Když 20. července roku 1969 Neil Armstrong provedl sestup na povrch Měsíce, více než půl miliardy diváků bylo přikováno k televizním obrazovkám. Byl to naprosto historický okamžik, když lidé poprvé stanuli vlastníma nohama někde mimo modrou planetu...
Nikdo nechtěl přijít o klíčový okamžik historie lidstva. Psaly o tom všechny noviny, informovala všechna média. Ta také citovala výše zmíněná údajně Armstrongova slova, jež doprovázela jeho první kroky po Měsíci. A tato slova se navždy vryla do kolektivní paměti lidstva. Jenže ouha, ona možná vůbec nejsou pravdivá. Cenzura ta skutečná slova zatajila.
A verzí existuje hned několik, některé z nich analyzují jeho větu foneticky (tedy tak, jak zněla) a zabývají se dokonce tím, zdali použil nebo nepoužil člen. To ale není ten vtip, který vám chceme říct.
Nejprve si ale zopakujme některé širší souvislosti stanutí člověka na Měsíci.
Lidstvo na Měsíci!
Snaha lidstva dobývat vesmír a poznat co nejvíce z toho, co obklopuje naši planetu, jsou staré stejně jako lidstvo samo.
Se stále se rozvíjejícími technologiemi se lidstvo krůček po krůčku tomuto snu přibližuje a odkrývá vesmír. Mise Apollo ale byla skutečně první a tento program se zapsal do dějin. I přesto ale stále existují jisté nejasnosti ohledně toho, jak celá mise probíhala. I v novodobé historii se stále znovu a znovu objevují další interpretace a detaily, které nám pomáhají si celou událost představit co nejpřesněji.
Například reportér a spisovatel Karel Pacner se k misi Apollo vrátil v knize Tajný závod o Měsíc a pokusil se nastínit situaci, která v té době vládla především mezi dvěma největšími „konkurenty“ – mezi Sovětským svazem a USA, dvěma nejsilnějšími mocnostmi.
Obě chtěly stanout na Měsíci jako první a o toto prvenství sváděly neoficiálně vyhlášený závod.
Mise Apollo
Samotná mise začala 16. července 1969. Odstartovala z Kennedyho vesmírného střediska na mysu Canaveral. Po mnoha přesně naplánovaných krocích, dvou obletech Země se pak astronauti vydali konečně k samotnému Měsíci.
Cesta jim trvala tři dny, kdy poslouchali hudbu – mimo jiné od Antonína Dvořáka, jeho Novosvětskou symfonii. Druhý den se Neil Armstrong a Edwin „Buzz“ Aldrin odpojili od velitelského modulu a v modulu lunárním zahájili sestup na Měsíc.
„Pohled na Měsíc, který se před námi nedávno otevřel, je skutečně úchvatný. Měsíc nám zaplňuje tři čtvrtiny okénka v průlezu… Vidíme celou jeho polokouli, třebaže část je úplně ve tmě a pouze část je ozářena světlem, které vrhá Země. Jenom tenhle pohled stál za celou tu cestu!“ informoval celou Zemi Armstrong, když viděl poprvé Měsíc z perspektivy, odkud jej nikdy nikdo neviděl.
Šokující bylo, že úspěšnost mise byla od počátku diskutabilní, dokonce se mohlo stát, že by astronauti nepřežili. Předpokládala se úspěšnost mise rozhodně nedosahovala 100 ani 90 procent a skutečně se odehrála spousta dramat, o kterých neměli pozemšťané ani ponětí.
Stejně tak nikdo netušil, co Neil Armstrong onoho července 1969 skutečně řekl. Podívejte se na video:
Vzpomínka z dětství
Astronauti přistáli na povrchu Měsíce 20. července 1969, první krok učinili 21. července 2:56:21 času světového čili 3:56:21 středoevropského. A Armstrongova věta byla zcela jiná. Než posbírali spousty vzorků a nafotili stovky záběrů, které okamžitě oblétly Zemi, řekl: „Tak paní Smithová, teď už ho můžete vzít do huby!“ Nemáte ponětí, co to znamená?
K této větě se váže příběh z Neilova dětství.
Jako malý chlapec jednoho dne, když si hrál před svým domem, jeho míč omylem skončil pod oknem sousedů. Ti údajně právě diskutovali o intimních aspektech svého manželství. Paní Smithová svému manželovi „odmítala poslušnost“ slovy: „Orální sex? Měla bych to vzít do úst? To ani náhodou! To se stane, až bude kluk od sousedů chodit po Měsíci!“
Už chápete? Tato slova se očividně mladému Neilovi vryla do paměti tak silně, že si je pamatoval celý život. Zřejmě jej neinspirovala k tomu stát se astronautem, i když, kdo ví…
Pravdou ale je, že Armstrong dosáhl svého „husarského kousku“, tedy stanul oběma nohama na Měsíci, krátce před svými čtyřicátými narozeninami.
Zdali se paní Smithová této pro lidstvo významné události dožila a jestli v tom případě svůj slib splnila, je a zůstane záhadou.
Možná si svá slova už ani nevybavila. Ale Neil Armstrong, veterán amerického námořnictva, který sloužil i v Koreji, astronaut a vysokoškolský pedagog, na tato slova nikdy nezapomněl.
Vtipné, že? Kterou větu myslíte, že řekl pravděpodobněji? Není divu, že jeho první slova cenzura zatajila.
Zdroje: www.krajskelisty.cz, around.uoregon.edu, www.theguardian.com, cs.wikipedia.org
