Někdo pod rouškou tmy unáší děti, ale výkupné nechce. Kolik dětí zmizí, než bude únosce spokojen? Jsou ještě naživu? Akční detektivní thriller s pozadím metalové muziky.
Kdybyste si položili otázku, jaká jsou u nás nejtajemnější místa, kam nejlépe umístit děj detektivky, nejspíš by Vás napadla Šumava. A skutečně, odehrává se tu řada příběhů, a nejen těch detektivních. O to sympatičtější je, když někdo představí čtenářům méně obvyklé místo, a dokáže, že i v něm se mohou odehrávat ponuré a napínavé příběhy. Nedávno tak například zazářila Kateřina Surmanová se svým mystery novel debutem Šepot z lesa zasazený do lesů Orlických hor. Loni vydal spisovatel a hudebník Petr Junek detektivní thriller se silnými mysteriózními prvky a jeho děj umístil do Novohradských hor na samém jihu Čech.
Každý poslední čtvrtek v měsíci se z úpatí Novohradských hor ztratil jeden chlapec, ve věku od šesti do osmi let. Nikdo nic neviděl ani neslyšel, nikdo nezahlédl žádnou podezřelou osobu. Už se takto ztratily tři děti a kapitán Michal Zábranský je se svým vyšetřovacím týmem pod tlakem nadřízených i veřejnosti. Ta už dokonce organizuje domobranu. Tlak ještě zesílí, když je z domu svých rodičů unesena desetiletá dívka. Opět nejsou žádní svědkové. Skoro to vypadá, jako by dívku někdo očaroval a donutil ji opustit domov dobrovolně. Detektivové sice teď mají čas zhruba čtyři týdny, než dojde k dalšímu únosu, ale bude to stačit?
Zábranský dostane od neznámého odesilatele první část jakéhosi deníku, v němž pisatel tvrdí, že současné události mají původ v něčem, co se stalo v roce 1997. Tehdy jako teenager se zálibou v tvrdé hudbě poprvé potkal svého vrstevníka, který si říkal Sirius. Už tehdy působil tenhle démonický metalista jako ztělesnění zla. Odesilatel tvrdí, že musí kapitána s celou historií seznámit, ovšem z nějakého záhadného důvodu mu posílá postupně jen části svého deníku. Zábranskému je však čím dál jasnější, že Sirius se po více jak pětadvaceti letech vrátil, a že před sebou mají mocného pachatele. Možná nepracuje sám, ale leckdo také začíná věřit, že disponuje nadpřirozenými schopnostmi. Ostatně tento kraj byl v minulosti svědkem mnoha zel a pověry o tajemných úkazech přetrvávají mezi lidmi dodnes. Zábranský ale odmítá věřit na duchy, přičemž už nevnímá, jak ho případ (a možná i tajemný Sirius) čím dál víc ovládá.
Novohradský rodák Petr Junek (1979) se kromě jiného intenzivně věnuje hudbě. Přes deset let vedl undergroundové hudební vydavatelství, podílel se na organizaci desítek koncertů. Působil v několika kapelách jako zpěvák a o hudbě píše do internetového magazínu. Na literárním poli sice debutoval básnickou sbírkou, ale posléze se věnoval především fantasy hororu a temnému thrilleru. Posléze napsal špionážní thriller Den šílenství a nato spojil svou zálibu v tvrdé hudbě s touhou opět změnit žánr – napsat detektivku odehrávající se v okolí jeho oblíbených Nových Hradů. Vzniklo z toho Tajemství Křišťálové hory zachovávající hodně z autorova smyslu pro budování temné atmosféry. Podobně jako ostrá rocková či metalová kapela, nasadil Petr Junek od začátku svižné tempo a nepolevuje v něm až do konce. Pomáhá si také holými, často i jednoslovnými větami. Vychází z toho pořádná jízda, v závěrečných kapitolách ještě s akcí a napětím vyšroubovanými na maximum.
Místy je to procedurální detektivka, ale šikovně spojená s oblíbeným luštěním tajemných poselství a symbolů. K tomu je tu neustále přítomný motiv nadpřirozena, vyvolávající otázku, jaký žánr vlastně čteme. Detektivku o šikovném pachateli s až neuvěřitelnými schopnostmi nebo horor o jakési nadpřirozené síle, zasazený do hávu moderní kriminálky? Román totiž místy připomíná na začátku zmíněný Šepot z lesa, ale také třeba Vesnici od Kristýny Trpkové. Nechybí tu ovšem ani dramatická honba za únoscem a řada dalších prvků, které tenhle skvěle napsaný příběh obohacují.
Vzhledem k předchozím řádkám nikoho nepřekvapí, že velkou úlohu v příběhu hraje metalová hudba. Ať už v retrospektivních kapitolách z roku 1997 (formou vyprávění v deníku) nebo v současnosti. Je jasné, že autor všechny informace, které se v knize objeví, čerpal z vlastních znalostí a zkušeností.
Svého hlavního hrdinu autor líčí jako stárnoucího policistu a bývalého rockera snažícího se zachovat si za každou cenu střízlivý pohled a realistické uvažování. Leč daří se mu to čím dál méně. Není žádný geniální mozek a není akční hrdina. Ve svém vyšetřování se opírá především o znalost krajiny a trpělivé buldočí vyšetřování. To je ale stále těžší, poněvadž ho tlačí čas do dalšího únosu a tíží ho navíc vědomí vlastní neschopnosti. Trápí se, že selhal před sebou, před kolegy, ale především v očích rodičů a veřejnosti, která mu to dává čím dál víc najevo.
Kromě Novohradských hor a jejich blízkého okolí se část příběhu odehrává v Českých Budějovicích (kde Zábranského oddělení sídlí), na severní Moravě, a dokonce i v jaderné elektrárně Temelín. Prim ovšem hraje jih Čech, rakouská hora Mandelstein (které se také přezdívá Křišťálová hora, nicméně tento název má v knize spojitost i s textem jedné metalové kapely). S autorem se podíváme do reálných lokalit, jelikož v románu detailně popisuje, kdo kam jel a odkud, takže pokud máte při čtení online mapy, můžete si místa děje zobrazit.
Pro mě bylo Tajemství Křišťálové hory velmi příjemným překvapením, protože jsem od této knihy nic zvláštního nečekal, možná jen další dobrodružně-akční detektivku, ale dostalo se mi parádní oddychové jízdy, napětí, sympatických postav i „wow“ zvolání, že je možné něco takového napsat a zasadit do tak turisticky „profláklého“ prostředí. Petr Junek se tak zařazuje mezi autory, jejichž další tvorbu stojí za to sledovat.
Text: Petr Junek (2023)
Vydáno: Élysion nakladatelství s.r.o. (2023)
216 stran
