Článek
Nečekaně „útočný“ monolog
Stejně jako v rocích 2017, 2018 a 2023 provázel Oscary i letos americký late night moderátor Jimmy Kimmel. Co zůstalo stejné bylo chválení místních umělců za jejich úspěchy loňského roku, přičemž v něčem byl letošní monolog jiný. Kimmel se nebál do celebrit narážet a vtipným sarkasmem poukázat na jejich nedostatky. To, co Ricky Gervais již dokonale realizoval na Golden Globes, zkusil Kimmel (samozřejmě v mnohem mírnější verzi) napodobit i zde – a upřímně, povedlo se mu to líp, než bych čekal. Dokonce si troufl vystřelit si z Hollywoodu, kdy poukázal na úspěšný boj autorů scénářů a herců proti umělé inteligence. Na to oznámil, že se hollywoodská garda musí bát pouze mladších a hezčích herců a hereček, ale aspoň už ne nějakého ChatGPT.
Hned po monologu začíná slavností předávání cen. První nominované jsou herečky ve vedlejších rolí. Zajímavost letošních Oscarů bylo množství laudátorů. Všechny čtyři nejdůležitější ceny pro herce byly představeny pěticí minulých vítězů. Šaramantní novinka, ačkoli právě tento způsob se velice dobře postaral o to večer zásadně prodloužit, protože každý laudátor dostal svých 45 až 60 vteřin nekončícího chválení svých kolegů. Jak jinak, sebechvála a poklepání na vlastní ramena je Hollywoodskou doménou. Vítězkou v kategorií nejelepší vedlejší herečka se stala mimochodem Da’Vine Joy Randolph, jež ve svém poděkování řekla: „Myslela jsem si, že musím být někým jiným, abych něčeho dosáhla, ale musím být jen sama sebou.“ Docela ironie, když se vezme v potaz, že Oscara dostala za povolání, během kterého předstírá, že je někým jiným.
Hodně překvapivé bylo, že Oscary letos netlačily tolik na to být „woke“ či „přehnaně politicky korektní“. Spíše se vše vrátilo do starých kolejí, kdy každý vítěz poděkoval svému agentovi, své rodině a akademie a řekl něco o tom, že sny se mohou splnit, když v ně věříte.
Pamětihodné a nešikovné momenty
I když většina řečí a poděkování vítězů bylo na jedno kopyto, tři momenty vyčnívaly: Za prvé, Billie Eilish a její bratr Finneas O´Connell. Teprve 22letá Eilish vyhrála již druhého Oscara, a očividně s tím nepočítala – řeč byla mnohem uvolněnější a více spontánní než u ostatních, kde si člověk mohl myslet že už 15 let trénují na tuto chvíli.
Za druhé: Robert Downey Jr. Jeho třetí nominace mu konečně přinesla zlatého mužíka, a jak se od něj dalo čekat hodil do svého poděkování několik vtípků. A za třetí: Cord Jefferson. Režisér a autor scénáře pro film „Americká fikce“ konečně jednou entuziasticky řekl na velkém pódiu před kompletní akademie to, co si mnoho z nás myslí – Hollywood by se neměl bát nových projektů. Proč to musí být vždy jeden velký film, nejčastěji nekreativní pokračování, který vydělá přes 200 milionů dolarů? Mnohem lepší by bylo nechat natočit třeba deset nových, kreativních a unikátních námětů, kde by každý z nich vydělal třeba jen 20 milionů. Výdělek zůstane stejný, ale lidé by si z kina odnesli mnohem víc, než třeba z 13. dílu „Rychle a zběsile“ (poslední část této věty Jefferson neřekl, jen se tu více rozepisuji o svém názoru na bezhlavě a zbytečně natočená pokračování).
Mezi pamětihodné momenty, jenž se zapíší do oscarové historie, neomylně patří následující tři chvilky: Nečekaný a předem ani neohlášený výstup Arnolda Schwarzeneggera a Dannyho DeVita. Herecká dvojice se vedle sebe objevila v komedií „Dvojčata“ z roku 1988, a chemie mezi nimi nezmizela ani 36 let po jejich společném filmu. Na víc je spojuje další vlastnost – oba bojovali proti Batmanovi. Další skvělý detail: Batman Dannyho DeVita Michael Keaton seděl přímo před nimi, není tedy divu, že se najednou oba do něj pustili.
