Festival Rock for People se stal historicky vůbec prvním držitelem ocenění v rámci NFCtron Awards. Jeho zakladatel a ředitel Michal Thomes si převzal ocenění v kategorii Udržitelný festival roku 2023. Cenu si Rock for People zasloužil především za opakovanou realizaci vodíkové a solární stage, podporu elektromobility a využití úspornějšího osvětlení v areálu. Festival založený v roce 1995 se zajímavými a novými technologiemi rád experimentuje. „Připadá nám to správné. Separujeme 17 různých druhů odpadu a za loňský rok máme vůbec poprvé také změřenu svou uhlíkovou stopu. Také pro letošní ročník chystáme v této oblasti další novinky,“ doplnil šéf festivalu, který jako headlinery leto přivítá taková jména jako jsou Prodigy, Offspring, Bring Me The Horizon nebo Yungblud. V příštích letech pak v line-upu možná najdete jména interpretů z letošních BRIT Awards. Michal Thomes mezi nimi totiž má pár favoritů, které by do Hradce rád přivezl.
Tipy na hudbu, kterou u nás v rádiích neuslyšíte
Newyorská pětice Been Stellar je právě na turné s The 1975. V Praze na ně můžete vyrazit 14. března a v předstihu se vám naživo dostane materiálu z debutové desky Scream From New York, která vyjde přesně tři měsíce po pražském vystoupení kapely, na kterém zazní i aktuální singl Passing Judgement.
Klenutá epická kytarová věc, která postupně buduje atmosféru, za pomoci střídání tempa, rytmu, důrazu. Vše záměrné, kontrolované s dominantní kytarou a výrazně podporujícími bicími. Zároveň je velmi dobře rozpoznatelný rukopis producenta Dana Careyho (black midi, Wet Leg, Black Country New Road), který z Been Stellar zvukově udělal typickou britskou kytarovku. Atmosféra, jakou v sobě nese Skinty Fia od Fontaines D.C., je prostě nepřeslechnutelná.
„Passing Judgement jsme dokončili během našeho prvního turné ve Velké Británii před téměř dvěma roky. Na každém koncertu jsme to hráli vždycky trochu jinak a učili se na tu skladbu dívat z mnoha různých úhlů. I díky tomuto procesu je ta písnička na singlu tak živá,“ konstatoval zpěvák Sam Slocum. O textu skladby pak řekl: „Přemýšlel jsem o tom, proč věčně hodnotíme svět kolem nás a jak je vynášení rozsudku nad někým nebo něčím obvykle zakořeněno v nejistotě v sobě."
Kapelu dal dohromady na střední škole v Michiganu se svou nejlepší kamarádkou, kytaristkou Skyler Knapp. Skládali písničky inspirované kapelami jako jsou Interpol nebo The Strokes. Aktuální složení se ustálilo potom, kdy dvojice začala v roce 2017 studovat na New York University a členy kapely se stali i Nando Dale (kytara), Nico Brunstein (baskytara) a Laila Wayans (bicí). Už eponymní debutové EP z roku 2022 nabídlo melodrama vycházející z bolesti. Passing Judgement v tom zdárně pokračuje, jen o něco víc dospěle.
Loni vydala americká kapela White Reaper své čtvrté album, teď se přihlásila s novinkovým singlem. I když, jak se to vezme. Jde o cover verzi písničky I Can't Escape Myself, kterou původně v roce 1980 nahráli angličtí post-punkoví The Sound a vyšla jako otvírák jejich debutové desky Jeopardy.
„Chtěli jsme něco vydat, ale ještě nemáme dost materiálu na novou desku. Tak jsme udělali cover písničky, kterou milujeme. The Sound je opravdu skvělá kapela,“ řekl k novince zpěvák a kytarista White Reaper Tony Esposito a dodal, že nejde o první cover v historii jeho kapely a pravděpodobně také ne poslední.
White Reaper ve své verzi I Can't Escape Myself zachovávají ducha původní nahrávky, jen ji adekvátně uplynulému času posunuli zvukově. Nová verze si ponechává něco z tajemna originálu, jednoduchou, přitom však výraznou a působivou kytarovou linku, tak typickou například pro Andyho Gilla z Gang of Four. K postupné gradaci v refrénech zdatně přispívají i kytarista Hunter Thompson, basák Sam Wilkerson, klávesák Ryan Hater a bubeník Nick Wilkerson. Sílu a vášeň pak celku dodává zpěv Tonyho Esposita. White Reaper dodali více než 40 let staré skladbě nový slušivý kabát, zároveň jde o verzi, která vůči originálu nemá potřebu skrývat svůj respekt a obdiv.
