Skála na levém břehu vodní nádrže Orlíku, v lokalitě nazývané Vinice, normálně není ničím moc zajímavá. Teď si ale získala pozornost i samotného ministra. Uvnitř ní by totiž mohla vzniknout za desítky miliard korun přečerpávací vodní elektrárna, jedna z mála v Česku.
„Tudy bychom razili potrubí. Byly by to dvě roury o průměru 4,5 metru. V této skále by byla podzemní část elektrárny se čtyřmi turbínami, každá o výkonu 110 megawattů,“ ukazuje na skálu Petr Kubala, generální ředitel Povodí Vltavy. Odtud by se trubky táhly na tři kilometry vzdálený vrchol kopce Pteč, kde by se vystavěla velká vodní nádrž.
Skalní masiv omývaný vodou z Orlíku, z nějž by se voda do kopce čerpala a procházela jím i zpět, je teď do velké míry obnažený. Kvůli stavebním pracím na bezpečnostním přelivu hráze je hladina v nádrži o více než 6,5 metru níž, než je běžné.
Lokalita Vinice, která je několik kilometrů proti proudu od samotné přehrady, je jedno z šesti míst, jež ministerstvo životního prostředí vytipovalo pro stavbu nové přečerpávací vodní elektrárny. Ty má v současné době Česko jen tři.
„Těch šest míst jsme vybrali jako lokality s nejmenším dopadem těchto staveb na životní prostředí,“ vysvětluje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Z pohledu vlivu na přírodu by budování této přečerpávací vodní elektrárny mohlo být snazší než na jiných místech. Ministerstvo odhaduje, že by tu mohla vzniknout za 14 let. „To je na takovou stavbu velmi krátká doba,“ hodnotí Kubala.
Jenže bez komplikací to také nebude. Jak HN zjistily, obce, kterých se záměr týká, o něm zatím téměř nic nevědí a jejich zástupci se mu hodlají postavit. „Pro nás je to nemilé překvapení. Nikdy jsme tady o možnosti výstavby přečerpávací vodní elektrárny neslyšeli. Určitě se s tím záměrem neztotožňujeme,“ reaguje David Kaiser, starosta Bukovan. Právě na jejich katastru je 633 metrů vysoký kopec Pteč.
„Osobně určitě budu proti tomuto záměru,“ říká Markéta Mazourová, starostka Zbenice, další obce pod kopcem. Záměr by podle ní mohl ohrozit i obecní zdroj pitné vody, protože vesnice je zásobována z vodních pramenů, které se táhnou z Pteče. To vše by ještě bylo nutné vyřešit během posuzování vlivu stavby na životní prostředí (EIA), které by jako u jiných velkých projektů proběhlo.
Sám ministr Hladík k odporu místních říká, že záměry na vznik nových přečerpávacích elektráren jsou „hodně na začátku“. A pokud do nich budou chtít Povodí Vltavy nebo energetická společnost ČEZ investovat, jednání s místními je teprve čeká. „Lokality jsme posoudili jen z pohledu na životní prostředí a možnosti technické realizace,“ vysvětluje Hladík.
Podle plánu jeho úřadu by na kopci, který je nyní zalesněný a volně přístupný, vznikla velká vodní nádrž podobná té z Dlouhých strání, kde je největší přečerpávací vodní elektrárna v Česku. Kopec Pteč by se kvůli nádrži seříznul a částečně vydlabal.
Nádrž na kopci by měla objem zhruba 4,4 milionu kubíků. Oproti tomu zmíněné Dlouhé stráně v Jeseníkách mají celkový objem o milion kubických metrů menší. Mají ale větší výkon. Zatímco u Vinice se předpokládá instalace čtyř turbín, každá o výkonu 110 MW, Dlouhé stráně mají 2 x 325 MW. Větší výkon je daný nadmořskou výškou, kterou voda překonává. Přečerpávací elektrárna v Jeseníkách má spád téměř 511 metrů, největší v Česku. V případě Vinice by to bylo zhruba 300 metrů.
Investice se vrátí do 15 let
Odhadované investiční náklady elektrárny v lokalitě na Vinici jsou 28 miliard korun. Povodí Vltavy zatím předběžně počítá s tím, že investice by se mu vrátila do 15 let. „Teprve to budeme počítat. V roce 2010 byla u tohoto záměru spočítána návratnost deset let,“ říká Jiří Pechar, ředitel technické sekce Povodí Vltavy.
