Sněženky a machři: Režisér Smyczek si prošel v dětství mnoha konkurzy. Když sám vybíral obsazení, někdo ho zaskočil

Sněženky a machři: Režisér Smyczek si prošel v dětství mnoha konkurzy. Když sám vybíral obsazení, někdo ho zaskočil
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Film Sněženky a machři se řadí mezi nejpopulárnější rodinné komedie, přestože od jeho natočení uplynulo už přes čtyřicet let. Filmem si připomínáme nejen dětské hrdiny, ze kterých jsou dnes v mnoha případech uznávaní herci, ale i krásné české hory.

Studenti si na lyžařský výcvik vyjeli hned na několik míst. Natáčelo se hlavně ve Špindlerově Mlýně. Svůj interiér před filmaři odhalila Moravská bouda, jedna z nejpopulárnějších bud v Krkonoších, která se nachází v nadmořské výšce 1225 m. Právě z této boudy rozverní účastníci lyžařského pobytu lezli ven z oken.

Pro potřeby venkovních záběrů filmařům posloužila chata Smetánka v Peci pod Sněžkou. Právě před touto chatou sedí profesor Karda a Boženka, když podezírají největší hvězdy ze žákovského osazenstva (trio Cabadaj, Mácha, Převrátil), že pašují v batohu na pokoj alkohol. Jenže tentokrát se musí potýkat s mazanými studenty, kteří jsou vždy o krok napřed před dospělými, kteří je musí hlídat.

Ve filmu se objevil i lyžařský vlek na Hnědý vrch. Ten však, na rozdíl od chaty Smetánky, budete hledat marně. Byl nahrazený moderní čtyřsedačkou. Ve filmu se objevila i klikatá cesta z Vrchlabí do Špindlerova Mlýna, která způsobila jednomu studentovi nevolnost. Pozorný divák pozná i Martinovu boudu, kam zavítal i Tomáš Holý ve filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku.

Místo, které si filmaři pro natáčení slavného filmu v roce 1983 vybrali, se od té doby změnilo jen velmi málo. Chata Smetánka nad Pecí pod Sněžkou stojí dodnes a stále je z ní cítit závan starých časů. První turisté ve stavení na úpatí Liščí hory pobývali už na začátku 19. století.

Chata Smetánka, která svou podobu získala v roce 1930, je však jednou z mála vzpomínek na časy minulé. Široké okolí Pece pod Sněžkou se mění v moderní lyžařské centrum plné moderních hotelů a apartmánů.

Drobné perličky z natáčení

Alkoholový mejdan tvůrcům trochu zavařil. Ideologickému dozoru, který kontroloval nezávadnost filmu, se nelíbilo, že by měly děti pod dohledem dospělých pít alkohol. Soudruzi se báli se, že by to mohlo ovlivnit rodiče, kteří by odmítali pustit své děti na lyžařský výcvik. Třeba v Severomoravském kraji si film na cestu do kin musel chvíli počkat.

Karel Smyczek věděl, co obnáší hrát v dětském věku, a proto měl velice šťastnou ruku při obsazování dětských rolí. Mnoho z dnešních uznávaných herců bylo objeveno právě tímto režisérem ještě v dětském věku. Při natáčení této komedie už věděl, co čekat od Michala Suchánka, protože s ním už natáčel. Nově potom obsadil Václava Koptu a Evu Jeníčkovou.

Samostatnou kapitolu vytvořil během konkurzu Jan Antonín Duchoslav, který se nepřišel ucházet o roli, ale dělal doprovod několika slečnám. Svým suverénním vystupováním a vtipem režiséra zaujal natolik, že s ním nechal natočit několik zkušebních záběrů. Když se o něm dozvěděl, že je také výborným lyžařem, bylo rozhodnuto.

Režisér se zmínil, že během natáčení hrával štáb karty a Duchoslav hodně stál o to, aby si mohl také zahrát. To mu však nebylo dovoleno a nebylo to z výchovných důvodů. Nejspíš by všechny obral!

Práce s mladými měla své kouzlo, ale i režisér měl trochu obavy, aby se nestalo něco mimo kamery, a proto nad ránem obcházel pokoje a hlídal, zda je každý ve své posteli.

Ve filmu si zahrála i řada neherců

Tím nejvýraznějším byl kotelník, kterého si střihl filmový architekt Boris Halmi. A hrál ho opravdu dobře. Film zvěčnil i režiséra Karla Kováře, který hrál vedoucího horské boudy. Pět let po natáčení spáchal ve čtyřiatřiceti letech sebevraždu.  

Na lyže se postavila i herečka, která nikdy nelyžovala

Valentina Thielová padla režisérovi do oka už při práci na jiném filmu, který se točil v domě, kde bydlela. Byla tenkrát ještě dítětem v herecké roli. Rozhodl se ji obsadit za každou cenu a vůbec mu nevadilo, že měla z lyžování hrůzu a i stání s lyžemi na nohou pro ni byl životní výkon.

Ozdobou filmu byla určitě krásná Veronika Freimannová, která si věkem spíše rozuměla se svými svěřenci než s pedagogickým dozorem. To, že se do ní jeden ze studentů zamiloval, nebylo nic divného.

V jednom z rozhovorů režisér zmínil i hereckou legendu Radoslava Brzobohatého, který neměl žádné hvězdné manýry a dokázal se vléct s těžkým filmařským nákladem sněhem, když selhala objednaná rolba. Je škoda, že tak výrazný herec nedokázal předat svou mužnost svému jedinému synovi.

Film možná budil dojem, že si herci pobyt na horách užívali, ale opak byl pravdou. Přicházela jedna pohroma za druhou. Když v zimě selže třeba kotel ústředního topení, tak horská chata není zrovna vlídné prostředí. Nakonec se některé záběry dotáčely v barrandovské rekvizitárně. A některé záběry ze zimní krajiny vznikly mnohem později. Pokoje učitelek se dotáčely ve spěchu na jedné z pražských ubytoven.

Největší peklo však zažili filmaři během noční scény, kdy některé děti před boudou použili igelitové pytle a ve velké rychlosti mizely ve tmě, kam už reflektory nedosvítily. Jeden z dětských herců musel dokonce na vyšetření do nemocnice, aby se štáb ujistil, že srážka s hrazením vleku nezanechala následky.

Nebylo lehké sehnat pro Mariku exkluzivní lyžařskou kombinézu. Barrandovské studio nemohlo oficiálně nakupovat v tehdejším Tuzexu. Kombinéza byla jen zapůjčená a všichni se strachovali, aby se nezničila.  

Režisér nenechal na place moc prostoru pro improvizaci. Jen naprosto nečekaná hláška „Teda, ty máš péro, Viki!" ve filmu zůstala.

Oblíbenou komedii si připomeneme 14. března na Primě.

Zdroje článku: