Zemědělec roku Petr Kareš: „Místo meruněk začneme pěstovat révu“

Rozhovor s jedním z vítězů soutěže Zemědělec roku 2023

Jedním z podniků oceněných v soutěži Zemědělec roku 2023, kde bylo klíčovým parametrem hodnocení finančního zdraví, se stala Ovocnářská biofarma Kareš z Ostroměře na Jičínsku. Ing. Petr Kareš převzal v rámci slavnostního večera 22. ročníku soutěže ve Škoda Muzeu v Mladé Boleslavi hned dvě ocenění – stal se Zemědělcem roku v Královéhradeckém kraji a současně Nejlepším ekologickým zemědělcem.

Zdroj: časopis Zemědělec; titulek Lovíme.bio

Můžete stručně charakterizovat svůj podnik?
Jsme rodinná ovocnářská biofarma, hospodaříme zhruba na 40 hektarech. Již čtvrtým rokem se věnujeme ekologickému pěstování ovocných plodin s certifikovanou bioprodukcí, předtím jsme se od roku 2003 zabývali integrovanou produkcí. Největší podíl sadů tvoří jabloně, dále pěstujeme meruňky, třešně, švestky a hrušně.

Naši produkci dodáváme do systému Scuk, menším obchodům v okolí, prodáváme také ve vlastní prodejně a část produkce zpracováváme na mošty, džemy a povidla a část ovoce sušíme v naší sušárně.

Co je podstatou dobré a zdravé ekonomiky vašeho podniku a na co se chcete v budoucnu zaměřit?
V rámci certifikované ekologické produkce se nám vyplatí dělat vše od A do Z – ovoce vypěstujeme, prodáme čerstvé i zpracujeme. Hledáme nové metody pěstování, chceme se zaměřit na rezistentní odrůdy a intenzivnější produkci v systému Fox s vícero kmeny na jednom stromě, díky kterému stoupne výnos o 20 až 40 procent.

Pro snížení pracnosti chceme omezit ruční řez a zaměřit se na mechanizovaný, tomu je třeba ale uzpůsobit výběr odrůd a výsadbu stromů. Také chceme ve spolupráci s Výzkumným a šlechtitelským ústavem ovocnářským Holovousy, s. r. o., vyzkoušet robotickou sklizeň jádrovin.

Do budoucna máme v plánu vybudovat menší farmářský obchod s přípravnou a menším skladem, vlastní skladovací prostory zatím nemáme. Plánujeme také zřídit výdejní automat, kde by si mohli zákazníci kdykoli koupit například vaničky s třešněmi nebo mošty.

Jak se díváte na současnou zemědělskou politiku České republiky a Evropské unie?
V tuzemsku jsou nastavené dotace tak, aby každý něco dostal, ať už má malou farmu do 150 hektarů, nebo velký zemědělský podnik. Myslím si, že je potřeba do segmentu, který se má rozvíjet, investovat více peněz, jinak bude stagnovat. Může se stát, že nakonec skoupí velké podniky ty malé a v ČR bude působit jen několik velkých zemědělských firem a několik málo srdcařů, kteří budou chtít v oboru zůstat.

Co byste vzkázal našim či evropským politikům ve vztahu k zemědělství?
Vzkázal bych jim, aby nevymýšleli zbytečnosti. Evropa chce být zelená, proti tomu nejsem, ale vidím, že nám ujíždí vlak. Vstupy do zemědělství jsou čím dál dražší a dotace to nezachrání, spíš někoho jen ukolébají, že toho nemusí pěstovat tolik.

Pokud chtějí naši politici podpořit české pěstitele, ať je podpoří a nechodí kolem horké kaše. Je tu velké lobby velkých firem, které prosazují svoje zájmy. Pěstitelé ovocných plodin, kteří vykácí sady, už se k pěstování ovoce pravděpodobně vracet zpátky nebudou.

V našem oboru je třeba být tzv. Ferdou Mravencem – kromě pěstitelských znalostí musíme být současně soustružníky, svářeči a opraváři zemědělské techniky atd. Chybí nám tu odbytová družstva, která fungovala za první republiky.

Dobrou myšlenkou byl i systém výkupu ovoce a zeleniny za socialismu. Velká odbytová družstva fungují v zahraničí například v Itálii nebo na Slovensku. V ČR si ale každý „hraje na vlastním písečku“. Domnívám se, že by měla být nastavena jedna cena a měl by u nás fungovat systém poradců.

Co si myslíte o kácení ovocných stromů v tuzemsku, souvisí to s podnákladovou výkupní cenou produkce?
Myslím si, že stromy kácí buď soukromník, který už nemá pokračovatele a půdu prodá nebo pronajme, nebo zemědělské družstvo s přidruženou ovocnářskou výrobou. Ovocnářství je proti klasické polní výrobě náročné na dostatek pracovní síly a ruční práci.

Pokud jde o výkupní cenu produkce, souvisí to s nadvládou obchodních řetězců v tuzemsku. Řetězce nemají zájem nakupovat lokální produkci, protože mají svoje distribuční centra, ze kterých rozváží zboží do obchodů. U našich sousedů v Rakousku nebo Polsku může proti tomu farmář dovézt svoji produkci přímo do obchodu, kde mají například koutek s bioprodukty.

Myslím si, že v ČR budou ovoce dál pěstovat farmy, které mají o obor zájem, možná na menší ploše, a budou produkci prodávat ze dvora. Do řetězců budou pak zřejmě dodávat jen velcí pěstitelé ovoce.

Co vás jako pěstitele ovoce ještě trápí?
Zapeklité počasí, kdy zima je mírná a pak přijde mráz v době květu stromů, loni nám takhle pomrzly meruňky. Místo standardních 15 tun jsme sklidili jen 237 kg. To může být do budoucna problém a budeme hledat jiné možnosti, třeba začneme pěstovat stolní odrůdy révy vinné a budeme je moštovat. Plochu meruněk budeme zmenšovat, ale ještě jim dáme šanci a zkusíme je vysázet na naše svažité pozemky.

Co se vám líbí na práci v ovocnářském oboru?
Je to taková adrenalinová práce venku na čerstvém vzduchu, kdy je každý den jiný a každou chvíli vás něco překvapí.

 

Autorka: Lucie Poláková pro časopis Zemědělec

Foto: archiv Petra Kareše

 

Soutěž Zemědělec roku pořádá vydavatelství Profi Press ve spolupráci s Agrární komorou ČR, Zemědělským svaze ČR, Českomoravským svaz zemědělských podnikatelů a Společností mladých agrárníků. Odborným garantem celé soutěže je Ústav zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI). Cílem soutěže je zviditelnit zemědělství, najít a ve slavnostní atmosféře vyhlásit a ocenit nejlepší zemědělce pro jednotlivá výrobní zaměření a regiony ČR. Soutěž je otevřená pro všechny právně-organizační typy zemědělských podniků a farem. Hodnocení a pořadí v soutěži se stanovují na základě výpočtu porovnatelného ekonomického parametru, která umožňuje porovnat výsledky různých kategorií podniků.