Když přichází rozhodnutí…
Lilka Ročáková (provdaná Rybářová) svými písničkami, duety se známými zpěváky, například Petrem Novákem, a účinkováním v populárních kapelách a orchestrech značně obohatila seznam nezapomenutelných hitů a evergreenů 60. let.
Lilka nejen krásně zpívala, ale byla i velmi hezká
Pochází z Trenčína, kde se narodila 28. září 1948, její křestní jméno je Ludmila. Lilka jí říkali doma a přijala ho jako své umělecké jméno. Na základní školu chodila v Praze, kam se rodiče přestěhovali, když jí bylo sedm. Tam také začala studovat operní zpěv na Státní konzervatoři.
Možná to byl nezapomenutelný zážitek z dětství, kdy na textilních Libereckých výstavních trzích své idoly slyšela zpívat naživo jejich nádherný duet Ach, ta láska nebeská a rozechvěle si vystála frontu na jejich autogram, možná to jen byla zvědavost, která ji jako patnáctiletou v roce 1963 přivedla k účasti na konkurzu divadla Semafor.
Nicméně v něm uspěla. A jako studentka se stala členkou jeho souboru. Jako herečka i zpěvačka se podílela na jeho zlaté éře a dostala se do světa pop music. Prorazila také jako sólová zpěvačka. Na dráhu s „mikrofonem“ se vydala se studentskou kapelou Pastýři, kterou vedl Petr Hannig. Vystupovat také začala s beatovými kapelami Juventus, Olympic a Mefisto. S poslední zmíněnou se poprvé objevila na televizní obrazovce. Zpívala v tehdy populárních orchestrech dirigentů Gustava Broma, Karla Vlacha, v Tanečním orchestru Československého rozhlasu.
Coby pop zpěvačka se na své cestě přirozeně potkala s Evou Pilarovou – a sedly si do noty. I Waldemara Matušku nakonec poznala osobně. Kromě jiného se setkali během natáčení nezapomenutelného filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, ve kterém i ona účinkovala.
Bylo léto s Waldou v pozadí
Vrcholu „pop“ popularity dosáhla písní Bylo léto, horké léto skladatele Mojmíra Smékala a textaře Ivo Fischera, kterou oslnila publikum na hudební soutěži Bratislavská lyra 1967. Ač jako zpěvačka v ní neobsadila přední příčky, písnička se stala své doby v rozhlase nejhranější a nejposlouchanější. Ve filmové nahrávce této písně jí dělal „křoví“ její „hudební miláček“, tehdy už známý Walda. Úspěšnou kariéru zpěvačka měla na dosah. Pak ale přišlo překvapivé rozhodnutí.
S Petrem Spáleným už jako operní sopranistka, 1994
Velké rozhodnutí
Během svých studentských let také hostovala jako operní pěvkyně ve Stavovském divadle v Praze, zpívala v operách v Liberci. I tak rozhodnutí, zda pop či opera nebylo jednoduché. „Těžkým“ závažím na váze rozhodování možná byla výhra v Pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech (1969) a ocenění Československého rozhlasu za nejlepší provedení písňového cyklu vážné hudby. Nějaká „deka“ přihodil její profesor, basista opery Národního divadla Karel Berman, který ji vedl k opeře. Ale hlavně to byla její touha prožívat na jevišti libreta hrdinek.
Lilka ve volném čase sportuje
Od 70. let si (k velkému překvapení popové scény) začala dobývat srdce příznivců opery. S půvabnou tvářičkou a zlatem v hrdle to pro ni nebylo těžké. Dvacet pět let (1973–1998) se pak „sžívala“ s nespočtem postav našich předních, ale i světových operních skladatelů jako sólistka Divadla J. K. Tyla v Plzni. Kromě toho hostovala v opeře Národního divadla i na scéně v Brně. Vystupovala i v zahraničí. V 90. letech pokračovala v hudebním vzdělávání a jako magistra začala vyučovat operní herectví na plzeňské konzervatoři.
Dnes se na scéně plzeňského divadla věnuje režii operních inscenací a muzikálů pro děti. S manželem Petrem Rybářem, podnikatelem a politikem (*1945) má dvě děti, dceru Miladu (*1970) a Petra (*1978).
Zářila na divadelních prknech jako sopranistka
Zdroje: www.ahaonline.cz, www.djkt.eu, www.denik.cz, www.krajskelisty.cz
