V neděli 24. března se opět po roce sešel Fan Klub majora Zemana tentokrát daleko od Prahy, kousek od Vrchotových Janovic, kdysi sídlu baronky Sidonie Nádherné, s níž se přátelili R. M. Rilke, Karl Kraus, Adolf Loos, Max Švabinský i Karel Čapek, ve zdejším Retromuzeu. Překvapilo mě, kolik příznivců sem přijelo, aniž byl termín publikován a zváni návštěvníci. Přesto mnozí z nás se o tomto setkání dozvěděli a ve velmi sychravém počasí přijeli. Popularita seriálu zaplnila přijímací sál areálu a při tom většina přítomných ani nevěděla, že sem s nimi besedovat přijede hlavní poradce seriálu, ppluk. v. v. Adolf Gruber, herci Antonín Hardt, Jan Přeučil ad., autor knihy o vzniku seriálu Daniel Růžička, a další.
A tak jsme, my účastníci, se opět setkali s vozidly SNB, členy klubu oblečenými v dobových policejních uniformách a po zahájení předsedou klubu, vyslechnout vzpomínky na to, jak seriál vznikl a jak se postupně rodily jeho jednotlivé díly.
Šlo vlastně o záměr představit Sbor národní bezpečnosti v jeho činnosti v jednotlivých letech a při tom vycházet z případů, které tehdy museli jeho vyšetřovatelé řešit. Spojoval je jeden muž, v podstatě »geniální policista Zeman«, jenž prošel seriálem doslova od píky. Také on měl své osudy a vyvíjel se v letech, které od prvních chvil po válce následovaly. Režisérem se stal Jiří Sequens, jenž do té doby měl zkušenosti s kriminálnímí filmy, jako byl seriál Hříšní lidé města pražského a dokázal svůj um ve světově uznávaném filmu Atentát. Bylo zdůrazněno, že měl však svou podmínku, že nikdo mu kromě Tiskového odboru Federálního ministerstva vnitra vedeného Janem Kovářem nebude hovořit. Tak se také stalo. Proto není ani pravdou tvrzení o pozdějších zásazích ze strany stranických orgánů nebo dokonce státní bezpečností. Scénáře psali významní publicisté a spisovatelé. Byl mezi nimi nejen dramaturg Procházka, ale i Očenášek, Šikl, sám Sequens, major Jirsák, ad. I na takové otázky přítomní odpověděli.
Druhou částí byly nové poznatky k dílu zvanému Studna, jenž patřil k nejsledovanějším, o čemž svědčí jeho ohlas. Byl natočen podle tehdejších podkladů shromážděných vyšetřovatelem majorem Strouhalem. Dnešní televizní badatelé však dokázali, že přece jen došlo k jistým pochybením a že některé názory na případ bude nutné si poopravit. To není ovšem na závadu Sequensova filmu. Je totiž rozdíl, jak v této souvislosti dodal Adolf Gruber, pátrání novináře, jenž musí dbát na pravdivosti faktů a spisovatele, filmaře, kteří v prvé řadě se zaměří na příběh a mají tudíž jiné vidění. Navíc Třicet příběhů nebylo autentickým přenesením nějaké policejní akce na film, ale jen návodným podnětem pro zajímavý případ, jenž příslušníci SNB museli řešit.
Dal jsem si mnohokrát otázku: Proč jeden jediný vyšetřovatel? Snad svůj vliv měla i popularita kriminalisty Kalivody, jenž se koncem šedesátých let velmi často objevoval na televizních obrazovkách a stal se jakýmsi moderním českým komisařem Vacátkem.
Jako vyvrcholení bylo promítnutí zmíněného dílu, tedy Studny, přítomným. Byl to opět strhující zážitek.
Den, který doprovázel déšť a chladno byl těmi, co sem do retromuzea přijeli, využit velmi dobře. Dík za to fanklubu Majora Zemana. Měl bych ovšem připomenout, že to nebylo poprvé, kdy se členům podařilo shromáždit nemálo příznivců seriálu. V minulých letech se jeho akcí účastnili i herci Vladimír Brabec, Rudolf Jelínek, Jaroslava Obermaierová, a další. O popularitě a vynikající řemeslné úrovni Třicet případů svědčí i to, že každý rok stanice JoJ se nebojí znovu seriál zopakovat a stále neztrácí diváky.
Jaroslav Kojzar
FOTO – autor