Druhý meme-moment byl nejspíše nejbarevnější, nejdetailnější a nejméně vážně myšlený hudební výstup pro písničku, jež dostala nominaci na Oscara. Tento výstup měl opravdu víc než všechno, co si zasloužil: Ryan Gossling se slunečními brýlemi a kovbojským kloboukem v růžovém saku, zhruba 120 tanečníků, Mark Ronson s velmi hlubokým výstřihem, celé divadlo zabarveno do růžova, zpívající herečky v prvních řadách a legendární kytarista Slash se postaral o sólíčko. Oscara sice nedostal (samozřejmě, příliš odlehčený a nedostatečně vážný), ale přesto absolutně legendární výstup.
A na konec se musíme zmínit o dvou scének Kimmela. Nejprve dostal jeho populární sidekick Guillermo možnost všem účinkujícím nabídnout lahodnou skleničku tequilly, a poté se John Cena „proběhl“ po studiu nahý. Proběhl v uvozovkách, protože ačkoli původní „plán“ byl, že má napodobit naháče z roku 1974, na konec to neudělal a s obálkou před rozkrokem se posunul k mikrofonu. Po představě nominovaných oznámil vítěze v opravdu přepychových šatech.
Celkově musím říct, že se Oscary letos ukázaly z trochu vtipnější strany. Ne všechno bylo bráno příliš vážně, bylo tam hodně vtipů, srandiček, sarkasmu a po pravdě, tento způsob jim sluší. Jistě, jako vždy byl nejúspěšnějším filmem příliš dlouhý snímek natočený podle skutečných událostech z druhé světové války (Oppenheimer), a cenu za nejlepší cizojazyčný film získal další snímek natočený podle skutečných událostech z druhé světové války (Zóna zájmu), ale atmosféra nebyla tak utlačující a dramatická jako během posledních pár let.
Pár myšlenek z večera – bez kontextu
Bradley Cooper má jako vždy s sebou mámu – měl by ji ale příště nechat doma, nepřináší mu moc štěstí. Cooper byl nominován 12krát, a ani jednou nevyhrál.
Vítězové od „Chlapec a volavka“ se nedostavili. Jak by taky mohli, však to jsou kreslené figurky.
Mnohem chudší prezentace děl. Dříve jsme viděli mnohem víc ukázek a divák, jenž neviděl všechny filmy, nebyl tak ztracený jako letos.
Emily Blunt a Ryan Gossling se zastali ve skvělém Barbenheimer dialogu kaskadérům. Sice stále nedostanou vlastní cenu, ale aspoň je někdo veřejně pochválil.
Godzilla vyhrává Oscara za nejlepší vizuální efekty. Pomáhá, když to není chlápek v kostýmu, i když ty starší filmy s klopýtající příšerou měly podle mě větší šarm.
Ironie, že Oppenheimer (často chválený za neuvěřitelnou zvukovou atmosféru) a Maestro (film o koncertním dirigentovi) oba nezískali Oscara za nejlepší zvuk.
Úcta všem zemřelým – Andrea Boccelli a jeho syn zpívají v duetu „Time to say Goodbye“, a všímám si, kolik velkých jmen se s námi letos rozloučilo, mezi nimi Matthew Perry, Tina Turnerová, Harry Belafonte, Carl Weathers, Tim Wilkinson, Glynis Johnsonová a v neposlední řadě Michael Gambon.
Na konec počůrá pes hollywoodskou hvězdu Matta Damona. Kdo zná Kimmela, ví proč.
Kompletní seznam vítězů
Nejlepší film: Oppenheimer
Nejlepší režie: Christopher Nolan
Nejlepší herec: Cillian Murphy
Nejlepší herečka: Emma Stone
Nejlepší herec ve vedlejší roli: Robert Downey Jr.
Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Da’Vine Joy Randolph
Nejlepší původní scénář: Anatomie pádu
Nejlepší adaptovaný scénář: Americká fikce
Nejlepší animovaný film: Chlapec a volavka
Nejlepší cizojazyčný film: Zóna zájmu
Nejlepší dokument: 20 dní v Mariupolu
Nejlepší dokument – krátkometrážní film: Poslední opravna hudebních nástrojů
Nejlepší krátkometrážní film: Podivuhodný příběh Henryho Sugara
Nejlepší animovaný krátkometrážní film: VÁLKA SKONČILA! Inspirováno hudbou Johna a Yoko
Nejlepší skladatel: Oppenheimer
Nejlepší píseň: Billie Eilish, Finneas O´Connel – What was I made for
Nejlepší zvuk: Zóna zájmu
Nejlepší výprava: Chudáčci
Nejlepší kamera: Oppenheimer
Nejlepší masky: Chudáčci
Nejlepší kostýmy: Chudáčci
Nejlepší střih: Oppenheimer
Nejlepší vizuální efekty: Godzilla
Zdroje:
https://www.oscars.org/oscars/ceremonies/2024
