Hlavní obsah

V Česku trénujeme špatně a málo, říká Broš

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Aktualizováno

Býval to jeden ze základních kamenů zrození zlaté generace. Vždyť vzpomeňte třeba na úspěšné litvínovské spolužáky Reichla, Ručinského, Langa a Šlégra. Jenže po revoluci obecně specializované sportovní třídy mnohde vymizely a na středních školách je propojení studia se sportem ještě tristnější. „Školský systém je nejzásadnější rozdíl mezi možnostmi přípravy hráčů u nás a ve Skandinávii i dalších hokejových státech,“ říká kriticky Michal Broš, někdejší mistr světa a dnes trenér jihlavské juniorky.

Jsme dvacet let za opicemi, říká Broš k propojení školy se sportemVideo: Sport.cz

 
Článek

Roky panoval dojem, že mnozí hokejisté v teenagerovském věku školu „flákají“, že často vsadí vše na sportovní kariéru a ve škole jim naskakují absence. Michal Broš, který se juniorskému hokeji dlouhodobě věnuje, ale nabízí jiný pohled. „Bavím se s reprezentačními trenéry a ve veřejném prostoru často zaznívá, že trénujeme špatně a málo. Když to beru za Duklu Jihlava, kde jsem třetí sezonu, tak už víc trénovat nemůžeme,“ líčil Broš v pořadu Příklep na Sport.cz.

A přidává konkrétní denní program hráčů. „Přijdou ve čtyři odpoledne na trénink a odchází ze zimáku o půl desáté. Na ranní trénink musí dorazit v 6:30, ale to zase nemohou všichni, protože každá škola má jiné nároky. A často jsou ráno předměty, které jsou jednou týdně, a borci si musí splnit docházku, jinak jim učitelé nedají prospěch. V tomto jsme dvacet let za opicemi,“ říká rázně Broš.

Může porovnávat, protože se účastnil trenérské stáže třeba ve švédské Frölundě, která patří k absolutní evropské špičce, na zkušenou byl také ve finském klubu Kärpät Oulu, v němž během kariéry hrával.

„Tady v těch top akademiích ráno přijdou našláplí roboti na zimák. Odtrénují ostrou na hodinu na ledě a hodinu na suchu. Borci byli na ledě zavření v rohu a hráli tam 2 na 2, 3 na 3, řezali se jako koně. Pak můžete přijít odpoledne a dát si přesilovky. Můžete se věnovat technicko-taktickým záležitostem. A ten tréninkový proces na ledě je rázem dvakrát takový, než jaké možnosti máme ve většině klubu u nás. Kluci v akademii měli 22 vyučovacích hodin týdně, což jsou čtyřikrát čtyři hodiny a jednou šest, když nemají ranní trénink,“ popisuje Broš.

Dbá se i na kvalitu stravy. A tak hráči po ranním tréninku mají připravené švédské stoly, následně odchází na desátou do školy, aby se ve dvě zase vrátili na zimák. Najedli se a připraví se na další dvě hodiny tréninku. „Za sezonu natrénují o třetinu víc než my, takže za čtyři pět let v akademii je to sezona a půl tréninku navíc,“ vypočítává Broš.

To jsou alarmující čísla. A tak je logické, že právě v tomto klíčovém období získávají protivníci náskok, a je i logické, že pro české hokejové mládežníky jsou Finsko i Švédsko zajímavou alternativou.

„Mohl bych hodiny vykládat, co jsme od začátku sezony zažili a jak k mládeži přistupují. Syn je v šestnáctce, dvakrát týdně k nim chodí dovednostní kouč, který trénuje i nás v áčku. Každé úterý pilují bruslení, každý čtvrtek střelbu, dovednosti, orientaci na ledě. Zaměřují se hodně na individuální složku hráče, pětkrát týdně jsou na ledě, do toho suchá příprava po každém tréninku. Jsem překvapený, jak profesionálně se dívají už na patnáctileté kluky,“ popisoval nedávno pro Sport.cz i reprezentant Michal Jordán, jenž hraje v Lahti Pelicans.

Broš pak z mnohého viní zkostnatělý školský systém, který se neinovuje. „Když někdo řekne, že škola je základ problémů, tak je poslaný do háje, ať se stará o vlastní trénink a neřeší věci, které řešit nejdou. Já to nechápu. Prioritou národa by měl být sport a vzdělání. Co se týká vzdělání, tak nejsme schopni novelizovat nic, a co se týká podpory sportu a infrastruktury, tak to taky není priorita institucí a lidí, kteří to mají na triku. Chceme se měřit s nejlepšími, ale absolutně to není naše priorita a neděláme pro to nic.“

Reklama

Související témata: