„Výběr herce pro roli je takové sudoku, často si role vybere sama.“ Dejvické divadlo se chystá do kin

V rozhovoru s ředitelem Dejvického divadla Lukášem Průdkem, herci Zdeňkou Žádníkovou a Pavlem Šimčíkem a autorem hry Elegance molekuly Petrem Zelenkou, probrala Lucie Výborná představení, fungování divadla i to, jak se osazenstvo divadla staví k reakcím kritiky. Jak se připravují na streamování představení? „Když se přenášel Ucpanej systém, byly problémy se zvukem. Takže já budu hlavně držet palce zvukařům,“ těší se na představení Petr Zelenka. Poslechněte si celý rozhovor!

Elegance molekuly, v kině 7. dubna přímým přenosem z Dejvického divadla. Je to představení jako každé jiné?

Žádníková: Myslím si, že se všichni v šatně sejdeme rozhodně včas, nervózní budeme stoprocentně. Je to něco jiného.

Zelenka: Vždycky se nejvíc bojím, aby vyšel dobře zvuk, protože tyhle přenosy většinou mají problém se zvukem, a v tom minulém případě, kdy přenášely Ucpanej systém, problémy se zvukem byly. Takže já budu hlavně držet palce zvukařům.

Čtěte také

Petře, vy jste celou věc napsal, bylo to těžké? Kde hledat drama u Antonína Holého?

Zelenka: Drama jsem tam našel, v té amerického linii u Johna Martina, který založil firmu Gilead Sciences a vlastně to celé rozjel a riskoval. Na rozdíl od Antonína Holého, který riskoval jenom svůj čas.

Když se Ludmila Holá dozvěděla o tom, že se bude hrát o jejím manželovi, tak řekla: „To zatrhnu hned v počátku, show z toho nikdo dělat nebude“. Byla na premiéře?

Zelenka: Byla, vydržela celou dobu.

Zdeňko, já bych před Ludmilou Holou hrát nechtěla…

Žádníková: Nenaplňovalo mě to velkým nadšením, v životě se mi ještě nestalo, abych hrála osobu, která se na mě z druhé řady dívá velice kritickým způsobem. Ale musím říct, že po tom představení jsem měla možnost si s ní popovídat, byla to velice milá stará paní, která byla vyloženě spokojená s tím, jak vypadám. Musím říct, že nejprve šla ke mně, pak Petrovi Zelenkovi řekla, že je to v pořádku, takže si myslím, že jsem nahnala body.

Co vám tedy ve finále řekla?

Zelenka: Řekla mi, že to je moje nejlepší hra, ona žádnou jinou neviděla, takže to byla pro mě lichotka. Zároveň asi na hodinu přiznala, že je miliardářka, a potom někdy kolem jedenácté večer na to zase zapomněla, vytěsnila to a začala mluvit o své skromné penzi.

Lukáši, vás se zeptám jako ředitele Dejvického divadla, jaký byl ten minulý zásah, kolik lidí vidělo Ucpanej systém v kině?

Průdek: Přesně 32 999 diváků, a jedním z nich jsem byl já, když jsem si koupil v Českých Budějovicích do kina Kotva lístek. A musím říct, že zážitek byl celkem podobný divadelnímu, je hezké vidět v kině lidi, kteří spolu sdílejí zážitek tady a teď. V tom je to jiné než u běžného filmového promítání.

Petře, když donesete text do Dejvického divadla, než se to zhmotní, je pár měsíců. Nejste nervózní, že to nakonec bude jinak?

Zelenka: Jsem vždycky strašně nervózní a považuji to za zázrak, že se z toho podařilo udělat jevištní tvar. Z toho jsem vždycky příjemně překvapený. A teď s tím monodramatem jsem opět byl velice překvapený, vstoupil jsem do nové řeky, Ivan Trojan také, nikdy jsem monodrama nepsal, doufal jsem, ale nevěřil jsem, že to bude jevištní tvar.

Jak funguje obsazení? Kdo v divadle rozhoduje o tom, co kdo bude hrát?

Průdek: Většinou rozhoduje umělecký šéf společně s režisérem. Tedy u nás Martin Myšička a aktuální režisér inscenace. Za sebe jsem rád, že u toho rozhodování nemusím být. Přidává se do toho různá vytíženost účinkujících, je to zkrátka takové sudoku, které se musí složit, aby bylo správně. Vždycky se pak přijdu ptát, tak jak to dopadlo, kdo v tom bude.

Žádníková: Já jsem třeba byla problém pro Petra Zelenku, on tam tak seděl, díval se na mě a říkal – tak co s ní uděláme, aby to byla paní Holá. Vím, že byl dlouho nespokojený, ale pak jsme společně přišli na klíč k paní Holé, položila jsem si hlas o tercii níž, osekali jsme to do úsporných gest. Plus paruka, bez té to nešlo, protože jsem byla furt taková blbě líbezná. A pak tomu pomohlo, že jsem našla kratičký rozhovor s ní, kde byla její fotografie. Měla takové sevřené rysy, pusu, a přes tyto vnější znaky jsme se nakonec k paní Holé dopracovali tak, že Petr Zelenka řekl – jo, to by šlo.

Čtěte také

Šimčík: Pamatuji si, že naposledy, kdy jsem s Petrem zkoušel ještě před molekulou, tak to byl Teremin. A ucítil jsem vůli, chtění s Petrem zase zkoušet. A byl jsem vyslyšen, byl jsem obsazen do role, kde jsem měl dialogy s Ivanem Trojanem, což bylo další moje bytostné přání. Herec se nějakým způsobem s tou rolí potká, nebo i ta role si častokrát vybírá herce. Častokrát jste v životní etapě, kdy nic jinačího byste nebyl schopen zahrát než tu roli, která k vám zrovna přijde.

Buďte konkrétní…

Šimčík: Teď máme nazkoušenou inscenaci Ztratili jsme Stalina, a tam mě potkala role Molotova, Stalinův ministr zahraničí. Na první pohled významná postava, ale v naší inscenaci hraje spíš druhé housle, které přebírají vyznění celé inscenace, kdo to byl ruský člověk v 50. letech, jestli pro někoho hrdina, pro někoho obluda. Role vám už nedovoluje víc než tam párkrát projít. Ale i inscenace se dá ovlivnit, aby vyzněla dobře, jste to kolečko ve stroječku a i s takovou střední, malou rolí můžete ovlivnit vyznění celé inscenace, aby byla dobrá…

Žádníková: A díky tomu ten stroječek jede hladce.

Jaká je atmosféra v Dejvickém divadle? Poslechněte si celý rozhovor z kavárny divadla.

autoři: Lucie Výborná , prh

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.