Pod záštitou organizace Post Bellum vznikl dokumentární film s názvem Mezi příkopy a valy, který představuje nejvýznamnější českou památku holocaustu – město Terezín. Premiéra filmu symbolicky proběhne 8. března v 19 hodin v Praze, právě v den 80. výročí největší vraždy československých občanů v naší historii.
V noci z 8. na 9. března roku 1944 poslalo velení koncentračního tábora Osvětim – Birkenau na smrt do plynových komor 3 792 židovských vězňů, deportovaných do tzv. terezínského rodinného tábora z terezínského ghetta půl roku předtím (6. září). Jednalo se o největší hromadnou vraždu československých občanů v našich novodobých dějinách.
Přesto nebyla této tragédii po desítky let věnována patřičná pozornost a dosud se nedostala do všeobecného povědomí.
Další vězně rodinného tábora (sekce BIIb tábora KT Birkenau), kteří sem byli z Terezína deportováni v transportech v prosinci 1943 a v květnu 1944, pak čekal podobný osud ve dnech 10. – 12. července 1944. Na rozdíl od březnového vyvraždění tentokrát několik vězňů prošlo selekcí. Z celkového počtu cca 17 500 vězňů rodinného tábora přežilo pouhých 1 294.
Terezín
Terezín byl poslední předsmrtnou zastávkou pro velký počet středoevropských Židů a téměř pro všechny Židy z českých zemí.
„V České republice neexistuje jiné místo, které by bylo s holocaustem tak úzce spojené, jako terezínské ghetto. Přesto se povedlo tento rozměr města pro veřejnost zcela vymýtit. Ne tak pro jeho obyvatele. I přesto, že z časového horizontu se jedná o ,pouhé´ čtyři roky, tak pro obyvatele Terezína znamená nesmazatelnou historickou stopu, která je zřejmá až do současnosti. Dokumentární film Mezi příkopy a valy ukáže divákům město v jeho protikladech, napětích a jako vytyčený otazník, na který se jen těžko hledá odpověď,“ uvádí Alžběta Chrobáková za Post Bellum a zve na premiéru snímku.
„My jsme viděli vysoké komíny a z těch opravdu šlehal plamen a šel dým. Tak jsme se ptali: ,Co to je?‘ Ti vězni používali takový černý humor, tak řekli: ,To je výborný, tam jsou pekárny, ty pečou výborný chleba…‘ Když jsme se pak dozvěděli, že to jsou plynové komory a spalují tam lidi, tak jsme tomu ani nechtěli věřit. ,No to je přece naprostý nesmysl.‘ Ani v tom osvětimském táboře si lidi, alespoň ti nově příchozí, nedovedli představit, že by se takhle mohli ničit, hubit a vraždit lidi,“ vzpomíná na příjezd do Birkenau Toman Brod pro Paměť národa, jak uvádí jejich facebookové stránky.
Toman Brod je historik, který v dětství na vlastní kůži prožil deportaci a pobyt v koncentračním táboře. Je autorem několika knih, jako např. „Ještě že člověk neví, co ho čeká: Života běh mezi roky 1929-1989“.
„To město je zaseklé v pocitu bez budoucnosti a zoufalství, které možná není jen o druhé světové válce, ale vyzařuje to tam na mě velmi intenzivně. V tom Terezíně je něco, co vyvolává extrémní pocit zmaru,“ reflektuje v dokumentárním filmu jeho průvodce – dokumentarista a historik Martin Šmok, který v Česku zastupuje americkou Nadaci Šoa (USC Shoah Foundation). Vedle něj zaznívají ve filmu vzpomínky pamětníků ze sbírky Paměť národa či rozhovor se současným starostou Terezína René Tomáškem.
Post Bellum zve ve čtvrtek 7. března v 18:00 do Španělské 10 na debatu a promítání na téma Rodinný tábor s dokumentaristou a spoluautorem Příběhů 20. století Adamem Drdou. Představí příběhy přeživších, které zaznamenala Paměť národa.