Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Když se řekne Kamerun, tak mnozí z nás si vybavíme knihu slavného britského přírodopisce a spisovatele Geralda Durrella Dvakrát do Kamerunu. Pro 43letého Oldřicha Tomáška z Třeště však tato kniha pro jeho cestu do Kamerunu inspirací nebyla. 

„Mám ji ale doma připravenou k přečtení, tak snad ji v průběhu nějaké z příštích výprav zvládnu přečíst,“ říká vystudovaný veterinář, který po dvou letech praxe přešel do evolučně ekologického výzkumu. 
Nyní působí jako výzkumný pracovník. Konkrétně v detašovaném pracovišti Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR ve Studenci na Vysočině. Zabývá se tam studiem evoluční ekologie a fyziologie ptáků.
A od roku 2013 jezdí pracovně zkoumat ptáky do dalekého středoafrického Kamerunu. Loni tam byl již podeváté. 

„Naše výprava trvá vždy zhruba tři týdny, z čehož dva týdny jsme v terénu a týden zaberou přípravy a vyřizování papírování před terénem a před odletem,“ popisuje. 
Za cíl výzkumu v Kamerunu označil studium adaptace ptáků pro život tropech a v různých nadmořských výškách.  

„Za tímto účelem chytáme ptáky, měříme a odebíráme jim různé typy vzorků - krev, peří, spermie, trus. Výsledky pak porovnáváme s ptáky chytanými v našem mírném pásu,“ pokračuje. 
Podle něho Kamerun objevili pro český přírodovědecký výzkum kolegové z Prahy a Českých Budějovic, kteří tam jezdí od roku 2004. 

„Poměrně záhy nato tam začal jezdit i vedoucí naší výzkumné skupiny na Ústavu biologie obratlovců ve Studenci, profesor Tomáš Albrecht, s nímž jsem se tam v roce 2013 poprvé dostal i já,“ popisuje. 

Ptáci v mlze
Jak Tomášek doplnil, za 20 let se český výzkum v Kamerunu rozrostl. Bádá tam již několik týmů. Zabývají se různými aspekty biologie a ekologie ptáků, hmyzu, ryb, rostlin či půdy. 
Díky této tradici mají čeští vědci v zemi skvělé zázemí a kamarády, kteří jim s organizací výprav i prací v terénu pomáhají.  

„Kromě roku 2016, kdy jsme byli v Bamendské vysočině, studujeme ptáky na Kamerunské hoře,“ přibližuje Tomášek. Hora je, dle něho, aktivní sopkou, která se tyčí nad Guinejským zálivem do výšky 4095 metrů.  
„Pro nás je zajímavá proto, že se zvedá přímo od pobřeží, a můžeme tudíž studovat ptáky a jejich adaptace v celém rozsahu výškového gradientu od hladiny moře až po horní hranici lesa,“ vysvětluje. 

Vědci z Vysočiny své příspěvky z Kamerunu zveřejňovali na Facebooku pod názvem Ptáci v mlze. Podle Tomáška tvoří tyto příspěvky jeho manželka, která se na ústavu mimo jiné zabývá popularizací vědy. 
Podobnost se známějším titulem o tropické Africe Gorily v mlze prý není náhodná. Název však zvolili především kvůli tomu, že výzkum probíhá ve výškovém pásu, ve kterém neustále sedí mlha. 

Písařík s Brezovarem varovali
Máte rádi cestopisy? Tak si možná vybavíte dokument Po jedné stopě do Afriky. Jeho autory jsou český herec Martin Písařík a cestovatel původem ze Slovinska Igor Brezovar. 
Oba spolu projeli Afriku od severu k jihu na motocyklech. A Kamerun patřil k zemím, před kterými varovali kvůli občanské válce. 

„Zmíněná občanská válka je separatistický konflikt v západní části země, což je bohužel právě ta část, ve které děláme výzkum,“ upřesňuje Tomášek. Podle něho v oblasti Kamerunské hory, kam vědci jezdí, byl konflikt nejintenzivnější v letech 2018 a 2019.  

„V té době jsem tam nebyl, ale kolegové, kteří tam byli v roce 2018, tehdy přijeli na jeden check-point krátce poté, co tam armáda zastřelila jednoho povstalce. Kolegové tedy pochopitelně obavy tehdy měli,“ srovnává. 
Od té doby se v oblasti bezpečnostní situace zlepšila s tím, že při výpravách v roce 2022 a 2023 žádné nebezpečí nepociťovali. Jsou však místa, která jsou kvůli válce i nadále nebezpečná. 

„Bohužel v severněji ležící Bamendské vysočině, kde jsme byli v roce 2016, je situace stále špatná a v současné době není bezpečné tam jezdit. Zda se tam ještě někdy podíváme, je ve hvězdách,“ dokládá. 

White man!
Kamerun považuje Oldřich Tomášek v rámci subsaharské Afriky za velmi zajímavou zemi. Etnicky a přírodně je nesmírně rozmanitá. Země je téměř nedotčena turismem a mnozí lidé nikdy neviděli „naživo“ bělocha. Proto jsou pro místní raritou. 

To má, dle něho, výhodu, že se místní děti zatím ještě nenaučily žebrat o peníze. „Pouze na nás občas zpovzdálí pokřikují ,white man, white man´. Stalo se nám, že i dospělí se nás ptali, zda si na nás mohou sáhnout, protože se s bělochem zblízka dosud nesetkali,“ vzpomíná. 

Kamerun označil za poměrně chudou, ale relativně bezpečnou zemi s velkými kontrasty mezi chudou většinou a malou skupinkou vyvolených, dávajících náležitě na odiv své bohatství a důležitost.  
„Chudoba má za následek i to, že ačkoliv se k nám lidé chovají většinou celkem přátelsky, snaží se využít naší domnělé neznalosti prostředí a požadují po nás ceny často i desetkrát vyšší než normálně,“ zamýšlí se.  

Zmínil, že Kamerunci navíc nikam nespěchají, a co nemusí udělat dnes, raději odloží na zítřek. Velké problémy způsobuje všudypřítomná korupce a špatné plánování. 
„Velká část života a ekonomiky se odehrává na okrajích ulic a silnic, které jsou lemovány přehršlí prodejců,“ podotýká.  

Dusno, plísně a pivo
Prales, nádherná horská savana, místní kamarádi, kontrasty ve společnosti a v životním prostředí nebo všudypřítomná záplava odpadků. To se Oldřichu Tomáškovi vybaví, když zaslechne slovo Kamerun. A je toho ještě více. 
„A v neposlední řadě taky dusno a plísně. Po týdnu v nížinném lese nezplesniví pouze to, co nosíte na sobě. Ale abych to zakončil ještě nějakou pozitivní asociací, tak místní pivo značky Castel,“ doplňuje. 

Oldřich Tomášek už nyní ví, že se minimálně letos do Kamerunu nepodívá, protože jim loni skončil grant a další zatím nemají.  
„Rozhodně ale pokračování výzkumu a další výpravy plánujeme, záležet to ale bude hlavně na tom, zda budou finance,“ dodává sympatický vědec z Třešti.  

Diskuze k článku