„A tak česká dovednost pomohla zase jednou k vítězství borcům jiných národů,“ prorocká slova z divadelní hry Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka sice v originále glosují tretry „koniášky“ českého všeuměla a vynálezce, ale jakoby vypadla z příběhu o jiné velké mystifikaci, za kterou stojí našinci. Co také čekat od národa, který si za největšího Čecha zvolí fiktivního genia Járu Cimrmana.
Bimba od dětských střevíčků po technické skici
Jméno malíře, grafika a ilustrátora Bohumila Konečného donedávna znalo jen pár zasvěcenců, ale o to větší vliv měl na jeden specifický výtvarný žánr – komiks. A to nejen ten český, ale dokonce i světový. Narodil se v roce 1918 v Plzni. Otec stavař pracoval nějaký čas v Itálii a snad i proto, že v té době připomínala chlapecká móda dívčí šatičky, začal mu říkat bimba – italsky holčička. Tato přezdívka ho pak provázela celý život a umělec s ní podepisoval i svá díla.
Již od malička kreslil vše, co zrovna viděl nebo ho napadlo. Hlavně kovboje, indiány, úplně nejraději koně, vše v pohybu. Poprvé na sebe výrazně upozornil při studiích na reálném gymnáziu karikaturou profesorského sboru nazvanou „Kulometná rota“. Obrázek byl zabaven a díky tomu se dochoval v archivu školy dodnes. Pokud si vybavíte pamětnický film Škola základ života, neubráníte se pocitu, že Vlastimil Rada do scénáře věrně opsal Bimbův příběh. To bravurních kreseb na závěrečném tablu si všimli redaktoři Českého slova a naopak nabídli Konečnému spolupráci. Ten ale věren rodinné tradici začal po maturitě studovat ČVUT v Praze, možná i proto, že mu jeho velký vzor a později kolega Zdeněk Burian kariéru ilustrátora a kreslíře rozmlouval. V dopise mu psal: „Jsme malý národ, ale umělců máme víc než dobytka“.
Duo Konečný & Batlička
Nešla mu moc matematika ani technické předměty. Tehdy na doporučení přítele z koleje spisovatele Jana Drdy nabídl své kresby časopisu Ahoj vydavatelství Melantrich. Když v r. 1938 složil zkoušky na Akademii výtvarných umění byl nakonec přijat do stejného ateliéru, kde před ním studoval i Burian. Bohužel záhy Němci uzavřeli české vysoké školy a Konečný našel obživu v právě založeném časopise Mladý hlasatel vydavatelství Melantrich. V redakci velmi brzo vznikla ideální dvojka: kreslíř a ilustrátor Bohumil Konečný – spisovatel Otakar Batlička. S jejich přispěním pod vedením šéfredaktora Karla Bureše a Jaroslava Foglara se časopis stal během necelých dvou válečných let fenoménem s nákladem přes dvě stě tisíc výtisků. Bohužel byl okupanty zastaven a Batlička později za odbojovou činnost zatčen gestapem a popraven v koncentračním táboře.
Bimba se uchytil v propagačním oddělení firmy Baťa, kde ilustroval reklamní brožury a plakáty. Nejžádanějším artiklem byly jeho pin-up girl – spoře oděné mladé krásky vnadných tvarů. Tvořil je prý tak, že nejprve namaloval akt a ten teprve poté „oblékl“. Slušně si vydělával a jak sám říkal, bylo to jeho nejšťastnější období. Po válce navázal Konečný spolupráci s Foglarem v časopisu Vpřed. Nečekaný úspěch mu přinesl komiks Zuzanka a její svět v časopise Květen . Ačkoli s tímto žánrem neměl do té doby žádnou zkušenost a jednalo se v podstatě o tzv. mýdlovou operu (soap opera), měl díky Konečného bravurní kresbě nesmírnou popularitu. Když byl po Vítězném únoru ze stránek vytlačen, vyvolalo to u čtenářů obrovskou bouři nevole. A Konečnému nastaly těžké časy. Junáky a skauty nahradili ideologičtí Pionýři . S Rodokapsy a klukovským dobrodružstvím byl amen. Kreslit mohl jen horníky, dělníky a komunistické potentáty.