Návratnost investice bude do velké míry záležet na cenách elektřiny na trhu. Lze ale předpokládat, že v dalších letech obecně levnější nebude. Jen v době, kdy naplno pojedou například fotovoltaické elektrárny, tedy při hodně slunečních dnech, bude elektřina levná.
Právě takových situací hodlají přečerpávací vodní elektrárny využívat. Při levné elektřině čerpají vodu do vyšších poloh, a když elektřina zdraží, tak ji pustí dolů a vyrábí z ní elektřinu. Přečerpávací vodní elektrárny tak nejen vydělávají, ale i skvěle doplňují jiné obnovitelné zdroje energie. Fungují jako velké vodní baterie a vyrovnávají přenosovou soustavu.
Větrníky v Česku opět rostou, obce na nich mohou slušně vydělat. Odborníci radí jak
Roční výroba elektrické energie u této elektrárny by činila kolem 218 tisíc MWh. Jen pro představu, nyní se jedna MWh elektřiny na burze prodává za 80 eur, tedy 2000 korun. Při takové ceně by elektrárna mohla utržit kolem 440 milionů korun ročně.
„Využívání energetického potenciálu, který skýtají vodní díla ve správě Povodí Vltavy, zapadá do celkové strategie rozvoje našeho podniku. A to jak z hlediska ekonomického přínosu, tak z hlediska podpory postupného snižování závislosti Česka na fosilních palivech ve prospěch obnovitelných zdrojů,“ uvádí Kubala.
Povodí Vltavy již nyní provozuje 22 malých vodních elektráren a letos 1. března zahájilo výstavbu další, na Vltavě v Klecanech u Prahy.
Vybíralo se z desítek míst
Ministerstvo seznam šesti míst pro „přečerpávačky“ vybíralo z několika desítek lokalit. Částečně přitom vycházelo ze studie, kterou zpracovalo ministerstvo průmyslu a obchodu už v roce 2010. Do seznamu se teď navíc dostaly i lokality, které vytipovalo přímo ministerstvo životního prostředí nebo podniky Povodí.
Kromě zmíněné Vinice-Pteč jsou mezi šesti tipy ještě hráz Orlíku, Slapy, Pastviny, Libochovany a Slezská Harta. Všechno to jsou místa na již existujících přehradách.
Seznam nemusí být konečný. „Existují i další lokality, například v potěžebních územích, těmi jsme se ale zatím nezabývali,“ vysvětluje ministr Hladík, proč v seznamu nejsou například severočeské hnědouhelné doly, po jejichž uzavření se zvažuje vznik soustavy jezer, mezi kterými by bylo možné přečerpávat vodu.
Z těch ministerstvem vytipovaných lokalit má nejblíže k realizaci projekt přečerpávací vodní elektrárny v hrázi vodní nádrže Orlík. Tam už léta funguje vodní elektrárna s výkonem 4 x 91 MW. Společnost ČEZ ji ale má v úmyslu přestavět na částečně přečerpávací – dvě turbíny by nově byly schopné vodu i čerpat. Do Orlíku by čerpala vodu z Vodní nádrže Kamýk, která je hned pod ním.
Rozšíření funkce Orlíku by mělo proběhnout v rámci celkové modernizace, ke které má v následujících letech dojít. V ideálním případě by měla být hotová do konce roku 2030. Náklady odhaduje ČEZ na nižší jednotky miliard korun, což je nesrovnatelně méně, než kdyby se budovala úplně nová přečerpávací elektrárna nebo se stavěla nová vodní nádrž.
ČEZ provozuje v současnosti celkem tři přečerpávací zdroje. Dlouhé stráně, Dalešice u Jaderné elektrárny Dukovany a pak také Štěchovice, které stejně jako Orlík leží na Vltavě.
Aktuálně ještě zvažuje další dva projekty přečerpávacích elektráren – v Trmicích, kde by k tomu využil odkalovací nádrže, a na Lipně, kde se zvažuje více variant, včetně přečerpávání vody mezi Velkým a Malým Lipnem.
