Článek
Odmalička přitahoval pozornost, měl nádherné oči i obličej, dlouhé, ryšavé vlasy, ale mohl se pochlubit i vznešeným původem, otec, Jišaj, pocházel z Adamova rodu. Jako nejmladší syn sice mnohdy musel dělat podřadné práce – třeba pasáčka ovcí – ale měl i umělecký talent, hrál na lyru, citeru, zpíval, skládal žalmy (většina starozákonních je od něj).
Nescházela mu ani kuráž, víra ve vlastní schopnosti. Ty se ukázaly při souboji s obřím bojovníkem Goliášem, který ho navždy proslavil. Ve vítězství nad ním nevěřil nikdo – kromě jeho samotného. Když ho lid zahrnul ovacemi, král Saul, u něhož sloužil jako zbrojnoš, začal žárlit.
Podle slibu mu musel dát za ženu dceru, Mikal, ale chtěl, aby nejdřív přinesl „sto předkožek nepřátelských Pelištejců.“ Předpokládal, že neuspěje. Mýlil se, David jich přinesl dvě stě! Poté ho posílal do největší bojové vřavy a doufal, že padne. Když se to nestalo, začal mu usilovat o život zcela nepokrytě, hodil po něm kopí, před kterým na poslední chvíli uhnul. Pronásledoval ho s třemi tisíci vojáky. Marně.
Zrazoval ho totiž jeho vlastní syn, Jónatan, který před úklady vždy Davida varoval. O tom, že mohli být něčím víc než přátelé, může svědčit verš z jeho žalmu: „Byl jsi ke mně vždy pln něhy, tvá láska byla nad lásku žen.“ Vzhledem k tomu, že homosexualita byla tabuizovaná, museli by milostný vztah – pokud mezi nimi tedy byl – tajit.
V každém případě Jónatan Davidovi mnohokrát zachránil život, i s nasazením svého. Když Saul neuspěl ve snaze zdánlivého nepřítele zlikvidovat, odebral mu Mikal a dal ji jinému muži. David se ho dlouho a marně pokoušel přesvědčit o své oddanosti. Měl dokonce dvakrát možnost ho zabít, avšak odmítl tak učinit.
Nakonec před jeho záští raději uprchl do Hebronu. Když přišel o manželku, pořídil si raději hned dvě, Abígajil a Achínoam. S tou měl prvního z mnoha potomků, Amóna. Ten se mu moc nepovedl, v dospělosti odporně znásilnil nevlastní sestru Támar.
Ve vyhnanství počal za téměř osm let dalších šest synů, každého s jinou ženou, Amona, Daniela, Abšoloma, Adoníáše, Šefatiáše a Jitreama. Nicméně v jeho životě žádnou zásadní roli nehráli, jejich osud není znám.
Po prohrané bitvě u pohoří Gilbóa ve které byl Jónatan zabit a Saul spáchal sebevraždu, si vzal zpět Mikal. Zakrátko se, v třiceti letech, stal králem Izraele, podmanil si okolní království, dobyl Jeruzalém.
Dal do něj přenést i archu úmluvy, kterou Bůh předal Mojžíšovi. Do města se slavnostně vypravil s velkým nadšením, křikem a troubením, u archy částečně nahý křepčil a bujaře vyskakoval.
Mikal s ním za toto skotačení ale začala opovrhovat, vyčetla mu, že ji tím ponížil. Za nedostatek tolerance byla Bohem potrestána, nemohla mít děti, takže se stala nepotřebnou. David vydržel na trůnu 40 let. Přechodně ho jen při vzpouře svrhnul jeho syn Abšalóm.
I když dal rozkaz, aby ho nezabíjeli, velitel Jóab neuposlechl, poté, co se při útěku zachytil dlouhými vlasy o strom, probodl ho kopím. Zpráva o jeho smrti se Davida hluboce dotkla, pro syna plakal bez ohledu na jeho zradu…
Měl velmi pestrý milostný život, ale v těch dobách ničím výjimečný. Stal se otcem asi dvaceti synů, o dcerách se bible nezmiňuje. Nebyly důležité pro následnictví, takže je asi nikdo nepočítal, ne že by se žádné nenarodily.
Určitě měl poměr se stovkami žen. Jeho přístup k nim nejlépe ilustruje chování ke konkubínám, které mu dočasně přebral výše zmíněný Abšalóm. I když mohl, nezavrhl je, nadále jim poskytoval jídlo a přístřeší. Jen s nimi odmítl mít sex.
Zřejmě nestál „o použité zboží.“ I když si užíval dosyta přízně i těl žen, dlouho se do žádné nezamiloval. To se změnilo, když zahlédl ze střechy svého domu krásnou Batšebu, manželku chetitského vůdce Uriáše.
Vášnivě po ní zatoužil, musel ji mít za každou cenu. To se mu – jako vždy – povedlo. Chtíč ukojil, ale jeho touha byla tak silná, že mu to nestačilo, chtěl ji mít jen a jen pro sebe. Jejich milování navíc nezůstalo bez následků.
Aby se neprozradila nevěra, pozval parohatého manžela na konzultaci. Při té měl mít s Batšebou sex, čímž by si zajistila alibi pro těhotenství. Uriáš ovšem setkání s ní odmítl, chtěl se co nejdřív vrátit na bojiště. Tak ho poslal zpět se zprávou, ve které nesl – aniž to věděl – svůj rozsudek smrti.
Byl v ní rozkaz na zařazení do první linie, aby padl, což se stalo. Tento podlý čin pobouřil Boha a nechal jejich dítě, zplozené v hříchu, zemřít. David u něj nakonec dosáhl odpuštění a narodil se mu další syn, Šalamoun.
Po otci zdědil erotickou náruživost, harému, čítajícímu na tisíc žen či konkubín, se věnoval takřka s „profesionální péčí“, měl ho jako koníčka. Batšeba se sice za Davida provdala, ale nebyla poslední ženou v jeho životě.
Tou se stala mladá a nádherná Abíšag. V tomto vztahu ale už o sex opravdu nešlo. Tehdy už stařičký král byl zimomřivý a dával přednost živočišnému teplu. Jejím úkolem zkrátka a dobře bylo mu svým tělem zahřívat postel a vhodně se k němu přitulit. Mohla se tak pochlubit tím, čím žádná jiná žena před ní – sdílela lože s promiskuitním králem a zůstala panna…
Zdroje
https://www.obohu.cz/biblicke-rozbory/david-muz-podle-boziho-srdce
http://catholica.cz/?id=4906