Milovník dobrodružných příběhů a lží
Počátkem padesátých let zazvonil u Konečného doma asi desetiletý chlapec, který se představil jako jeho veliký obdivovatel - Petr Sadecký. Pro Konečného to mělo být osudové setkání, protože právě potkal muže, který jeho dílu přinese uznání i zkázu.
Petr Sadecký byl brilantní a komplikovaný muž, který měl mnoho silných i slabých stránek. Jednou z těch dvousečných byla veliká představivost a fantazie, která žel mnohdy vyzněla spíše jako manipulace, lež a zrada.
Sadecký se například po smrti Otakara Batličky setkává s pozůstalou vdovou a dostane souhlas k reeditaci Batličkova díla, do kterého přidává fantaskní příběhy ze spisovatelova života, čímž sice jeho dílo zviditelňuje, ale také tím obelhává české čtenářstvo. Pro ilustrace ke knize Na vlně 57 si vybírá právě svého oblíbence Bohumila Konečného, který mimo jiné také ilustroval Foglarovy romány.
Amazona, jedna z prvních hrdinek
Když se Sadecký dostane na vojnu pod vlivem náhlé inspirace vymýšlí příběh komiksové hrdinky Amazony. Její popisy a náčrty děje posílá svým oblíbeným ilustrátorům jedním je samozřejmě Konečný a druhým Zdeněk Burian, ilustrátor indiánských ,,májovek". Ti pak na mnohých skicách a kresbách pilují její podobu i vzhled jiných postav. Po návratu z vojny se Sadecký díky svým záhadným konexím bez obtíží dostává za železnou oponu, kde se jal příběh Amazony nabízet, avšak bezúspěšně. Podařilo se mu pouze prodat několik obrazů z jejichž prodeje skuteční autoři neviděli ani haléř. Zvrat přišel v roce 1968 po okupaci Československa. Sadecký Amazoně domaloval na čelo pěticípou hvězdu a zrodila se Oktobriana – hrdinka fiktivního sovětského undergroundového komiksu. V té době Konečný vypátral Sadeckého německé působiště a s nemalými obtížemi se domáhal navrácení kreseb a náhrady za vzniklou újmu.
Mystifikátor Sadecký však místo vrácení peněz využil zbývající kresby a vytvořil komiks, který vydával za dílo disidentské organizace Progresivní politická pornografie. Za vlasy přitažené historky a senzaci slibující organizace zafungovaly a v roce 1972 Octobriana vyšla v londýnském nakladatelství. A byl to úspěch!
Nepravé autorství se však záhy provalilo a kreslíři Konečný a Burian (skuteční autoři) měli, co vysvětlovat. Ačkoliv se snažili objasnit situaci, nikdo je neposlouchal a oběma nezbývalo než se stáhnout. Burian se uchýlil k nepolitickým rekonstrukcím pravěku, ale Konečný už další šanci nedostal a ze světa umění byl navždy vyloučen. Umírá v lednu 1990 a tak se nikdy nedozvěděl, jakou oblibu si hrdinka získala.
Symbol odboje i síly
Na západě se autorskými právy neuchopitelná Octobriana stala hojně využívanou ikonou nejrůznějších uměleckých děl. Například britský tvůrce Bryan Talbot ji zasadil do svého epochálního komiksu Dobrodružství Luthera Arkwrighta jako poctu všem kreslířům, kterým za tvorbu komiksů hrozí pronásledování. Punkový zpěvák Billy Idol si ji dokonce nechal vytetovat na rameno a o jejím zfilmování uvažoval v roce 1973 i leader pop-kultury David Bowie. Král českého komiksu Kája Saudek prohlásil: „Konečný, to byl člověk, který uměl v roce třicet sedm nebo třicet osm to, co dnes v Americe umí sotva pár desítek malířů. Byl neporovnatelný s čímkoli. Tento Bohumil Konečný, zcela zapomenut a za života neuznán, byl absolutní génius, který už jen tak nebude. To, co umím, mě naučil on.“
Zdroje: www.bimba.cz