Dnešní mladší generace už Petra Svojtku asi neznají, možná si jej připomenou díky repríze pohádkového seriálu Arabela, kde hrál psychiatra. Jeho role ale byly daleko významnější a byl miláčkem publika.
Bohužel ale jeho život skončil v pouhých 35 letech. A je dobrým příkladem a ztělesněním naděje i zklamání, které sedmdesátá léta přinášela. Poslechněte si jeho tragický příběh.
Obyčejný život? Nebo podpora z KSČ
Petr Svojtka se narodil 25. září 1946 do běžné rodiny sazeče a státní úřednice v Praze. Své dětství strávil jako všichni tehdejší kluci běháním a hrami na ulicích, měl ale to štěstí, že rodina žila na Folimance a v okolí Vyšehradu.
K herectví a umění obecně ale tíhnul už jako velmi mladý. Nejprve hrál v pionýrském divadelním souboru v dnešní Grébovce, ale ani „velké divadlo“ na sebe nenechalo dlouho čekat. Do souboru Národního divadla totiž vstoupil v poměrně mladém věku 29 let.
Jenže se proslýchalo, že jeho úspěch nebyl zdaleka tak „čistý“, jak by se zdálo.
Přestože byl velice talentovaný, talent v té době nestačil. I proto se šeptalo a proslýchalo, že Petr Svojtka měl velkou podporu z řad Komunistické strany Československa, proto byl tak obsazovaný. I to mohlo jeho kariéře pomoci.
S Vladimírem Menšíkem v normalizační Ženě za pultem
Úspěchy na divadelních prknech i stříbrném plátně
Svojtka se, kromě hraní, zkoušel zlepšit i v intonaci, navštěvoval divadlo poezie.
Když mu bylo 15 let, otec od rodiny odešel a mladý kluk se velmi upnul na svou maminku. Ve filmu poprvé účinkoval v pouhých 18 letech a ve stejné době začal studovat na DAMU.
Podařilo se mu dostat se do velmi dobré společnosti. Jeho nejlepším kamarádem byl herec Ivan Luťanský, jeho spolužáky pak například Daniela Kolářová, Ladislav Potměšil, Ladislav Mrkvička nebo Hana Maciuchová.
Tato „nová generace“ na škole protestovala proti zastaralým učebním metodám a snažila se změnit styl výuky. V té době tedy vystupoval spíše jako kritik tehdejšího režimu. I proto DAMU dokončil jen s odřenýma ušima.
Na divadelních prknech i filmových plátnech se ale jeho talent rozvinul v plné šíři. Stal se oblíbenou hereckou tváří, která si získala srdce diváků. Ale proti jeho uměleckému úspěchu stály i temnější stránky jeho života: Byl mužem, který se nebál žít na hraně a své problémy často řešil alkoholem a extrémním chováním.
My si jej zřejmě budeme pamatovat z hlav ní role v pohádce Pták Ohnivák, vynikající byl i jako Romeo ve hře Romeo a Julie nebo v pohádce Malá mořská víla. A pak jsou tu zcela protichůdné role.
Na které straně barikády?
Právě herecké úspěchy uvalily na Petra Svojtku stín pochybností. Pravdou ale je, že po srpnu 1968 uvažoval o emigraci. Spolu s tím, jaký postoj zaujímal na DAMU, se lze jen domnívat, jestli byla obvinění o jeho náklonnosti ke KSČ skutečná.
Po srpnu 1968 nakonec zůstal, ale jen proto, že jeho studentská láska emigrovat nechtěla. Roznášel letáky proti vstupu vojsk na naše území. Jeho první láska ho ale nakonec opustila a on dokonce skončil na psychiatrii. Ještě jednou se k sobě vrátili, dokonce odcestovali do Anglie, kde se Petr na vlastní kůži seznámil s hnutím hippies, které ho významně ovlivnilo, stejně jako celý britský pobyt. Od té doby rád kouřil marihuanu…
Říkalo se, že byl velkým miláčkem Jiřiny Švorcové, která se proslavila mnoha rolemi v normalizačních seriálech. Ale jak by to šlo k sobě – hippies a komunisté?
I proto bylo překvapením, když později v divadle Jiřího Wolkera vstoupil do SSM jako jeho zakládající člen… a později dokonce skutečně do KSČ. A to mu pomohlo v mnoha rolích, právě v těch protichůdných.
Objevil se v seriálu Nejmladší z rodu Hamrů, Žena za pultem, Okres na severu, psychiatra si zahrál v Arabele.
Z extrému až na hranu bezpečí
Petr Svojtka byl známý jako člověk paradoxů a extrémů, o čemž svědčí i jeho nešťastná první láska. Žil na plný plyn, užíval si života plnými doušky a jeho nezřízené chování mu vysloužilo přezdívku Bláznivý Petříček.
Rád riskoval a jeho životní filozofie byla jen o tom si užívat, a to i za cenu rizika, což se mu stalo nakonec osudným. Rád se vozil na zadní části tramvaje, balancoval na zábradlích mostů, vyskakoval za jízdy z jedoucí tramvaje…
Prostě to vypadalo, jako by si života nevážil.
Právě tato lehkomyslnost ho nakonec stála život v tragicky mladém věku 35 let. Nikdo přesně neví jak, ale říká se, že vstoupil mezi dva vozy tramvaje. Tramvaje, na jejichž nosníku se tak rád a dlouho vozil… Tělo nadějného herce tramvaj smýkala dlouhé metry a naprosto jej zdevastovala – tak, že k identifikaci musely posloužit až nalezené doklady.
Miláček žen si ve skutečnosti nevěřil
Jeho osobní život byl stejně bouřlivý a hazardující jako jeho profesní kariéra. Miláček žen, který byl obdivován pro své charisma, se však ve svém osobním životě potýkal s neklidem a nejistotou. Pochyboval sám o sobě.
Ještě na DAMU se sblížil s herečkou Monikou Švábovou, svou velkou studentskou láskou, díky níž zůstal v Čechách a později skončil na psychiatrii, jak jsme už psali výše.
Právě jeho hazardování a záliba v extrémních situacích ale významně ovlivnily jeho vztahy se ženami a rodinný život.
Jeho manželství s kolegyněmi z oboru, jako byly Kateřina Macháčková, Jana Janěková a Jana Boušková, byla většinou velmi rychlá. Obrovská láska, později nešťastný a rychlý konec. Petr navíc pil, přestože z prvního manželství měl syna, z druhého dceru. V době jeho prvního manželství ale zemřela i jeho maminka, na kterou byl velmi citově vázaný.
Navíc Petr trpěl výraznou oční vadou – byl krátkozraký.
Petrova smrt v květnu 1982 byla šokem nejen pro uměleckou komunitu, ale i pro širokou veřejnost. Dodnes je zahalena mnohými otázkami.
O jeho smrti mezi vozy tramvaje hovoří i toto video:
Zdroje: www.krajskelisty.cz, medium.seznam.cz, www.csfd.cz, cs.wikipedia.org
