Když přichází rozhodnutí…

Lilka Ročáková (provdaná Rybářová) svými písničkami, duety se známými zpěváky, například Petrem Novákem, a účinkováním v populárních kapelách a orchestrech značně obohatila seznam nezapomenutelných hitů a evergreenů 60. let.

Pochází z Trenčína, kde se narodila 28. září 1948, její křestní jméno je Ludmila. Lilka jí říkali doma a přijala ho jako své umělecké jméno. Na základní školu chodila v Praze, kam se rodiče přestěhovali, když jí bylo sedm. Tam také začala studovat operní zpěv na Státní konzervatoři.

Možná to byl nezapomenutelný zážitek z dětství, kdy na textilních Libereckých výstavních trzích své idoly slyšela zpívat naživo jejich nádherný duet Ach, ta láska nebeská a rozechvěle si vystála frontu na jejich autogram, možná to jen byla zvědavost, která ji jako patnáctiletou v roce 1963 přivedla k účasti na konkurzu divadla Semafor.

Nicméně v něm uspěla. A jako studentka se stala členkou jeho souboru. Jako herečka i zpěvačka se podílela na jeho zlaté éře a dostala se do světa pop music. Prorazila také jako sólová zpěvačka. Na dráhu s „mikrofonem“ se vydala se studentskou kapelou Pastýři, kterou vedl Petr Hannig. Vystupovat také začala s beatovými kapelami Juventus, Olympic a Mefisto. S poslední zmíněnou se poprvé objevila na televizní obrazovce. Zpívala v tehdy populárních orchestrech dirigentů Gustava Broma, Karla Vlacha, v Tanečním orchestru Československého rozhlasu.

Coby pop zpěvačka se na své cestě přirozeně potkala s Evou Pilarovou – a sedly si do noty. I Waldemara Matušku nakonec poznala osobně. Kromě jiného se setkali během natáčení nezapomenutelného filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, ve kterém i ona účinkovala.

Vrcholu „pop“ popularity dosáhla písní Bylo léto, horké léto skladatele Mojmíra Smékala a textaře Ivo Fischera, kterou oslnila publikum na hudební soutěži Bratislavská lyra 1967. Ač jako zpěvačka v ní neobsadila přední příčky, písnička se stala své doby v rozhlase nejhranější a nejposlouchanější. Ve filmové nahrávce této písně jí dělal „křoví“ její „hudební miláček“, tehdy už známý Walda. Úspěšnou kariéru zpěvačka měla na dosah. Pak ale přišlo překvapivé rozhodnutí.

Velké rozhodnutí

Během svých studentských let také hostovala jako operní pěvkyně ve Stavovském divadle v Praze, zpívala v operách v Liberci. I tak rozhodnutí, zda pop či opera nebylo jednoduché. „Těžkým“ závažím na váze rozhodování možná byla výhra v Pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech (1969) a ocenění Československého rozhlasu za nejlepší provedení písňového cyklu vážné hudby. Nějaká „deka“ přihodil její profesor, basista opery Národního divadla Karel Berman, který ji vedl k opeře. Ale hlavně to byla její touha prožívat na jevišti libreta hrdinek.

Od 70. let si (k velkému překvapení popové scény) začala dobývat srdce příznivců opery. S půvabnou tvářičkou a zlatem v hrdle to pro ni nebylo těžké. Dvacet pět let (1973–1998) se pak „sžívala“ s nespočtem postav našich předních, ale i světových operních skladatelů jako sólistka Divadla J. K. Tyla v Plzni. Kromě toho hostovala v opeře Národního divadla i na scéně v Brně. Vystupovala i v zahraničí. V 90. letech pokračovala v hudebním vzdělávání a jako magistra začala vyučovat operní herectví na plzeňské konzervatoři.

Dnes se na scéně plzeňského divadla věnuje režii operních inscenací a muzikálů pro děti. S manželem Petrem Rybářem, podnikatelem a politikem (*1945) má dvě děti, dceru Miladu (*1970) a Petra (*1978).

Zdroje: www.ahaonline.cz, www.djkt.eu, www.denik.cz, www.krajskelisty.cz