Dřív byly v podstatě jen dvě možnosti. Buď měli majitelé zemřelého zvířete pozemek, na kterém tělo pohřbili, nebo jej museli zanechat u veterináře, od kterého putovalo s dalším „odpadem“ do kafilerie. Pro ty, pro které byli jejich pes či kočka nejlepším přítelem, to bylo v podstatě nepředstavitelné.
V roce 2003 se v České republice otevřely brány prvního krematoria pro zvířata. Jeho zakladatelé František Foltýn a Jiří Bezděk pracovali v oboru a už v 90. letech při služebních cestách po Francii zaznamenali kremační pece i pro zvířata. V Brně tehdy otevřeli vlastní, se speciálně vyvinutou kremační pecí.
Zatímco tehdy se na obor pohlíželo spíš jako na kuriozitu a často i jako na „rozmazlenost“ zvířecích páníčků, dnes je to relativně běžná záležitost.
„Počet našich klientů se každý rok mění, ale za dobu naší téměř desetileté existence jsme již pomohli rozloučit se s milovaným zvířátkem tisícům klientů,“ říká spolumajitel Krematoria Praha a předseda Asociace zvířecího pohřebnictví Jan Šípek.
Ve zvířecím krematoriu v Běchovicích mají i obřadní síň, kde se lidé mohou rozloučit se svým mazlíčkem
Nejčastěji se na ně obracejí majitelé psů, druhou nejpočetnější skupinou klientů jsou chovatelé koček a králíčků. „Výjimkou ale nejsou ani jiná zvířátka, jako třeba papoušci, morčata či křečci,“ dodává Jan Šípek.
Zajímavá jsou i další statistická data, jakkoli jsou logická: o služby zvířecích krematorií je větší zájem v zimě, kdy je zmrzlá půda, a i ti páníčci, kteří by jinak svého parťáka pochovali třeba na zahradě, pod tlakem okolností volí tuto možnost.
Větší zájem je i ve velkých městech, kde žije více lidí a s nimi i větší počet mazlíčků. „Je to dáno i tím, že ve městech žije většina lidí v činžovních či panelových domech a nemají zahrádku, kde by mohli případně své zvířátko pohřbít, a také mají častěji ke svým zvířátkům bližší vztah a berou je jako součást rodiny,“ zmiňuje další důvod Jan Šípek.
Zvířecích krematorií je dnes po celé republice zhruba desítka a v plánech jsou i další, protože po jejich službách je poměrně vysoká poptávka. Kde není krematorium, tam obvykle najdete aspoň pohřební službu, která umí vše zařídit.
Cena samotné kremace se odvíjí primárně od váhy zvířete, u malého psa nebo kočky s váhou pod 5 kg obvykle stojí kolem 3,5 tisíce korun, u těch patnáctikilových se cena pohybuje o 2 tisíce korun výš.
Cena záleží jak na konkrétním krematoriu, tak na tom, co všechno je v ceně – někdy je poplatek za uchování těla zvířátka ve speciálním chladicím boxu, papírová rakev a základní plastová urna už v ceně, někde je vše účtováno jako jednotlivé položky.
Krematoria a pohřební služby obvykle nabízejí i doplňkové služby, jako jsou otisky tlapiček, fotografie, květinová výzdoba nebo třeba šperky.
„Zhruba každý druhý klient si objedná hezčí urničku, otisk tlapičky či šperk s popelem. Přibližně každý desátý klient se se svým zvířátkem chce ještě naposledy rozloučit v obřadní síni a jen asi 4 procenta majitelů chtějí i sledovat celý proces kremace od začátku do konce,“ přibližuje různorodé požadavky klientů Jan Šípek.
Mezi další služby, které krematorium nabízí, je například i zhotovení šperku s popelem mazlíčka
Na vzestupu jsou i zvířecí pohřebiště
Jak bylo už výše řečeno, kromě kremace je tu i možnost pohřbu takzvaně do země. Jakkoli to řada lidí dělá, pohřbít zvíře na vlastní zahradě obvykle není tak úplně legální. Veterinární zákon na možnost „pohřbít zahrabáním zvířata v zájmovém chovu“ výslovně myslí a podmínky přesně upravuje.
Rozhodně byste takto neměli pohřbívat zvíře, které zemřelo na neznámou nebo infekční chorobu, a rozhodně takto nesmíte pohřbít ani zvířata vyžadující péči podle zvláštního právního předpisu – například jedovaté plazy nebo řadu ptáků.
Vybrané místo k pohřbení, byť malého psa, by mělo být vždy na vašem pozemku (nebo musíte mít povolení majitele), minimálně 200 metrů od vodního zdroje, aspoň 100 metrů od obytných staveb a pozemních komunikací, 50 metrů od hranice pozemku a nad tělem zvířete musí být aspoň 50 cm zeminy do úrovně okolního terénu. Pohřbít zvíře na svém pozemku legálně je tak téměř nereálné.
Pokud se rozhodnete těchto požadavků nedbat a vystavit se možnému postihu, z praktických důvodů dodržte alespoň hloubku hrobové jámy a to, že navrch hrobečku patří například plochý kámen, aby tělo nemohlo vyhrabat žádné jiné zvíře.
Druhá – a zcela legální – možnost je využít služeb zvířecích pohřebišť. Tradice zvířecích hřbitovů je i v našich zemích poměrně dlouhá, své psy pohřbívali především „panští“ už v 19. století, posvátná zvířata ale byla pohřbívána už ve starověku. Na hřbitovech dochovaných z 19. a první poloviny 20. století jsou pochováni nejčastěji lovečtí psi, výjimkou ale nejsou ani plemena, která se chovala čistě pro pomazlení.
Dnes najdete zvířecí pohřebiště rozesetá po celé zemi a jejich využití vyjde o něco levněji než kremace, pohřbít samozřejmě můžete jak tělo zvířátka, tak i urničku. Uložení do hrobu se i s nájemným na deset let obvykle pohybuje kolem 6 tisíc korun, částka se ale opět liší podle váhy a k ní i předpokládané plochy hrobu, v Hradci Králové a v Pardubicích se částka stanovuje jen podle plochy hrobového místa. Osobní účast u uložení zvířátka do hrobu je často rovněž zpoplatněna.
Statistiky
37 % Čechů (1,67 mil. domácností) chová psy
23 % (1,04 mil. domácností) chová kočky
11 % (0,96 mil. domácností) chová psy i kočky zároveň
18 % psů a 9 % koček v českých domácnostech je starších 12 let
31 % psů a 13 % koček je 8–12 let
Zdroj: Generali Česká pojišťovna
Související články
Březnové číslo časopisu Receptář je právě v prodeji.
Zdroj: časopis Receptář
