Samouk
Jana Robbová pochází z Prahy, kde se narodila 4. dubna 1951. Byla pohybově nadaná, a tak dřív, než začala chodit do školy, oblékala si sukénku v hodinách baletu. Později navlékla dres sportovní gymnastky. Přišlo ale zranění a se sportem musela skončit. Obrátila tak svou pozornost k hudbě. Začala se sama učit hrát na kytaru, s akordy jí pomáhal o dva roky starší bratr Miroslav, něco se přiučila od kamarádů. Ani zpívat se neučila pod odborným vedením, ale poslechem písniček. Z našich zpěváků byl jejím oblíbeným Waldemar Matuška, vzorem jí byli Beatles. Když povyrostla, zabrousila i do jazzu, poslouchala Louise Armstronga či Ellu Fitzgerald.
Svou „samovýuku“ začala úročit v roce 1969, když se zúčastnila pěvecké soutěže Hledáme nové talenty a s písničkou skupiny Bee Gees Massachusetts postoupila do finále. Nezískala sice první příčku, ale zájem kapelníka skupiny The Lovely Sextet, kterého zaujal její hlas i neobvykle živý projev. Nabídl jí účast na zahraničním turné.
Když se vydala na turné po Evropě, nebyla ještě plnoletá
Ze „zdrávky“ do světa
Jana byla tehdy studentkou zdravotnické školy a nebylo jí ještě ani osmnáct, neváhala ale ani vteřinu. Když jí maminka dokoupila roky, odešla ze školy a vydala se s nimi na zkušenou do světa. Její hlas pak zněl po více než dva roky v mládežnických klubech a zábavních podnicích v Jugoslávii, ale i na západě v Německu, Švýcarsku, Dánsku, Holandsku a Itálii. Na cestách nejen sbírala pěvecké zkušenosti, zpívala pop, rock, jazzové balady i blues, naučila se také německy, anglicky a pochytila italštinu.
Hvězdná záře...
Zpěvačka měla možnost a příležitost na západě zůstat, vrátila se ale domů. Se svým talentem, zkušenostmi, temperamentem a koneckonců i příjemným vzhledem neměla problém získat angažmá v divadle Semafor (1971), kde sháněli zpěvačku, protože se Naďa Urbánková chystala na sólovou dráhu. Na scéně legendárního divadla začala rychle stoupat vzhůru. Ještě téhož roku nahrála singl Sopka. Svou popularitu následující rok umocnila duetem s Karlem Gottem Toulky, který se stal obrovským hitem. Nemusel zůstat poslední, ale Jana údajně prošvihla s mistrem nějaké schůzky, o nahrávky s ní ztratil zájem. Nicméně si s ním o pár let později ještě zazpívala jeho Bum, bum, bum.
Toulky Gotta a Robbové si můžete poslechnout na následujícím videu:
Zlato a cenu publika si vyzpívala s písničkou Strašáček na Děčínské kotvě (1973), téhož roku byla úspěšná v anketě Zlatý slavík, kdy skončila pátá. Další tři roky se držela v první desítce. Na cestě k hudební slávě, jak se zdálo, jí žádné klacky neležely...
... pomalu pohasíná
V druhé polovině 70. let zpívala se skupinou Bacily bratrů Neckářových, s níž nazpívala jednu z jejích nejkrásnějších písniček Co je to láska? V ní naplno vyzněl její nádherný hlas. „Co je to láska“ ji ale skutečně trápilo v osobním životě, v němž stěstí v lásce neměla. Dvakrát se provdala, ani jedno manželství jí nevyšlo a cítila se opuštěná. Kromě toho nesmírně těžce nesla dvě mimoděložní těhotenství a nedokázala se smířit s tím, že nemůže mít děti, po kterých toužila. To ji naprosto zdrtilo.
Trápení v osobním životě přivedlo půvabnou a nadějnou zpěvačku na dno
Svá trápení začala utápět v alkoholu, ke kterému tíhla už před tím, teď se však stal jejím pánem. Na koncertech zpívala opilá, stalo se, že upadla, nebo nebyla schopná dostat se na podium. Často na představení ani nedorazila. Svou kariéru začala úspěšně pohřbívat. Navzdory nesmírnému talentu kvůli nespolehlivosti ztratila důvěru a zájem o spolupráci s ní upadl. A ona začala upadat v zapomnění.
Dvakrát se léčila na specializované klinice, ale bez úspěchu. Závislosti se nezbavila. K pití se přidaly deprese a anorexie. Počátkem 80. let se ještě pokusila o návrat se skupinami Centrum a Orient. Její poslední koncert na počátku roku 1985 pořadatel „bez důvodu“ zrušil.
Z klipu Tajná dvířka odmykám
Naprostý konec
Ocitla se na dlažbě a bez nedokončeného vzdělání šanci získat pořádnou práci neměla. Nakonec skončila jako prodavačka či servírka, jak se také uvádí, v nějakém stravovacím zařízení, kde pracovala pod manželským příjmením Kočová. Údajně střídala muže, toho pravého a lásku po které toužila, nenašla. K tomu všemu jí v roce 1996 lékaři diagnostikovali rakovinu hrtanu. Podstoupila operaci, ale už bylo pozdě. Naprosto rezignovala a svůj boj o život vzdala.
Konec života strávila v péči ošetřujícího personálu v pražské nemocnici. Zemřela v pouhých pětačtyřiceti letech v osamění a zapomnění, zklamaná životem, bez lásky a přátel dne 4. srpna 1996.
O lásce zpívala, v životě muže svého srdce nenašla
Přesto se na ni nezapomnělo. Její jedinečný hlas zní dál ve starých nahrávkách, dívčí půvabná tvářička ožívá na fotkách, za kterými se bohužel skrývá také její hořký osud.
Zdroje: www.idnes.cz, www.novinky.cz, www.kafe.cz, prozeny.blesk.cz
