Rain Man

55 % S mikroporty a skvělým představitelem Raymonda na známé cestě sama k sobě. Divácky vděčný titul zanesený ruchy a hudbou si vyžádal řešení, které na činohře štve od začátku do konce. Poutavěji působí komponování drobných pohybových vzorců. Zatímco Martin Písařík odvádí heroický výkon (postava Charlieho je explicitně stavěna na hyperaktivitě ADHD), Matouš Ruml niterný, soustředěný a vlastně i velice vtipný. Inscenace je jinak až zbytečně rozjívená, chce i v minimalistickém konceptu bavit, dát divákům show i porci dojetí, které jen může přinést protnutí zdánlivých mimoběžek. Herecky laciné uchopení role Dr. Bruenera a Susan (alt. V.Ch.).

Inscenace Divadla na Fidlovačce je celkem povedená ve ztišených momentech, tedy tam, kde se nesnaží být za každou cenu vtipná, hlasitá a pohybově (ač některé choreografické vsuvky působí zajímavě) i hudebně výrazná, a těch bohužel není tolik. Matouš Ruml předvádí výborný komplexní výkon, Martin Písařík a další pak ovšem v mnoha momentech doplácejí na nevhodné režijní uchopení, které je vede k silnému a zbytečnému přehrávání. Ostatně herecké výkony ve vedlejších rolích jsou velmi nevyrovnané. Pro "křehký" příběh o hledání sourozeneckého pouta jde tedy o dost nevhodnou formu, jíž nepomáhá ani využití portů, navíc s haprujícím nazvučením.

55 %. Svébytný režijní koncept Adély Stodolové, kdy text je interpretován za téměř neustálého doprovodu pohybové či taneční akce s poměrně hlasitou hudební a zvukovou složkou, se s příběhem Rain Mana nepodařilo až tak úplně přínosně propojit. Místy jsem měla pocit, že děj ztrácí přirozenou kontinuitu, a ani emoce nerezonují zdaleka ve všech okamžicích adekvátní měrou. A to bohužel i v samotném finále, kdy katarzní tečka vyzněla o něco tlumeněji než síla poznaného pocitu sourozenecké vzájemnosti obou bratrů nabízí. Jednoznačným trumfem celé inscenace je Matouš Ruml, který v náročné roli Raymonda podává naprosto suverénní, odzbrojující výkon.