Art punkové trio Perennial má nové EP nazvané Lemon On Plastic. Čtyřskladbový počin ukazuje kapelu v trochu jiném světle - navazuje na odkaz šedesátkových rockerů The Who nebo devadesátkové kapely jako Stereolab nebo Broadcast. Novinka tak objímá široké spektrum od mod popu, post-hardcoru, soulu 60. let až po ambientní elektronickou hudbu. Široké nepřekvapivě, vždyť kapela za inspirační zdroje pro EP označila také abstraktní expresionismus, francouzskou novou filmovou vlnu nebo podobu designu z poloviny 20. století.
To vše Perennial slouží jako kolážový materiál, který umí ve své tvorbě využít a dát mu nový význam a obsah. Zároveň jde o názvy čtyř krátkých skladeb (Art History, Impressionism, Minimalism, Expressionism), jejichž stopáž ani v jednom případě nepřesáhne 82 sekund. Zatímco Art History a Minimalism přináší dynamickou smršť s výrazným střídáním vokálů Chelsey Hahn s Chadem Jewettem, Impressionism a Expressionism jsou spíše hudebními črtami, které si za pomoci syntezátorů a bicích Wila Mulherna pohrávají s náladou.
Perennial tak na krátké ploše pěti minut nabízejí zajímavý exkurz do dějin umění. Jednotlivé verze evokují koncepty uměleckých stylů tak, že o potenciální zájemce na přednášky by neměli nouzi. Podobné to bude i s jejich koncertními vystoupeními, i když ta jsou momentálně naplánována pouze v Severní Americe.
Americké screamo trio Frail Body chystá na 29. března vydání svého druhého alba Artificial Bouquet. Druhým singlem z něj je šestiminutová skladba Devotion, intenzivní post-rock a banger, který má velmi osobní pozadí.
„Byl jsem vychován jako křesťan a mnohá z těchto přesvědčení ovlivnila a formovala mé rozhodování a pohled na svět dodnes. Mám pocit, že jsem šel po těchto cestách, ale nakonec jsem si začal klást otázky o tom, jak taková víra vypadá. Otázky typu, co když Boží plán zahrnuje spoustu utrpení? Rozumí vůbec Bůh nebo jakákoli entita, která stvořila hmotu a energii, utrpení? Lidé, kteří se setkávají s překážkami a překonávají je, často zdokonalují svůj charakter, přetváří se v lidi schopné pomáhat a podporovat ostatní lidi, je tedy utrpení dobré? A proč moje matka, která byla tak oddaná a neochvějná služebnice, byla zavalena desetiletími fyzické a emocionální bolesti,“ odhalil lídr Frail Body Lowell Shaffer témata, která jej k napsání skladby vedla.
Postupně gradující Devotion stojí na temném kytarovém podkladu, který prozařuje úderný zvuk druhé kytary. Bicí Nicholase Clemensona jsou decentně odměřovány na lékárnických vahách, jeho údery jsou přitom mocné a zní jako rány zmaru a apokalypsy. Nic Kuczynski se svou ocelově nazvučenou basou stojí v pozadí, aby oba své kolegy podepřel a poskytl jim pevný základ. Skvělé produkce se zhostil Pete Grossmann a jednoduchý, přitom všeříkající klip k singlu natočil John Bradburn.
Frail Body jsou aktuálně na turné po Severní Americe, ze které se v květnu přesunou do Evropy, kde se v Anglii a ve Skotsku představí společně s Chalk Hands, v kontinentální Evropě pak s Knoll. Nejblíže k českým hranicím budou vystupovat v německém Frankfurtu 23. dubna.
První dvě skladby po pěti letech zveřejnili heavy post rockeři z Chicaga Pelican. U kapely jde standardně o dvě instrumentálky (Adrift, Tending the Embers) a podle náznaků by nemuselo zůstat pouze u nich.
Novinkový materiál nahrála původní sestava Pelican, tedy i navrátilec a zakládající kytarista Laurent Schroeder-Lebec, který se ke kapele znovu po deseti letech připojil v roce 2022. Při koncertních vystoupeních si čtveřice potvrdila, že vše funguje jako dříve a loni se tak pustila do skládání nového materiálu. Mělo jej vzniknout dostatek na celou desku, ale aby fanoušci nemuseli čekat až na její vydání, dala zatím kapela k dispozici dvoupísňové EP.
Nové skladby zní velmi přesvědčivě. Zkušeně, s dostatečnou instrumentální výbavou všech zúčastněných, jejichž nástroje spolu živě komunikují. V kytarové drobnokresbě se tak skvěle doplňují Trevor de Brauw s Laurentem Schroederem-Lebecem, ale pozadu nezůstává ani rytmika bratří Herwegových. Zatímco Bryan na basu nijak výrazně nevyčnívá a skvěle naplňuje roli, jakou basisté většinou mívají, jeho bratr Larry mocnou kanonádou úderů občas se svým nástrojem vystupuje do popředí. Vždy však ku prospěchu věci. Adrift i Tending the Embers jsou příslibem toho, že následovník poslední desky Nighttime Stories (2019) bude stát rozhodně za poslech.