Václav Malý není liberálem z osobní potřeby, ale proto, že chce dopřát svobodu ostatním. Zároveň věří v nutnost autority církve
Seriál Česká inteligence: Každá společnost a každá její instituce vyžadují k řádnému fungování muže a ženy schopné řešit i složité situace tak, aby za sebou nezanechávali konflikty. Zdálo by se skoro nemožné hledat takové lidi v prostředí církví, ke kterým je český svět (jak jsme o tom alespoň ujišťováni) odtažitý ze samé podstaty. Věci víry často dráždí i bezvěrce, kterých by se, dalo by se říci, vůbec nemusely týkat. Ale týkají, zvlášť když i preláti často vybočují ze svého ranku a vyjadřují se k celospolečenským otázkám.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
V osobě Václava Malého (1950) má katolická církev už mnoho let člověka takového usmiřujícího typu. Většina jeho textů a ostatních veřejných vyjádření působí dojmem, že vznikaly z jednoho kusu. Lidé v nich nejsou posuzováni šmahem, ale každý s přihlédnutím ke svým odlišným zájmům a často i s pochopením pro ně. Společnost potřebuje lidi schopné dodat v ošemetných situacích myšlenky, o kterých jsou i nositelé protikladných názorů schopní přemýšlet, nebo se na nich nakonec dokonce shodnout.
Narodil se v Praze, vyrůstal na periferii na Žvahově. Na jeho názorové formování mělo určující vliv prostředí domova: oba rodiče, profesí učitel a právnička, byli věřící. Syn se viděl hlavně v otci, který poté, co odmítl navštěvovat jiný kostel než ten v místě bydliště, zlíchovský, musel ze školy do výroby; syn tak poprvé zažil, že je dobré mít rovnou páteř, byť to samozřejmě nese důsledky. Podobně jako přítomnost při mši syna utvářela také otcovská knihovna, ve které byly shromážděny všechny poklady, vydané kdysi staroříšským Josefem Florianem.
V šedesátých letech se
