Netoužila po slávě

Po filmové kariéře nikdy netoužila a jako herečka se ani necítila. Ostatně neměla nijak výrazný talent. Jako blonďatá kráska s dlouhýma nohama, štíhlým pasem a bujným poprsím byla obsazovaná do rolí pro svůj půvab nikoli výrazné herecké umění. Po maturitě na ekonomce pracovala jako úřednice za vcelku mizerný plat. Vítala proto každou příležitost přivýdělku. Ta se jí naskytla, když zaskočila za svou starší sestru Evu, která se živila jako manekýnka a fotomodelka a z časových důvodů se nemohla zúčastnit focení reklamy. Tehdy nemohla tušit, že záskokem za sestru získá i další příležitost.

Nádherná tvář Olgy Schoberové (*15. března 1943) na reklamním plakátě upoutala pozornost režiséra Antonína Kachlíka, který ji bez zkoušek rovnou obsadil do muzikálu Bylo nás deset (1962). Tak se poprvé ocitla před kamerou a otevřely s jí dveře do filmových studií. Vlastně poprvé to bylo rok předtím, když si zahrála průvodkyni v kratičkém dokumentu o Praze.

Předchozí zkušenost a částečně i možnost přivýdělku ji přivedla do konkurzu na hudební komedii Limonádový Joe (1964) režiséra Oldřicha Lipského, kam původně ani nechtěla, protože se domnívala, že po boku známých herců pro ni není místo. Byl ale placený a každá korunka se jí hodila, tak to zkusila... Jako nevinná Winnifred Goodmanová tak zazářila po boku „kolalokového“ Joea (Karel Fiala) a to tak jasně, že ji následující rok tehdejší Filmexport nabídnul do tří západoněmeckých a jednoho rakouského filmu.

V 60. letech se stala jedinou českou herečkou, která hrála v zahraničních filmech. Ztvárnila tak i hlavní postavy v italských, francouzských, britských či různých koprodukčních krimi, komediích či westernech, v nichž hrály známé hvězdy.

Svůdná

Okouzlují Olinka Bérová, jak zní její umělecké jméno neboli česká „Bardotka“, jak se o ní říkalo, se objevovala na stránkách českých i zahraničních časopisů. Byla první česká herečka, která pózovala pro Playboye, kam si ji vybral sám vydavatel. Sice se v některých filmech neostýchala poodhalit své tělo, v tomoto známém časopise pro pány předvedla v plné kráse jen své nohy. Je nasnadě, že po ní toužilo nejedno mužské srdce. Prvním známým partnerem byl Karel Saudek, popletla hlavu Theodoru Pištěkovi, Miroslavu Plzákovi i dalším, románek prožila na přelomu a počátku 70. let s Jurajem Jakubiskem, se kterým se seznámila při natáčení slovensko-italského trezorového Dovidenia v pekle, priatelia, který byl dokončený po dvaceti letech.

K oltáři si ji po tříleté známosti odvedl v roce 1967 o deset let starší americký herec a kulturista  Brad Harris, se kterým se seznámila při natáčení v zahraničí. Manželství se jim nevydařilo, ale vzešla z něho krásná Sabrina (*1968), ze které se stala stylistka a kostymérka hollywoodských hvězd. Rok po jejím narození se rozvedli.

Za oceánem na jednom večírku, kam doprovázela Miloše Formana, potkala Schoberová svého druhého manžela, filmového producenta Johna Calleyho, kterého naprosto oslnila. Její dceru přijal za svou a nese jeho příjmení. Přestože se stal následující rok ředitelem společnosti Warner Brothers, v Hollywoodu netočila a věnovala se dceři. V Beverly Hills prožila dvacet let života v přepychu, ve společnosti hollywoodské smetánky a slavných hvězd.

Na plátně se ještě objevila v 70. letech hlavně doma, kam se často vracela. Ztvárnila Molly Adamsovou v komedii Pane, vy jste vdova, či Karin, společnici baronky v Adéla ještě nevečeřela. Pomineme-li dotočení Jakubiskova filmu v 90. letech, svou filmovou kariéru završila v roce 1983 dobrodružným filmem Vrak. Byla oslnivou filmovou hvězdičkou a mnohé z jejích pětadvaceti – převážně zahraničních – filmů dnes ani neznáme.

V ústraní

Když filmový magnát vyměnil náš sex symbol na počátku 90. let za o třicet let mladší herečku, vrátila se do Prahy, kde si koupila byt v centru Prahy. Poskytla pár rozhovorů a s médii přestala komunikovat. Stáhla do ústraní a starala se o maminku. Vracela se také do L. A., kde si ponechala byt.

Nabídky na natáčení odmítala. Košem dala i před třinácti lety Václavu Vorlíčkovi, který ji obsadil do oblíbené komiksové komedie Kdo chce zabít Jessii? (1966).

Po záři reflektorů a cvakání fotoaparátů už netoužila. Toho, že se dobrovolně vzdala své rozjeté kariéry vůbec nelituje. Ostatně po ni netoužila nikdy, touhu hrát v sobě neměla. Pokud se někde objeví, či při příležitosti svých narozenin poskytne rozhovor, focení odmítá. Říká se, že údajně proto, že chce zůstat ve vzpomínkách mladá, že těžce nese stárnutí. Ale jsou to jen domněnky. Důvod je patrně prostší. Jak říká, o popularitu a publicitu vůbec nestojí, slávy si užila dost a chce si žít poklidný život.

A víte, proč vystupovala jako Olinka Bérová? Toto jméno ji více podtrhovalo jako krásku z „východu“. Z příjmení Schoberová jednoduše zmizlo „scho“.

V Praze ji párkrát za rok navštíví dcera, se kterou jezdí na dovolenou, a její sestra, která žije ve Švýcarsku. Dle dostupných zpráv jí čas do tváře vrásky vtiskl, ale krásné rysy zůstaly.

Zdroje: www.idnes.cz, www.i60.cz, www.cojeco.cz, www.idnes.cz/revue, www.blesk.cz