbalu v Opavě bude dařit.

Jak jste již zmínil, tak jste velmi aktivní v oblasti charitativní činnosti. Je o vás známo, že se zapojujete do nejrůznějších charitativních aukcí a dražeb. Navíc máte také svou nadaci.

V práci jsem loni zmínil, že mám takovou zajímavou osmiletku. Před osmi lety jsem se zranil na dovolené. Jsem kvadruplegik, což znamená, že mám postižené nohy i ruce. Před čtyřmi lety se mi pak zabil devatenáctiletý syn kvůli nešťastné lásce a já uvažoval, co bude dál. Prohlásil jsem, že úspěšný už jsem byl, nebo respektive jsem, a nyní je čas na to, být také prospěšný. Naše firma rozdala již miliony korun na nejrůznější charitativní projekty a nově vzniklá nadace U plus U se bude věnovat primárně pomoci různým rodinám s handicapem.

Co se týče aukcí dresů, tak ta je samozřejmě spojená s mou láskou k fotbalu, ačkoliv ve své sbírce mám i pár kousků mimofotbalových, ať už z tenisu nebo z basketbalu. Momentálně se chystám svou sbírku umístit do firmy a troufám si říct, že má sbírka je jedna z největších. Shodou okolností můj syn od sedmi let hraje s číslem 26, a díky tomu mám veliké množství dresů právě s tímto číslem. Patří zde například dres Johna Terryho z Chelsea nebo Andrew Robertsona z Liverpoolu. Rád bych, aby jednoho dne těch dresů bylo opravdu hodně a to primárně s tímto číslem. Není to úplně tak, že si dresy kupuji jen proto, abych je měl, ale primárně proto, že mi dělá radost, když tyto peníze někomu pomůžou nebo slouží k dobrému účelu.

Můžete prozradit Vaše nejvzácnější kusy?

Mám originální hraný dres Pavla Nedvěda z Juventusu, a také jeho dres z české reprezentace z utkání proti Norsku, který je přímo věnovaný pro U plus U, spol s r.o.. Mám také několik dresů od Dortmundu, přes Spartu od Jana Kollera. Ačkoliv vnímám rivalitu mezi Opavou a Baníkem, tak mám dres vítěze Ligy mistrů od Milana Baroše z Liverpoolu a ze stejného klubu ještě Vladimíra Šmicera. Z těch opavských ikon pak mám Libora Kozáka nebo Zdeňka Pospěcha, od kterého mám dresy z Mainzu, SFC a Sparty. Dresy obou dnešních soupeřů mám také od Filipa Součka.

Z těch světových jmen si pak nejvíce vážím Lionela Messiho a Neymara z Barcelony, které jsem vyhrál v aukci pro syna, který je velkým fanouškem Barcelony. Dále si velice cením dresu Ibrahimoviče nebo již zmiňovaného Robertsona z Liverpoolu.

Je ještě vůbec nějaký dres, který Vám ve Vaší sbírce chybí?
Přál bych si získat ještě dres Cristiana Ronalda, který mi schází ke kompletní trojici Messi, Neymar a Ronaldo. Mohlo by se mi to splnit na Euru po zápase mezi Českou republikou a Portugalskem, ale to se ještě uvidí. Tím pádem bychom se synem měli mít takovou naši vysněnou sbírku Nedvěda, Kollera, Messiho, Neymara a Ronalda kompletní.

Z druhé strany bych pak chtěl všechny dresy pro syna s číslem 26. K tomu se vztahuje i taková jedna rarita, kdy loni ve dvaceti devíti letech debutoval v dresu Teplic Jakub Urbanec, který nastupuje právě s tímto číslem a můj syn se jmenuje Jakub Jiří Urbanec. Mi se tento dres pak podařilo získat i s věnováním: Od Jakuba Urbance, pro Jakuba Urbance. Máme na něj doma speciální místo, kde je vystavený a vedle něj je volné místo, kde věřím, že jednoho dne bude i dres mého syna z debutu v první lize.