Máme se skvěle, protože jsme se nikdy neměli lépe! Anebo nemáme?
Komentář Matěje Metelce: „Máme se nejlépe, jak jsme se kdy v dějinách měli,“ slýcháme vcelku pravidelně. Pocity našeho štěstí a spokojenosti zachycují i různé žebříčky, ten zatím poslední nedávno přisoudil České republice osmnácté místo mezi nejšťastnějšími zeměmi světa. Jestliže ale v devadesátých letech minulého století toto konstatování odráželo přesvědčení, že žijeme v nejlepším z možných světů, dnes totéž tvrzení obsahuje výrazně polemické ostří.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Imploze sovětského projektu přinesla dekádu, kdy se zdálo, že žádný jiný svět ani není možný, v posledních dvou desetiletích se však začaly v globálním měřítku prosazovat konkurenční představy o žádoucí podobě světa. Zatímco před rokem 1989 byly zásadní dělicí linií otázky ekonomické, v současnosti se určující spory otáčejí kolem osy „kulturní“, ve skutečnosti ovšem hodnotové.
Stalo se tak do značné míry kvůli rezignaci na sociální stát, která následovala po zhroucení socialismu sovětského typu, jenž na Západě představoval po válce hlavní alternativu k bezuzdnému kapitalismu. Prohlašovat, že dnes žijeme lépe než kdy dříve, tak znamená vymezovat se jak vůči minulosti, tak vůči
