Ivan Jonák: Diskokrál se slámou v botách

Ivan Jonák se před revolucí živil jako popelář, vyhazovač, vekslák nebo taxikář. během dob kdy taxikařil si našel kontakty, díky kterým se mu po revoluci podařilo rozjet jeho proslulý podnik Discoland Sylvie. V roce 1983 si po kratší známosti vzal svou manželku Ludviku.

Po revoluci se svou manželkou a společníkem z Německa, Helmutem, založil Discloland. Ludvika měla výuční list v oboru gastronomie, a tak mohla otevřít podnik se stravovacím zařízením. Helmut byl v podstatě počáteční kapitál a Jonák byl mozek celého nápadu s otevřením Discolandu. V roce 1992 byl Discoland otevřen a postupně se stal velmi vyhledávaným podnikem. Discoland nabízel taneční večery, kuchyň otevřenou 24h denně a večery s dámským striptýzem. Podnik neměl konkurenci, co se týče nabízeného programu a vydělal klidně až milion korun za noc. Jonák si hrál na mafiána, byl ověšeným zlatem a neváhal tasit zbraň před novináři, aby se pochlubil. V Discolandu byl k vidění krokodýl, hadi se kterými tančily striptérky, vířivka na pokoji, solárium v ložnici. Podnik navštěvovali celebrity, ale i se zde setkávali mafiáni devadesátých let. Jonák se rád s každým významným fotil a fotografie si vystavoval na zeď, přímo u hlavního vstupu do Discolandu. Tohle všechno z něj udělalo kontroverzní postavu devadesátých let. Díky jeho postavení majitele luxusního podniku, neměl o přízeň žen nouzi. Proto se také rozvedl se svou manželkou Ludvikou. Ludvika si otevřela stánek se zeleninou a chtěla svůj podíl v Discolandu prodat. Což pro Jonáka znamenalo konec jeho kralování. On podnik provozovat nemohl, protože nebyl ani vyučený. A tak se rozhodl, že Ludvika, matka jeho dvou dětí zmizí z povrchu zemského a tím si zachová podnik a své postavení ve společnosti.

Ivan Jonák si najmul tři muže na vraždu své manželky. Objednaná vražda se na první pokus nepodařila. Ke stánku se zeleninou, kde Ludvika prodávala přišli tři muži. Jeden si od ní kupoval ovoce, další dva vstoupili dovnitř. Jeden z mužů držel v ruce zbraň s tlumičem, ale Ludvika je vytlačila ze stánku ven a zamkla se.

Druhý den se u stánku kolem poledne objevili jiní tři muži. I oni sem přijeli s jasným úkolem, zabít Ludviku. Jiří Tokár namířil zbraň na Ludviku a jediným výstřelem ji usmrtil. Již krátce po vraždě se vyrojili spekulace, zda za vraždou nestojí Ivan Jonák, konkrétní důkazy ovšem chyběli. Jonák v té době vydal prohlášení do medií, že za informaci vedoucí k dopadení pachatele, dá odměnu sto tisíc korun. Ludvika nechala u své sestry dopis, ve kterém stálo, že má obavy o svůj život a že se bojí Ivana Jonáka.

V roce 1994 se stal opakovaným terčem útoků i sám Jonák. Někdo mu prostřelil tvář a pod jeho vůz umístil výbušninu. Tyto skutky se nepodařilo policii nikdy objasnit.

V roce 1994 policie vzala do vazby Jonáka v souvislosti s vraždou jeho ženy. Soud začal v roce 1996, jen dokazování se táhlo rok. Svědci tvrdili, že se Ludvika Jonáka bála, jiní zase opak. Společník Discolandu Helmut řekl, že po něm Jonák chtěl likvidaci své ženy. U soudu se také četlo prohlášení, které Ludvika napsala pro případ, že by se jí něco stalo. Ludvika v něm v případě své smrti vinila Jonáka. Jonák u soudu tuto listinu zpochybnil. Ivan Jonák dostal výjimečný trest, za vraždu své manželky v trvání osmnácti let.

Opustil vězení v roce 2014. Znovu nabité svobody si moc neužil. Zemřel v roce 2016, krátce před svými šedesátými narozeninami. Celé roky v kriminále toužil po tom, jak otevře znovu Discoland a naskočí zpět do života, kde vystoupil. Jenže tento vlak už dávno odjel.