Kristina Žantovská: Pár kilo balkánu navíc

Mám své balkánské potraviny, kde prodávají, co mám ráda. Sýry – ovčí kaškaval a sirine, bylinkový med, olivy a pak všechny ty čalamády z rajčat, paprik, cibule i baklažánů, kterým se v různých koutech Balkánu říká všelijak, třeba ajvar nebo lutenica.

Čtěte také

Kristina Žantovská: Nedělám si iluze, ale chovám naději

Specialitou tohohle obchodu je ale něco jiného. Pokud zvednete oči nad regál s lahvemi vína, neuvidíte žádné přírodní krásy Balkánu, které nabízejí cestovky, ale tři obrovské portréty. Na první pohled je jasné, že to nejsou majitelé podniku. Tři velké postavy bulharské historie, jak se dozvídám od muže, který mi váží olivy.

Georgi Benkovki s knírem zahnutým až k bradě, Christo Botev, obrostlý vousisky s kšticí tmavých vlasů, a Vasil Levski ve šviháckém obleku s vestou a vlasy sčesanými dozadu po evropském způsobu. Tihle revolucionáři ve stejném čase připravovali – cestou diplomatickou i partyzánskou – odboj proti osmanské říši, proti Turkům, v celém regionu odvěkým nepřátelům. Všichni tři za různých okolností zemřeli v rozmezí let 1873–76. Nejstaršímu z nich bylo 36 let.

Bojovní Thrákové

V historii Balkánu, toho divokého výběžku, který svou neklidnou a odbojnou povahou jakoby k Evropě ani nepatřil, aby se čert vyznal. Periodicky si pročítám knihu Jana Rychlíka a kol. mapující historii území mezi Vídní a Cařihradem a jasno pořád nemám.

Čtěte také

Kristina Žantovská: Děláme to rádi

Vím jenom, že tam nepřetržitě válčil každý s každým, protože si chtěl buď na sousedech, kteří měli jiného pánaboha, nebo mocnostech, ať už to byli Osmani, nebo Habsburkové, vymoct svou svébytnost. Jednou spočítám, kolik memorand a komu bylo vysláno a kolik pokusů o domluvu nakonec stejně skončilo krvavou koupelí.

Vasil Levski (příjmení odvozené od slova lev) původně pravoslavný mnich, usiloval o vznik liberálního bulharského státu, založeného na ideji náboženské a etnické rovnosti všech jeho obyvatel.

Dost revoluční myšlenka v 70. letech 19. století na půdě, kde se etnika míchala mnohem dramatičtěji než ve střední Evropě. Nazývali ho také Apoštolem svobody. V 36 letech byl odsouzen k smrti a oběšen v Sofii. Pomník, který stojí na tom místě, navrhl český architekt Antonín Kovář.

Čtěte také

Kristina Žantovská: Všechny překřičet

Christo Botev, básník, novinář a revolucionář se dožil 28 let, padl v boji. Nepřítel stejný – Turci, stal se národním hrdinou a symbolem boje za bulharskou nezávislost. Třetí muž, Georgi Benkovski, organizátor proti-otomanského dubnového povstání v roce 1876 byl zastřelen ve 33 letech.

Jen dva roky před tím, než v důsledku rusko-turecké války a neustávajícímu odboji vzniklo Bulharské knížectví jako autonomní stát Osmanské říše na Balkáně. Jak bojovní jsou Thrákové, věděl už Alexandr Veliký, ani ten se nedožil 33 let.

Prodavač mi právě odvážil olivy a rozepíná si košili. Na prsou má vytetovaného Apoštola svobody. Když si ji zapíná, zachmuřeně utrousí, že od té doby to jde s jeho zemí z kopce. Abych mu trochu zvedla náladu, kupuju si ještě baklavu. S pistáciemi je nejlepší.

Autorka je publicistka a divadelní dramaturgyně