Hlavní obsah

Příběh velkého fotbalového návratu omilostněného rebela

Foto: Profimedia.cz

Barák je zpět, poznalo právě Norsko.

Reklama

Trenér Jaroslav Šilhavý ho kvůli konfliktu nechtěl v týmu. Nástupce Ivan Hašek ho okamžitě vzal zpět. A záložník Antonín Barák mu hned poděkoval. Krásnou ranou vystřelil v Norsku první vítězství v nové éře české reprezentace.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V Norsku běžela už 85. minuta a pomalu se schylovalo k remíze 1:1. Střídající Antonín Barák, jenž přišel na hřiště po hodině hry, vyslal do šance Ondřeje Lingra a ten byl v dobré palebné pozici faulovaný.

K míči se postavil společně s Barákem Adam Hložek. „Říkal mi, že zeď je vysoká, souhlasil jsem. Věděl jsem, že bude těžké přes ni míč dostat,“ probírali možnosti. Skulinu našel. „Kluci mi to skvěle na druhé straně zablokovali. Gólman byl posunutý trochu do středu, asi moc neviděl,“ popisuje šťastný střelec svou devátou reprezentační trefu.

Míč tlačil očima do sítě ve své obnovené premiéře na lavičce i kouč Ivan Hašek. „Jen jsem řval, ať trefí bránu,“ prozrazuje. „Proto je v týmu. Víme, že se umí soustředit na nejdůležitější okamžiky,“ říká o Barákovi.

Ihned mezi vyvolenými

Když Hašek odtajnil svou první nominaci na přípravné zápasy, byl v ní i 190 centimetrů vysoký příbramský odchovanec, jenž oblékl reprezentační dres naposledy před rokem v kvalifikaci v Moldávii. Od té doby pro spory s předchozím vedením mužstva pozvánku nedostal. „Tonda chyběl. Takových fotbalistů v Česku moc neběhá. Myslíme si, že mužstvu má co dát,“ obhajoval „omilostnění“ trenér Hašek.

Antonín Barák (3. 12. 1994)

Hráčská kariéra: FK Příbram (2013–2016), Graffin Vlašim (2014–2015), FK Příbram (2015–2016), Slavia Praha (2016–2017), Udinese Calcio/Itálie (2017–2020), US Lecce/Itálie (2020), Hellas Verona /Itálie (2020–2022), AC Fiorentina/Itálie (2022–2024).

Reprezentace Česka: 2016–2024 (38/9)

Úspěchy: mistr české ligy 2016/2017, finalista Konferenční ligy 2022/2023

A hned se to projevilo – Barák vstřelil vítězný gól. „Cítím důvěru, které si strašně vážím, a chci ji splatit na hřišti,“ pochvaloval si záložník italské Fiorentiny.

K minulosti se vracet nehodlá. „Nechci moc mluvit, nemá to cenu. Chci výkony na hřišti ukazovat, že sem patřím a že mám kvalitu týmu pomoci. To je můj jediný cíl,“ přislíbil.

Zatímco tři „pařiče“ z olomouckého klubu Belmondo (Vladimír Coufal, Jakub Brabec a Jan Kuchta), kteří porušili interní pravidla a šli se před rozhodujícím duelem kvalifikace na Euro proti Moldavsku bavit, Hašek ponechal „ve výkonu trestu“, u Baráka je to jiný příběh.

Dostal důvěru hned. A hned ji také splácí.

Rozepře se Šilhavým

Loni v červnu levonohého středopolaře, který si v italské Serii A vydobyl už značné uznání, Šilhavý nepozval na kvalifikační duel na Faerských ostrovech. „Jeho chování v týmu nebylo vždycky správné, a tak jsme došli k tomu, že jsem ho z nominace vynechal,“ uvedl tenkrát kouč.

Zpětně se provalilo, že se Šilhavému nelíbilo, jak Barák reagoval, když ho nezařadil do základní sestavy v březnu doma proti Polsku (výhra 3:1). To posléze fotbalista připustil. „Přiznal jsem, že to je jediný moment, za který mi mohou něco říct, protože mě to naštvalo. Měl jsem formu, těšil jsem se a nějakým stylem jsem to neustál,“ kál se.

Zároveň ale odmítal, že by měl s kýmkoliv z týmu špatné vztahy, či se dokonce o spoluhráčích vyjadřoval urážlivě. „Za sebe můžu říct, že s nikým jsem neměl problém. Téměř se všemi kluky mám velice nadstandardní vztahy. Je to absolutní nesmysl,“ hájil se.

Přestože se za své chování omluvil, komunikace dál vázla. Šilhavý mu pouze vzkázal, že je míč na jeho straně. Dál nic, na usmíření nedošlo. V závěru kvalifikace chyběl. „Tonda z toho byl moc špatný,“ připouští jeho otec Antonín Barák starší, uznávaný odborník, jenž v Příbrami vychoval desítky ligových fotbalistů a několik reprezentantů včetně svého syna.

Věděl nejlépe, jak je pro potomka nároďák významný. „Jenže urovnat vztahy se nedařilo,“ krčí rameny. Oba už tušili, že dokud povede tým Šilhavý, státní hymnu si v dresu znovu neposlechne. Vazby byly přetrhané.

S novým koučem je všechno jinak. „Reprezentace mi celý rok chyběla, protože její každý zápas prožívám možná dvakrát tolik co na klubové úrovni,“ vyznal se Barák po norském návratu. „Chci být s národním týmem úspěšný, protože věřím, že současná generace úspěšná být může,“ hledí na blížící se Euro v Německu i na mistrovství světa 2026 v Severní Americe.

To mu bude dvaatřicet let, ideální věk pro oporu týmu.

Důležité zásahy

Přestože Barák nepatří mezi vyhlášené kanonýry, prosadit se v koncovce umí. To ostatně prokazuje i ve fialovém dresu italské Fiorentiny, výrazně přispěl k vyřazení izraelského týmu Maccabi Haifa v osmifinále Konferenční ligy, kdy zařídil v nastavení výhru na půdě soupeře (4:3) a pak načal skóre i v odvetě (1:1). „Daří se mu i na klubové úrovni,“ zdůrazňuje Hašek.

Teď se ostatně na Barákovy výpady, kdy umí zakončit i hlavou, což vzhledem k jeho výšce není nic překvapivého, musí připravit obrana Viktorie Plzeň, poslední český zástupce v evropských soutěžích totiž nastoupí právě proti italskému týmu ve čtvrtfinále Konferenční ligy.

V reprezentačním dresu už si Barák připsal devátou trefu, z nominovaných hráčů jsou na tom lépe jen koncový útočník Patrik Schick (18) a kapitán Tomáš Souček (12), spolehlivý exekutor pokutových kopů.

Vítězný úder proti Norsku si Barák vychutnával. „Je to hrozně příjemné,“ neskrýval. „Každý gól za nároďák takový je, moc si ho vážím,“ dodal.

Rozhodující góly dokázal Barák střílet i v minulosti. Přesnou trefou skolil v Baku domácí Ázerbájdžán (2:1) v kvalifikaci mistrovství světa 2022 v Kataru, stejně dopadlo Bělorusko v téže soutěži na Městském stadionu v Ostravě (1:0) a podepsal se i pod jediný úder v přípravném utkání v Kataru v listopadu 2017.

Poslední reprezentační gól slavil o čtyři roky později v Olomouci, když začal demolici Kuvajtu (7:0). Od března loňského roku možnost přidávat další gólové zápisy neměl.

Teď se vrací. V plné parádě. I střelecké.

Reklama

Doporučované