V nové inscenaci z NT Live Hamletův motiv představí oscarový režisér Sam Mendes střet dvou hereckých legend
Fakt, že oscarový režisér Sam Mendes začínal na divadle a stále se tam rád vrací, v NT Live připomněly už ceněné inscenace Krále Leara a Lehmanovy trilogie. Nyní nám Mendes s pomocí skvělé designérky Es Devlin připomene jednu bouřlivou epizodu divadelní historie. Hamlet, v němž si titulní roli zahrál v roce 1964 hvězdný Richard Burton, zlomila rekord v počtu představení této Shakesperovy tragédie na Broadwayi. Ve zkušebně to ovšem dlouho vypadalo, že inscenace vůbec nevznikne. Vznětlivý Velšan, který se po sňatku s Elizabeth Taylor ocitl na vrcholu slávy, se míjel s pojetím svého stárnoucího režiséra Sira Johna Gielguda. Jak došlo k průlomu?
Přijďte se podívat na novinku Hamletův motiv od dramatika Jacka Thornea (Harry Potter a Prokleté dítě, seriál Jeho temné esence), čerstvě nominovanou na tři ceny Olivier za nejlepší novou hru, režii a herce v hlavní roli. Gielguda a Burtona na jevišti britského Národního divadla oživili Mark Gatiss (Sherlock, NT Live: Šílenství krále Jiřího) a Johnny Flynn (Jeden život, Emma., NT Live: Kati). Tuzemští fanoušci divadla se díky distribuční společnosti Aerofilms mohou na přenos s českými titulky těšit 2. dubna v kině Aero v Praze a 12. května v pražském kině Světozor.
Neznámé drama ze zákulisí
Když dramatik a scenárista Jack Thorne přijal nabídku Sama Mendese zdramatizovat vznik slavné broadwayské inscenace Hamleta z roku 1964, vycházet mohl ze dvou knih členů ansámblu popisujících nesnadné zkoušení a střety mezi Gielgudem a Burtonem. Víc mu ale pomohly dvě instrukce od Mendese. „Sam chtěl, aby hra divákům vysvětlila skutečný proces divadelních zkoušek a aby ho představila dynamicky. A taky si přál, aby Hamletův motiv pojednával o tom, jak do klasického divadla pronikají moderní myšlenky. Gielgud byl ztělesněním tradice, Burton překypoval moderností, zatímco paradoxně toužil po ideálech klasického divadla,“ vyprávěl Thorne v deníku Guardian.
Přes dvě zmíněné knihy není příběh o vzniku Burtonova Hamleta příliš známý, nezmiňuje ho ostatně ani stránka na Wikipedii, kterou tato produkce má. „Když jsem si hru přečetl, myslel jsem si, že si to Jack všechno vymyslel,“ přiznal Mark Gatiss v rozhovoru pro London Theatre. Zároveň ale upozornil, že k tomu, abyste si Hamletův motiv užili, nic o divadle vědět nemusíte. „Je to taky hra o slávě, závislosti, společenském postavení, otcích a synech a o duchách. Je tam všechno – tak jako v Hamletovi!“ slibuje herec, nominovaný za roli Gielguda na cenu Olivier.
Studie studu, ambic i ega
Jedním z duchů, který inscenaci pronásleduje, je Laurence Olivier, v té době ředitel nového britského Národního divadla. Burton byl pasován na jeho nástupce a potýkal se s tlakem, který to s sebou neslo. Gielgud býval nejznámějším představitelem Hamleta – než Olivier natočil film oceněný čtyřmi Oscary, v němž si dánského prince zahrál on. „Burton a Gielgud celou naši hru tráví hledáním toho, jak hrát Hamleta. Jde o postavu napsanou tak krásně, že ji můžete ztvárnit tisíckrát jinak. Oni se snaží najít Burtonova Hamleta. A k tomu se musí odhalit sami sobě i jeden druhému. To je náš klíč k vyprávění příběhu, který přesahuje divadlo a stává se povahovou studií toho, co skrýváme a co ne. Toho, co chceme, aby v nás svět viděl a co ne. Tato hra se dostává k jejich studu, ambicím, egu i k jejich destrukci,“ popsal svou novinku Jack Thorne v Guardianu.
★★★★★
„Gielgud, inspirován Hamletovým zaujetím herectvím, zasadil v roce 1964 svou moderní produkci do divadelní zkušebny. Thorne a Mendes, kteří se zaměřují na zkoušení právě této inscenace, přidávají další vrstvu a vytvářejí jakýsi efekt matrjošky. Přes všechnu tuto rafinovanost však jejich představení dokáže předat divákům dojemné pravdy o osamělosti, křehkosti a schopnosti umění utěšit.“
Sarah Hemming, Financial Times
