Život Radovana Lukavského byl neochvějně oddán herectví a dramatickému umění. A bohužel drama se nevyhnulo ani jeho životu. Přežil nejen svou manželku, ale dokonce i svého syna.
Život velkého herce poznamenaly bída a válka
Herecký matador se narodil 1. listopadu roku 1919 v Praze do poměrně chudé, dělnické rodiny. Jeho maminka byla hluboce věřící a jako malého chlapečka ho brala do kostela. Nebylo tedy divu, že se stal ministrantem, a dokonce uvažoval o dráze kněze. Studoval jezuitské Arcibiskupské gymnázium, z finančních důvodů jej však nemohl dokončit.
Maturitu získal na reálném gymnáziu v Českém Brodě, což mu otevřelo cestu na Filozofickou fakultu univerzity Karlovy, kde se věnoval češtině a francouzštině. Odtud už byl jen kousek na pražskou konzervatoř a později na Akademii múzických umění. Pravděpodobně z této doby pochází i jeho fotografie níže.
Vzdělání ale musel dostudovat až po válce, protože byl nasazen na nucené práce v Německu.
Během studií se seznámil svou o sedm let mladší pozdější ženou Ludmilou.
Rovnou do Národního
Už jako mladý, v roce 1948 nastoupil do Národního divadla v Praze, kde se hraním ještě více zdokonalil a vytvořil nezapomenutelné inscenace, které vzbudily ohlas u diváků i kritiky.
Radovanova bohatá kariéra poté určila velkou část českého dramatického umění 20. století, takže po smrti, 10. března 2008, po sobě zanechal odkaz plný působivých představení, řady filmových, televizních i rozhlasových rolí, nezaměnitelný hlas a celkově bohatý přínos české kultuře. Působil i jako divadelní pedagog.
Nezapomenutelné role
Například v roce 1958 se v Národním divadle Lukavský ujal role Hamleta, která dodnes patří k nejvýznamnějším ztvárněním této postavy v české divadelní historii. Jeho podání složité postavy Shakespearova prince ukázal jeho mistrovství a upevnil jeho postavení jednoho z předních herců své generace.
Jeho vliv přesáhl hranice divadla, když i ve filmu oživil různé historické postavy. Snad nejvýznamnější byla jeho role českého reformátora Jana Husa ve stejnojmenném životopisném filmu z roku 1954 (trilogie), která prokázala jeho hlubokou schopnost ztělesnit a zprostředkovat složité charaktery historických osobností.
Podívejte se, co o této roli řekl:
Český stát v roce 1965 ocenil Radovana Lukavského za přínos umění titulem národního umělce.
Tragédie v osobním životě
Zatímco profesně dosáhl velkých úspěchů, Lukavského osobní život poznamenala tragédie. Šťastné a spokojené manželství překazil vrtkavý osud. Herecký velikán svou ženu zbožňoval. „Cíleně s babičkou trávil čas. Například každý večer po představení si s ní sedl v kuchyni, nalil víno a povídali si. Přitom musel být za celý den hrozně unavený z lidí. Ale tahle část jeho dne patřila prostě jí. Pokud třeba někde točil nebo byl na zájezdu, vím, že babičce skoro každý den napsal byť jen stránkový dopis,“ popsala vnučka Klára Kudlová.
Neštěstí se však nikdy neptá. Když čekala Ludmila druhé dítě, kvůli vážným zdravotním komplikacím musela podstoupit interrupci. Jakkoliv si manželé druhé děťátko přáli, osud měl jiné plány. Další zdrcující zpráva přišla, když Ludmile byla diagnostikována rakovina.
Milovaná žena projevila odvahu i houževnatost: „Víš co, já se rozhodla, že budu žít. Já si řekla - copak je mým pánem teď nějaká nemoc? Tak to ani náhodou…“ Uzdravila se! Léčba byla tak úspěšná, že i lékaři nevěřícně vrtěli hlavou. Svého milovaného muže opustila v roce 2005. O dva roky později Lukavský ztratil i syna Ondřeje, který mu zemřel v náručí na infarkt. Ani s jednou ztrátou se herecká legenda nedokázala vyrovnat a v 88 letech jeho stesk po obou milovaných osobách skončil.
Své poslední dny strávil v pražském hospici, kde se mu dostávalo péče a návštěv jeho blízkých, zejména vnučky Kláry, i fanoušků. Zdravotním problémům čelil statečně a až do svého odchodu byl aktivní v umělecké komunitě. Vnučka Klára s ním v té době dělala rozhovory, které později vyšly knižně.
„Poslední tři týdny života už strávil v nemocnici s těžkým zápalem plic. Chodila jsem za ním denně. Zhruba v polovině té doby ho lékaři na pár dnů odpojili od přístrojů, zdálo se, že nemoc ustupuje. Bohužel jsem tušila, že je to probuzení pro rozloučení. Přestože musel trpět, neztratil vůbec smysl pro humor. Děda byl chlap a chlapi na smrtelné posteli nebrečí a nechtějí ponožky,“ řekla Klára.
Pohřeb s vínem a v bílém
I Lukavského poslední přání odráželo jeho celoživotní vášně, údajně vyjádřil přání vzít si do rakve láhev dobrého vína – což vypovídá o jeho lásce k životním radostem a o charakteru, který ukazoval na jevišti i mimo něj. Jak řekla jeho vnučka, „nebral smrt jako konec, ale naopak jako začátek něčeho nového. On se smrti nikdy nebál. Kromě toho mu pomohlo také to, že pořád hrál. Děda divadlo miloval.“
Jméno Radovana Lukavského je dnes v českém divadle a filmu symbolem dokonalosti, dokonce se v médiích psalo, že s jeho odchodem odešel poslední skutečný herec své generace neboli staré gardy. Jeho výkony dodnes inspirují herce i diváky a jeho trvalý vliv na českou kulturu je svědectvím o síle divadelního umění formovat nejen kariéru jednotlivců, ale i celého národa.
A nyní už slíbená fotka z mládí:
Radovan LUkavský zamlada
Přátelé a kolegové na něj vzpomínali nejen jako na vynikajícího herce, ale také jako na člověka s velkorysým srdcem, jehož láska k lidem byla stejně hluboká jako láska k divadlu.
Zdroje: www.lifee.cz, www.ahaonline.cz, cs.wikipedia.org, www.csfd.cz, medium.seznam.cz
