V době své premiéry mi tenhle muzikálový kousek utekl, takže jsem byl rád, že se v Divadle Kalich rozhodli ho loni na podzim obnovit. Hitmuzikály jsou divácky populární, ale skrývají mnohá úskalí. Srdcový král se jim naštěstí zdárně vyhýbá.

Písničky Elvise Presleyho mám opravdu rád, a tak jsem se trochu obával, jak mi sednou nové aranže. Obavy to ale byly zbytečné, ve většině případů je nový sound povedený a přibližuje rokenrolovou hudbu moderním proudům. Překládat notoricky známé hity je ošemetné, ale tady mi to vadilo mnohem méně než třeba u muzikálu Mamma Mia!, který stejně jako Srdcového krále přeložil Adam Novák. Přebásnění Elvisových hitů se mu povedlo výrazně více, než tomu bylo u písniček skupiny ABBA. Problematických míst je tentokrát minimum, snad jen u písně A Little Less Conversation je překlad pro herce obtížně uchopitelný, slova z nich musejí létat jak při kulometné palbě.

Častou slabinou jukebox muzikálů bývá libreto. To u této komediální podívané nehrozí, jelikož scénář napsal renomovaný dramatik Joe DiPietro (u nás známý především díky hrám Famílie či Miluji tě, ale...), který se při výstavbě děje lehce inspiroval Shakespearovou komedií Večer tříkrálový. Jednoduchý příběh o lásce si na nic nehraje, svou naivitu dokáže využít jako zbraň a pobavit velkou porcí nadsázky. Hlavně v první půli dialogy jiskří vtipem, druhá část už místy působí trochu natahovaně.

Žánr komediálního muzikálu je obtížný, protože musíte najít interprety, kteří svůj part nejen uzpívají, ale zároveň vládnou potřebným komickým talentem. V Kalichu se v tomto ohledu mimořádně zadařilo, po herecké stránce je Srdcový král skvostnou inscenací.

Jan Kříž si Chadovy frajírkovské manýry vyloženě užívá, skvěle mu jde komunikace s publikem a výborně si poradil i s problémem rozbité rekvizity, spolu se Zbyňkem Fricem se jim tahle nepříjemnost stala inspirací k velmi vtipné improvizaci. Michaela Tomešová v roli Natalie hýří nakažlivou energií, až člověk nemůže uvěřit, že Chadovi trvalo tak dlouho, než si jí konečně všiml. Jan Tenkrát je přesný v úloze ušlápnutého, ale věrného Dennise. Podobně i Zbyněk Fric je typově přesně obsazen do role vdovce Jima hledajícího lásku na nesprávných místech. Nezapomenutelná je v úloze sarkastické Sylvie Marie Křížová, jejíž podání písně Vždyť jsem tu já je po pěvecké stránce nejsilnějším momentem inscenace. Zmínil bych ještě Natálii Halouzkovou, která Lorraine obdařila přirozeným dívčím šarmem a můžeme doufat, že v ní Kalichu vyrůstá nová generace muzikálových hvězd. Snad jen Alžběta Vomáčková v roli puritánské starostky tlačila až moc na pilu, myslím, že její postava by lépe vynikla při menší míře přehrávání.

Režisér Šimon Caban je i autorem scénografie, která jednoduchým využitím točny skoro odbourala přestavby a zatmívačky, takže inscenace svižně pádí kupředu, až si člověk ani nevšimne, že už sedí v hledišti přes dvě a půl hodiny. V Kalichu si celkem zakládají na tanečních výkonech a i tentokrát je choreografie Petry Parvoničové nápaditá.

Když to sečtu: řekl bych, že v Praze momentálně nenajdete lepší komediální muzikál.