Článek
Hácha konečně podepsal kapitulaci. V Henleinově kanceláři panuje povznesená nálada. A když z říšského velitelství v Berlíně přichází depeše nařizující, aby se společně s K. H. Frankem okamžitě dostavili do Litoměřic a hlásili se na posádkovém velitelství u generála pancéřových vojsk von Höpnera, radost z vítězství nebere konce. Společně s generálem pokračují do České Lípy, kam po poledni přijíždí zvláštní vlak s Adolfem Hitlerem a jeho věrnými.
Ve čtrnáct hodin vůdcův salonní vlak vjíždí na nádraží. Führer vyslechne Höpnerovo hlášení a pozdraví se s Frankem. Generál ze sebe sype informace o postupu vojsk, která, navzdory hustému sněžení, postupují vzorně, rychle a ukázněně.
„Československá armáda poslechla rozkazu prezidenta Háchy a ministra národní obrany armádního generála Syrového a svou zem nehájila,“ dodává s jízlivým zadostiučiněním a podotýká:
„Pouze ve Frýdku se postavila na odpor a naše vojáky zahnala, ale to bylo včera večer, před Háchovou kapitulací.“
„Zapomněl“ dodat, že oddíly wehrmachtu na Ostravsko vstoupily bez vyhlášení války a bez varování.
„Velkoněmecká říše dosáhla jednoho z vynikajících úspěchů. Bez jediné kapky krve se zmocňuje českomoravského prostoru. Rozhodl jsem se ještě dnes odjet do Prahy a ubytovat se rovnou na Hradčanech!“
Hitlerovo oznámení vyvolalo úžas. Překvapení přítomných nebere na vědomí a Frankovi nařizuje: „Vy pojedete v čele našeho průvodu!“
Jaká důvěra, jaká čest, jaký vzestup pro karlovarského knihkupce!
Kytička na znamení úcty a vděku všem statečným vlastencům…
Cenzor z textů vyškrtal všechna slova o statečnosti…
Prezidenta Háchu čeká další těžký úkol. Oficiální vystoupení v rozhlase. Stane se tak o tři dny později, když už se ze zbytku někdejšího Československa stal protektorát Čechy a Morava. Německá armáda obsadila všechny významné instituce včetně budovy rozhlasu. V den příchodu nacistů do rozhlasu cenzor v černé uniformě a s haknkrajcem na rukávě z textů připravených k vysílání vyškrtal všechna slova o statečnosti a naději s poučením, že český národ si musí uvědomit, v jaké je situaci, a že se na tom nedá nic měnit. Dne 19. března 1939 přistupuje prezident Hácha k mikrofonu a začíná svůj rozhlasový projev.
„Lide český, pozoruje, co se blíží, odhodlal jsem se, za souhlasu vlády, v hodině dvanácté vyžádati si slyšení u říšského kancléře Adolfa Hitlera. Byl jsem přijat se všemi poctami, prokazovanými hlavám státu. Po delším rozhovoru s říšským kancléřem, po zjištění situace, rozhodl jsem se prohlásiti, že odevzdávám osud českého národa a státu s plnou důvěrou do rukou vůdce německého národa.“
Kocourkův morální triumf
Téhož dne se na Václavském náměstí koná přehlídka německé branné moci. Úkol, průvodním slovem českému lidu zprostředkovat sílu německé armády, připadl Františku Kocourkovi. Jaká ironie! Pro tuto akci si ho jako posluchači oblíbeného hlasatele vybrali sami Němci. Aniž by to tušili, dali prostor k „sabotáži“ v přímém přenosu.
František Kocourek, bývalý důstojník, znalec nejen francouzského, ale i německého jazyka, vystudovaný doktor filozofie, si svou roli náležitě vychutnává. Hraje naivního a cizího jazyka neznalého hlasatele. Otázky, které klade vedle stojícímu důstojníkovi wehrmachtu, si nechává schválně překládat. Dokonce předstírá neznalost vojenské techniky. Český člověk, generacemi dokonale vycvičený v čtení mezi řádky, jeho zašifrovaným vzkazům a jeho skutečnému smýšlení porozumí.
„Je to všechno trochu jako sen. Kdo z nás byl by si pomyslil, že uvidíme takovou přehlídku v Praze na Václavském náměstí ještě před týdnem, ještě v neděli, týden před touto nedělí.“
Kocourkova zmínka o velké černé vráně byla posluchačům okamžitě jasná.
„Dovolte, abych se zmínil o podrobnosti čistě nevojenské. Odkudsi zdaleka přiletěla nad Prahu také velká černá vrána, která se spustila a plachtila od Muzea dolů k Můstku. Divila se asi tomu obrazu, který viděla pod sebou.“
Ze svého stanoviště na balkoně hotelu Šroubek na Václavském náměstí si udělal tribunu svého morálního triumfu. Pozoruhodná reportáž neunikla ani zahraničnímu tisku. Bohužel, pro Kocourka poněkud nešťastně informoval o jeho bravurní mystifikaci, takže se o ní dozvěděli i nacisté. Mazaného rozhlasového reportéra nepotrestali. Zatím ještě ne, jelikož se snaží nevybočit z role ochránce a vychovatele. Nezapomněli však. Kocourkovy „hříchy“ sčítají, aby mu jednoho dne vystavili konečný účet. V červnu 1941 bude zatčen, odvezen do Terezína, odkud jej v polovině září deportují do Osvětimi. V papírech bude mít poznámku: RU, rückkehr unerwünscht, návrat nežádoucí. O rok později, 13. května, zemře v Osvětimi-Březince.
Zdroj: Karel Richter, Dobývání domova, nakladatelství NOOS s. r. o., 2016; Morell Sydney, Viděl jsem ukřižování, Toužimský&Moravec, 2020; Miloslav Moulis, Dušan Tomášek, Vzestup a pád karlovarského knihkupce, Epocha, 2003; Zasnoubena se smrtí, JOTA, 2017; http://www.rozhlas.cz/plus/historie/_zprava/1295356; Projevy prezidenta Emila Háchy v letech 1939 - 1944 | Témata (rozhlas.cz); http://www.rozhlas.cz/dvojka/radiozpravy/_zprava/ceska-policie-za-valky-jednou-nohou-v-hrobe-druhou-v-kriminale-a-po-valce-vymazani-z-historie—1489554; http://www.rozhlas.cz/archiv/zamikrofonem/_zprava/1044923
